Zpráva od vody – jarní Berounka

Ještě je březen, v noci je kolem nuly, ale přes den už sluníčko nádherně ohřívá vzduch a nalévá do nás trošku energie po tak dlouhé, a vyčerpávající zimě. Zase na mě padlo volno mimo víkend, takže nikdo se z práce neuvolnil, a tak si hážu mincí, jestli pojedu na Berounku, nebo na Labe a vyhrála Berounka. Beru futrál s prutama, tašku a křesílko a vyrážím. Ráno je všude bílo, takže tady bylo v noci určitě pod nulou, vodu má pět stupňů, ale sluníčko nemá nikde mráček, a tak nádherně pálí a krásně hřeje. Předpověď na dnešek je jedním slovem krásně, no co více si přát. S sebou mám červíky, pařenou houstičku a trošku svojí chemie. Když míchám krmení, tak mě pěkně zebou ruce, takže ta voda je opravdu ledová, ale snad to rybám nebude nijak vadit. Trošku jsem protáhl vodu, abych zmapoval dno a sedím v proudech s maximální hloubkou do metru a voda letí na sedmdesátku krmelec. Proto si vybírám dvě místa, jedno asi na patnácti metrech, druhé za půlkou. Klipuji, a posílám šest zakrmovacích košíků do vody. Začínám s klasikou, jeden bílý a jeden červený červík a na druhém proutku zkouším bago pěti červených červů. Mám nahozeno, všude klídek, nikde nikdo, jen pode mnou se dva kačeři perou a kačenku.

Hodinu přehazuji, a nic se neděje. Rozbaluji lahvičky s tekutými dipy a jako první zkouším sladké – jahodu, scopex a půlnoční pomeranč. Máčím červíky a konečně první záběr, rána a ryba se okamžitě vypíná. Škoda, asi tlouštík a reagoval na jahodu. Znovu nahazuji a zase se nic neděje. Ještě zkouším anýz, česnek a kouzelníka a konečně kouzelník zafungoval. Zase rána do plné hokejky a tahám z půlky řeky nádherného tlouštíka. Za ním druhý, potom podoustvička a plotička. Konečně najely ryby, ale pouze na kouzelníka. Zkouším nahodit jen samotné nenamočené červíky a nic. Ještě chvilku se bavím s několika podoustvičkama, a jak přijely, tak zase odjely. Konec. Točím všechny příchutě a zkouším i různě kombinovat počet červíků, dokonce prodlužuji fous, ale nic, ryby tu prostě nejsou. Po hodině bez záběru to balím a přejíždím kousek níž do větší hloubky.

Naproti sedí nějaký děda – rybář, ale chytá klasicky na „pípáky“. Ty jsou sice pořád slyšet, a to tak, že velmi, ale za celou dobu jsem u něj rybu neviděl. Zřejmě chtěl, aby všichni i kilometr daleko slyšeli, že tam sedí, což se mu, bohužel, zdárně dařilo. Tady mi najely ryby mnohem dříve a tentokrát krásní cejnci. Prodloužil jsem fous kousek přes metr a záběry byla čítanka – krásné vracáky. Jen jsem musel použít krmelce s nožičkama, protože sedmdesátka jen tak tak seděla. Slušně jsem se bavil a začínal prošvihávat záběry na druhém prutě, prostě jsem je nestíhal. Proto jsem druhý prut neklipoval, nabalil jsem bago červů a čekal na větší rybu. První kapřík přišel na nepatrný záběr, jen takové malé chvění, což naproti děda s pípákama nemá šanci ani zaznamenat. Druhý kapřík to samé, lehonké zavrnění a konec. Ani třetí kapřík nebral divoce, jen to popotáhl. Jednoznačně vyhrál kouzelník, a tak jsem už ani jinou příchuť nezkoušel. Pomalu začalo zapadat sluníčko a jak jsem se dostal do stínu, musel jsem si zase vzít mikinu, jak se rychle ochladilo.

Krásný den, parádní počasí, perfektně jsem si zachytal, tak díky vodo. Zase příště.

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz