Zpráva od vody – konečně kapříci

Konečně to po několika letech vypadá, že se zima ujímá své vlády se vším všudy, tedy se sněžením a teplotami hodně pod bodem mrazu. Ovšem nic to nemění na tom, že se stále dá jít na ryby a chytat je, ale už se musíme trošku více obléknout. On takový přimrzající prut k ruce není nic moc, a musíme si dávat pozor na zamrzající očka. Ale když si se vším tím „nepohodlím“ poradíme, odměnou nám je každá chycená ryba, která se nám podaří „urvat“ do foťáku. Jen pozor, aby byla co nejdříve zpátky ve vodě, jinak hrozí, že jí namrznou skřele a nemusela by to přežít.

Půlka ledna je za námi a já mám v povolence sedm vycházek, což je paráda, takových „skalních“ příznivců rybářského cechu (z vašeho pohledu bláznů) moc není. Za tu dobu jsem prošel čtyři vody (stojky jsou v drtivé většině zamrznuté), a chytil a vyfotil si spoustu ryb, dokonce mám deset druhů: plotici, podoustev, cejnka, jelce tlouště, jelce proudníka, hrouzka, ouklejku, karáska, okounka, ježdíka, ale stále mi chybí chytit kapříka a línka. A tak dnešní vycházku se soustředím právě na kapříka a najdu si hlubší tůňky, kde by se kapříci mohli zdržovat a taky přizpůsobím háček a velikost nástrahy kapříkům. Ráno jsem si napařil houstičku, rozdělil ji na tři části, jednu jsem nechal neochucenou, jednu jsem nadipoval česnekem a třetí anýzem, což jsou asi z mého pohledu neúspěšnější zimní příchutě na plavačku pro kapříka. Samozřejmě s sebou beru i barvené červíky, bez nich ani ránu, a ve vestě mám umělou patentku a žížalku, co kdyby…

Ráno to moc nepřeháníme, teď na čase vůbec nezáleží, spíš na počasí, proto vyrážíme kolem půl deváté. Je zataženo, jako by mělo každou chvilku začít sněžit a teploměr ukazuje mínus pět stupínků, takže z mého pohledu to půjde. Včera jsme si vytipovali několik hlubších partií, kde by se nějaký kapřík mohl schovávat, a tak jen doufáme, že voda bude proudit, a tudíž jen tak nezamrzne. Oba si bereme tentokrát „mačovky“, i když mají malá očka, která rychleji zamrzají. Ale potřebujeme pracovat se splávkem a kapříkům to trošku nadržet, protože si myslím, že rychlé proplutí naší nástrahy není to pravé ořechové. Já jdu po pravé straně, Honza po levé, abychom nevynechali ani jediný ouplávek. Já začínám s houstičkou anýzovou a zavírám jí jedním červíkem, úmyslně jsem trošku zvětšil háček a tím i větší sousto, Honza věří více čistým červům. První rybu má Honzík a je to krásná plotička, za ní ještě jedna a tlouštík, takže zatím tři nula pro červíky. Já po chvilce boduji taky tlouštíkem, ale mnohem větším, druhý záběr netrefuji a třetí sekám hodně brzy. Jak mám větší sousto, musím dát rybě šanci nasoukat rohlíček do sebe, a tak mi chvilku trvá, než se sladím. Ale daří se mi a další tlouštík je ve foťáku. Zkouším rohlíček česnekový, ale po několika planých proplaváních ho nahrazuji anýzovým, a tentokrát rybám více chutná anýz.

Procházíme asi pátou tůňku a prvního kapřího krasavce má Honzík, nechal se zlákat na houstičku se dvěma červíkama, a byl to docela mazec. Každý by předpokládal, že v zimě jsou ryby pomalejší, mají zpomalený metabolismus, ale tomuhle kaprovi to asi nedošlo, protože bojoval jako v létě. Navíc dole „jemné šití“, prostě adrenalin až do konce. Zadařilo se a máme další rybí druh do sbírky a jak by řekli bobkaři, byl prostě “žrací”, ale měl štěstí, že pro nás jsou ryby kámošky. Asi si to bude dlouho pamatovat, a jen tak nějakému bobkaři nevlétne na pekáč. Já se dočkal až za další půlhodinku, ale protože jsem zjemnil dole na devítku a přívlačovým podběrákem na zádech na něj nedosáhl, prostě asi nebyl „fotogenický“. Už jsem ho měl položeného u břehu, ležel jsem skoro na břiše a natahoval se po něm, abych ho podebral, ale mrskl sebou a vyřízl se. Škoda, moc hezký šupík. Znovu jsem převázal na dvanáctku, ale úplně mě přestali záběry, v té křišťálově čisté vodě to o tom prostě je, raději jsem se vrátil zpátky k devítce.

Ani nám moc nepřišlo, že začalo sněžit a díky tomu se strašně rychle setmělo. Nám by to jinak vůbec nevadilo, ale strašně špatně jsme viděli na splávky a záběry od ryb jsou opravdu velmi opatrné. Každý jsme si chytili ještě jednu rybičku a museli jsme to pomalu zabalit. Škoda, moc krásný den, který jsme strávili s kámoškama rybama. Díky větším nástrahám bylo nejúčinější kombinovat pařený rohlíček, dipnutý anýzem a zavřený jedním, nebo dvěma červíkama. Na to vždycky přišla větší ryba, oba jsme měli dva záběry od kapra, ale pouze jednoho máme ve foťáku. Na červíky přišel většinou záběr mnohem dříve, ale většinou to sbalil tlouštík, nebo plotička, kapr neměl šanci se k tomu vůbec dostat. Mise je splněna, bodujeme jedenáctým rybím druhem – kapříkem a už zbývá jen línek.

Tak zase příště.

 

Sdílejte naše články

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz