Zpráva od vody – honba za vánočňákem I.

A je tady prosinec, Vánoce na krku a jako každý rok mi nastává ten těžký úkol, a to chytit si svého vánočního kapříka. Celý rok všechny ryby pouštím, ale toho jednoho prostě musím vzít domů. A jako by si to ryby řekly a naschvál se mnou nechtěly nic mít. Zkrátka je rok, co rok těžší a těžší. Ne že bych nic nechytal, nebo že bych nevěděl, kam na ně jít, v tom to určitě není. Zatím několik let zpátky se mi to vždycky podařilo, ale problém je v čase, tedy spíš správně řečeno být ve správný čas na správném místě. A v tom je ten zakopaný pes. Já mám oproti jiným dvě velké výhody. Jednak mi moje pracovní doba umožňuje jít na ryby, kdy ostatní pracují, protože dělám vždycky čtyři dny a čtyři dny mám volno, takže se k vodě dostanu i ve všední dny, a podruhé, protože pracuji v rybářském obchodě, vím, kde ryby berou. Ale to je právě ten zakopaný pes. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo jít například na Hostivař, Kyják nebo někam, kde se dozvím, že berou. Nesnáším totiž tlačenici, a sedět loket vedle lokte mezi „desítkama rybožroutů“, kteří se třesou na sotva mírového kapříka, bác a šup s ním do pytle, to by mi asi chrouplo. A právě proto to je rok od roku těžší. Ať si vyberu jakoukoliv vodu, vždycky je tam nával. A tak je všední den, já si vybral řeku Berounku, připravil jsem si večer všechny věci, abych zbytečně netahal nic navíc a doufám, že na moje vybrané místečko nikdo ráno nepůjde. Nařídil jsem si mobil na šestou, abych přesně v sedm byl na místě, a ještě v posteli naposledy přemýšlím, jestli jsem nic nepodcenil a na nic nezapomněl.

V sedm hodin parkuji auto na parkovišti, jsou 4°C, zataženo, a vypadá to, že jsem u vody první. Hurá, vybírám si pěkné místečko pod jedním padlým stromem. Míchám si klasicky černé krmení řeka a cejn, trošku hlíny, přidávám trošku čtyřek halibutích červených peletek, trošku kukuřice jako zarážku, a mám s sebou půl litru barvených červíků, kukuřici bonduelku, ráno jsem si stihl napařit houstičku, a ještě vyzkouším nějakou pufinku, cuk, nebo foukačku na přizvednutí červíků nade dno. Než jsem stačil namíchat a připravit si dva pikříky, prošlo kolem mě asi deset místních rybářů. Naštěstí šli nade mně a každý měl s sebou řízkovnici, takže asi chtějí vánoční štičku. Na prvním pikříku zkouším svého oblíbeného pátera dole s desítkou a metrovým fousem, kde točím červíky a zvedám je malinkou foukačkou. Na druhém klacíku zkouším průběžku, dole taky desítku fous a tady zkouším malý kousíček pařené houstičky s jedním červíkem a točím to s kukuřičkou. Samozřejmě jsem nezapomněl ani na svůj kouzelný kufřík chemika, ale vzal jsem jen pět svých nejoblíbenějších příchutí, a to anýz, česnek, mandli, kouzelníka a půlnoční pomeranč. Zkouším namáčet červíky a houstičku do různých příchutí, abych zjistil, co bude rybám chutnat. Řeka je křišťálově čistá a bohužel můj teploměr na provázku měří pouhé tři stupínky, takže pěkně ledová voda. Rozednilo se a střídavě se hodní mraky a zvedá se velmi silný vítr proti vodě. . U břehu jsou už ledové námrazky, takže pokud bude pár nocí pod nulou, řeka asi zamrzne. Trošku se zvedá teplota, vítr honí mraky, že občas vykoukne i sluníčko. Snažím se, díku klipnutí jsem i velmi přesný, ale během prvních dvou hodin se mi záběr nepodařilo udělat. Kolem mě prošlo dalších asi deset rybářů, vláčkaři i kapříkáři, a nikdo z nich zatím neměl ani ťukanec.

Blíží se čas oběda, samozřejmě klasika od benzínky, kafe, sušenka a bageta a ať se snažím sebevíc, záběru jsem se zatím nedočkal. Mamka labuť vyvedla svoje potomky a asi je jí zima, protože plave bez hlavy(má ji schovanou v peří). Na řece se projíží nějaký příznivec člunů, protože se asi baví. Trošku divné, prosinec, zima a člun s motorem. Neumím si to tedy představit, co se tu asi musí dít v létě. Ale každý z nás má nějakého koníčka…..Mezitím pomalu kolem mě procházejí ostatní rybáři, kteří to už nevydrželi a vracejí se domů naprosto bez záběru. Najednou jsem u vody zase sám. Asi nic nevymyslím, říká se změna místa, ryba jistá a tak jsem se rozhodl přejet kousek níž. Balím a přemýšlím, kam to zapíchnu.

 

Našel jsem si ještě jedno pěkné místečko, kde nikdo není a kde by to relativně mohlo kousat. Je půl druhé, teplota se zvedla na dvanáct stupínků a místama vykukuje sluníčko. Nad hlavou mi létá historické letadlo s jeho motor dělá pekelný rámus, ale snad to rybám nijak nevadí. Opět zakrmuji a klipuji si oba pruty a tady mám štěstí, protože hned třetím hodem registruji jemný záběr a první rybička je ve fotáku. Že by konečně začaly kousat? Rychle dokrmuji a soustředím se a opravdu další lehoučké zavrnění a druhá červenopeřice se jde fotit. Na druhý proutek nastražuji houstičku pro kapříka a soustředím se na první proutek, kde bohužel další lehonkaté zachvění netrefuji. Nevadí, alespoň se bavím. Jsem velmi přesný, a tak mám do tří, čtyř minut záběry. Další rybička je ve foťáku a protože to bylo zase jen nepatrné zachvění, zmenšuji háček na osmnáctku a napichuji jen dva červíky. Výsledek je, že teď trefuji kažá záběr, jen to zatím není od kapříka. Zmenšuji i krmítko a soustředím se, a vyplatilo se, protože přisekávám nepatrné zachvění a první kapří miminko se jde fotit. Bohužel to není můj vysněný vánočňák a tak jde zpátky k mamince.

Čas letí a já se konečně trošku bavím, i když zatím jen bílou rybou. Je zvláštní, že jsem jen o pár kilometrů níž a tady to jde, a nahoře ani ťuk. Že by tam nebyla alespoň bílá ryba se mi nechce věřit. Opět jsem se přesvědčil, že nemá cenu házet flintu předčasně do žita. Pomalu se stmívá a je mi jasné, že dneska se svého vysněného kapříka asi nedočkám, tak si to budu muset znovu zopakovat. Krmení šlape jako každý rok, rybám chytnají barvení červíci, občas i pařená houstička a z dipů a posilovačů mi nejlépe zafungoval česnek a kouzelník. Stoprocentně jsem si to měl možnost vyzkoušet například na červících. jakmile jsme je namočil do dipu, přišel záběr do minuty, pokud jsem nahodil nedipované červíky, záběr sice přišel taky, ale třeba za deset minut. U vody jsem byl dneska od nevidim do nevidím a měl jsem kolem dvaceti záběrů, tedy na prvním místě nula, až na druhém místě. Proměnil jsem skoro všechny záběry a chytil asi patnáct ryb, převážně perlínky, plotičky, cejnka a dva kapříky. Bohužel svého vánočňáka jsem nechytil a tak si to příště zkusím vynahradit.

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz