Zpráva od vody – Botič

Prvních patnáct dní jsem byl v práci a zároveň v kanceláři MOČRS od rána do sedmi do večera včetně soboty a neděle, abych vám umožnil splnit zákonem stanovenou lhůtu pro vrácení povolenky  – vyplněného sumáře úlovků, ale šestnáctého jsem to už nevydržel a musel jít za kámoškama rybama. Celou noc a celý den nádherně padal sníh a tak jsem se už nemohl dočkat. Tlak malinko stoupal, ale venku bylo parádně bílo a to jsem nemohl prošvihnout. O vodě jsem vůbec nepřemýšlel, prostě první a nejbližší, jen jsem si napařil rohlíček, do kapsy strčil krabičku s červíkama a hnojkama a vyrazil. Bylo mi jasné, že u vody nepotkám živáčka a opravdu jsem kromě srnek, zajíců a ptáků dělal ve sněhu první stopy.

Auto jsem zaparkoval na parkovišti a šel podél vody asi pět kilometrů s tím, že zpátky k autu se svezu MHD. Voda byla čistá a místama tak průhledná, že jsem musel velmi pečlivě vybírat místa, abych měl vůbec šanci něco chytit. Místama hodně chumelilo, ale přesto jsem se musel maskovat za stromama a chodit hodně potichu, jen tak se mi občas podařilo přelstít tlouštíka, plotičku, perlína nebo ouklejku. Chytal jsem svého třímetrového stříbrňáka s gramovým splávkem a dvěma bročkama dole a s desítkou vláskem a červeným háčkem. Bohužel ani nemohu potvrdit, že bych přišel na to, jak berou a na co berou, protože každá ryba byla na něco jiného. Asi nejlepší kombinace byla kousek pařenky s žížalkou, naopak, samotná hnoječka, ani samotná pařenka tentorkát vůbec nefungovalo, jen dva červení červíci přelstili dva tlouštíky a jednu plotičku. Ryby byly většinou v tom největším proudu, naopak na hranách a v ouplávkách jsem kupodivu neudělal záběr. Prošel jsem asi pět kilometrů, u vody byl skoro šest hodin a podařilo se mi chytit sedmnáct ryb, nejvíce plotiček. Největší ryba byl tlouštík kolem pětadvaceti a jednu rybu se mi nepodařilo vyndat, protože jsem byl moc pohodlnej šáhnout po podběráku, myslel jsem si, že to moje desítka návazec zvládne, ale nezvládla. Tipoval bych na karáska nebo většího jesena, dobře mi tak.

Když jsem dole míjel golfové hřiště, viděl jsem mihnout se a zalést do díry naproti nějakého predátora, ale byl to zlomek vteřiny, vypadal jako obrovská krysa, nebo že by vydra? Ale nikde jsem nenašel zbytky ryb ani krvavé stopy, jen tak dvě stě metrů od nory jsem neudělal záběr…No uvidíme, občas se přijdu kouknout, co že to je za potvoru a třeba se mi jí podaří vyfotit.

Tenhle čůrek miluji a je to moje srdeční záležitost, místama je to opravdu čůrek, který se dá přeskočit, místama je tůňka, kde bych se pěkně vymáchal, a místama je to pěkně divý potok, nikdy nevím, co mám na háčku, a hlavně si člověk vyčistí hlavu a odpočine od všech starostí. Chodím sem už něco přes třicet let a i když se voda každoročně mění a upravuje, koryto si občas udělá svoji novou cestičku, dokáže vždycky překvapit.

Tak vodo, díky a zase příště Petrův zdar!

Sdílejte naše články