Zpráva od vody – a zase to Labíčko…

Uprostřed týdne je u vody krásně, nikdo nikde a výjimečně si udělali volno i kluci, což mě velmi potěšilo. Vybrali jsme si Labe kousek od Prahy. Díky počasí, které se konečně umoudřilo, až jako by přeskočilo jaro rovnou do léta a vše kolem tomu odpovídá. Samozřejmě na rychlé oteplení vody reagují ryby po svém, a tak se začínají třít cejni a do toho kapři, až se všude naproti v rákosí vaří voda. Ostatní ryby si to nenechají ujít, stojí opodál a čekají na „prostřený stůl s kaviárem“, a tak dočkat se kloudného záběru chce trošku trpělivosti a zkoušení. Vzal jsem si opět na pomoc trošku „Kučerovic chemie“, a zlehonka testuji několik dipů, boostrů a esencí a zkouším netradiční, až ďábelské kombinace spolu s peletami. Jakmile totiž dáme na háček červíky, do minuty je záběr od malých plotiček, skaláků a cejnků a já se snažím dohnat k záběru i trošku větší ryby. Kromě různých pelet máme s sebou červíky, žížalky, rousnice, bonduelku, a napařil jsem trošku houstiček, ale ani jedno moc nefunguje. Zkouším dávat červíkům sladkou, kořeněnou i masovou lázeň a opravdu na některé příchutě reagují ryby více, některé nechávají bez povšimnutí. Například halibutí peletka namočená do fluo pampelišky je tento den nástraha číslo jedna, nebo červíci v kouzelníkovi nemají šanci ani dopadnout pořádně na dno. Další top nástraha jsou tři peletky za sebou, ale musí to být v pořadí černá halibutka, uprostřed česneková a jako první halubutí červená, a kapříci se můžou zbláznit. Ovšem zajímavé je, že stačí dát černou jako první a nic…Ale jdou jen ti malá prckové, velcí mají v rákosí zrovna „něco jiného“ na práci. Nám to ale vůbec nevadí, protože chytáme a bavíme se. Nelenil jsem, a vytáhl jeden kaprový feederový proutek a poslal ho naproti do rákosí s různými peletkami ,ale naprosto bez účinku. Točím asi dvacet příchutí a některé se úplně vymykají logice, ale nesmíme se bát zkoušet a testovat a o tom to je. I krmení jsem dneska pojal netradičně, vzal jsem si od Mikbaitsu kořeněný rybí metoďák a byl jsem příjemně překvapen, jak to pěkně šlapalo. Během několika krmítek mi do krmeného fleku sedla ryba, a dokonce se občas zavařila voda, jak jsem je pěkně stáhnul nějakému hladovému sumečkovi. Zkoušel jsem na druhém proutku zareagovat chomáčem rousnic, ale sumeček měl prostřeno kaviárem, tak mýma žížalama pohrdal, škoda. Ale za půl hodinky ho to přestalo bavit a jel zase na kaviárek. Jak jsme seděli vedle sebe, sumečci si nás podávali jednoho po druhém a velmi hlasitě dávali najevo, kdo že je tady pánem. Aby toho nebylo málo, přidali se i boleni a byl to pěkný koncert. No, uvidíme, šestnáctého se pomalu blíží…

Sluníčko pěkně svítilo, ryby kousaly, a čas letěl jako splašený, a najednou se začalo stmívat a pomalu byl čas k návratu k maminkám. Uběhl další krásný den na rybách, voda byla mimořádně štědrá a pestrá, vždyť jsme přiměli k záběru kapříky, tlouště, plotice, cejnky, skaláky, perlíny, oukleje, podoustve, hrouzky, ježdíky, a dokonce jednoho línka, tak co více si přát? Rozloučili jsme se s vodou a pomalu se šinuli k domovům, vždyť zítra je taky den….

Sdílejte naše články

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz