Zpráva od vody, aneb jak jsem dostal pěkně „nabančíno“

Zase po dlouhé době na nás vyšlo volno ve stejný čas a tak jsme měli možnost jít společně s Honzou na ryby(což bohužel poslední dobou bývá tak čtyřikrát do roka). Volba byla jasná, jednoznačně jedeme vláčet,  a tak jsme ani nic moc neplánovali, popadli jsme prvních pár klacíků, které nám padly do ruky, pár krabic s woblerama, kalhoty do vody, a hurá k první řece a asi nejblíže byla Berounka. Bohužel jsme ani jeden nekoukli na web na počasí a průtoky, protože nahoře trošku sprchlo a na Berounce byl první povodňový stav, což jsme zjistili až u vody. Kalná, asi o půl metru vyšší, velká voda. Stejně nám to nedalo, a oba jsme si nahodili. Jenže pod vodou byly i rákosy a co čert zrovna nechtěl, Honza hned prvním hodem poslal svého ilexe do trav. Ale to by nebyl on, se slovy „pěťo jim tu nenechám“ se svlíknul a už pro něj plaval. Tady se opravdu chytat nedalo, a tak jsme to zabalili a hurá zase přes celou Prahu směr Jizera. Honza to cestou „vygůgloval“, že je voda v pohodě a že tam žádná velká voda nehrozí. Bohužel skoro hodinu trvala cesta napříč Prahou, ale zmákli jsme to ve velmi slušném čase.

Navigace nás zavedla na jedno z mála míst, kde se dá zaparkovat co nejblíže k řece a opravdu voda byla až nápadně čistá, klidná a všude kolem lovili dravci. Hodně studená voda a tak jsem hupnul do kalhot, do vesty nacpal pár krabic s woblerama a vyměnil jsem na navijáku cívku s čistým šestnáctkou fluokarbonem. Začal jsem klasicky točit woblery, ale nic. Honza mezitím skoro na každý hod zdolal jednoho dravečka, což mě utužovalo v jistotě, že to přijde, jen musím vydržet. Když měl Honza desátou rybu, začal jsem tušit, že je něco špatně. Sakra ale co?

tl

 Jak jsem tak na to koukal, Honza točil taky spoustu woblerů, ale všechny měl pouze Ilex nebo Jackall, a já měl všechny možné, jen Ilex ne. Jako na potvoru jsem vzal škatule s jinými značkami a ačkoliv pár Ilexů a Jackallů také vlastním, prostě jsem je nevzal. No nic, přece na to přijdu a na něco hodně podobného se nějaká rybička dá zlákat.

Tedy řezal mě hlava nehlava a skoro na každý hod, nebo určitě na každý druhý vytáhl rybu a taky si to náležitě vychutnával. A ryby jako by tušily, že mě o něco jde, s ním parádně spolupracovaly a nechaly se zblbnout každou barvou, kterou jim tam mistrovsky naservíroval. Byla to paráda, koukat na to, a jak běžel čas, změnil jsem se z rybáře na podebírače, fotografa, pouštěče(to abych si prý taky alespoň sáhnul na rybu), což mě tedy na klidu moc nepřidalo.

Když už bylo opravdu nejhůř a bylo to tak padesát nula!!!, můj milovaný synek mi laskavě půjčil jednoho woblírka, abych neskončil s nulou a já si konečně vytáhl jednu jedinou rybu. Hurá! Ale byla to moje nekrutější prohra a nakládačka, jakou jsem kdy dostal a podle Honzíka mi to nandal sedmdesát osm ku jedné! No, hodně dlouho to budu ještě vstřebávat….

Ale musím spravedlivě uznat, že kdo umí, ten umí…..Ale nemusel jsem to odnést zrovna já……

Tak snad zase někdy příště.

my