Zpráva od vody – Labe a Hlaváč černoústý

Teď už jsme to měli jednodušší, přesně jsme věděli, do čeho jdeme. Dali jsme si repete, opět ráno ve čtyři u benzínky, klasická snídaně, s sebou kafe, sušenku, bagetu a pití, a jedeme po dálnici směr Ústí, a dál směr Děčín. Jenom jsme si oproti včerejšku vybrali místo o pár kilometrů níž. A zase je brzo ráno, jsme u řeky Labe, mimochodem nikde nikdo, a jenom oproti včerejšku není tak teplo, a navíc nám předpověď není moc nakloněna. Hlásí přeháňky, polojasno s lokálním slejvákem, a to se jim, bohužel, podařilo přesně předpovědět.

Mám stejné krmení jako včera, jen jsem přidal 20% hlíny, a řeka je opět nádherně čistá, jen hlavní tok letí a je stále na hranici chytatelnosti. Mícháme oba skoro plný kýbl krmení a na začátek střílíme prakem asi 20 koulí, teprve potom si rozděláváme pruty. Trošku začíná foukat vítr, a honí se mraky. Nahazuji a hned na první hod hokejka, jenže jsem ji nečekal, a tak pozdě sekám do prázdna. Hezké, asi to bude masakr….Znovu nahazuji do krmeného místa a během další minuty znovu hokejka, ale tentokrát jsem se soustředil a táhnu nějakou malinkou rybu. Sakra, co to je? Vypadá jako vranka, ale není to vranka, je to hlaváč! To jsou pěkné potvůrky, dostali se k nám odněkud z Černého moře díky lodní dopravě (jednak jikry na trupech lodí, jednak zaplňování vodou do nádrží prázdných lodí), a likvidují jikry všech ostatních ryb. Znovu nahazuji a během další minuty opět hokejka, znovu hlaváč, trošku větší. Co se děje, včera jsme neměli ani jednoho a kousek níž jsou snad jen hlaváči? Měním háček za větší a místo čtyř červíků dávám deset. Jenže to nepomohlo, další dvě minuty a opět hlaváč. Skoro se červama udávil. A na obou prutech, a Jety má taky jednoho. No to je tedy mazec, sice jsem ho chytil poprvé v životě, ale já si přijel zachytat ostroretky a ne hlaváče. Měním tedy strategii a slepuji litr červů, abych přilákal hejno ostrých. Trošku to pomohlo, ale najely nám jiné ryby, pěkní cejni a na chvilku hlaváče vytlačili. Bavím se tedy taháním lopaťáků a ani jsme nepostřehli, že se trošku zatáhlo a přišla první sprška. Ukotvuji deštník a schovávám červíky.

Byla to jen krátká přeháňka, za chvilku vysvitlo sluníčko a je docela teplo. Ještě chvilku taháme cejny, ale najednou odjeli a opět se k prostřenému stolu stáhli ti hlaváči. Zkouším tedy žížalu, sice na záběr čekám trošku déle, ale nijak to nepomohlo, opět hlaváč. Dělám tedy třetí pokus, měním háček za ještě větší a cpu na něj patnáct červíků. Prakem jsem nastřílel dalších dvacet koulí a to pomohlo, najednou se změnilo hejno a najeli nám jeseni. Půl hodinky a jak přijeli, tak zase odjeli. Znovu beru prak a krmím, ale bohužel z Německa přijela veliká loď a je po krmení, můžeme začít znovu.

 

Opět krmíme prakem a snažíme se koule co nejvíce utáhnout. Chvilku to trvalo, ale zase nám najeli pěkní cejni, ale žádná ostroretka. Že by tu nebyly? Nevěřím tomu, spíš je hejno cejnů nepustí ke krmení. Hodinku se bavíme a další loď, ještě větší. A zase je po krmení, navíc se přihnala druhá přeháňka s pořádným větříkem. Tentokrát jsem bohužel neuhlídal lepené červíky, protože zuby nehty držím deštník, a ti jsou všude. Dávám do misky pět hrstí těžké lepivé hlíny a spolu s červama je střílím na krmené místo. Je poledne a přemýšlíme, jestli nezměníme pozice a nepřemístíme se kousek jinam, ale další slejvák nám dává jasnou odpověď.

Dvacet minut se bavíme s cejnama a zase najeli hlaváči, a to tak, že je taháme doslova na všechno, co napíchneme na háček. Navíc projela třetí loď a je vymalováno. Přestalo pršet, a tak chtě nechtě musím sáhnout do chemického kufříku. Znovu jsme oba udělali dvacet koulí a nastříleli je do jedné lajny, ale navíc jsem vytáhl pár posilovačů a kapu do každého krmítka, namáčíme červíky a pomohlo to. Taháme různé ryby, cejny, jeseny, plotice, karásky…Asi jsem těm malým loupežníkům „trošičku spálil pusinku“….

Ještě několikrát se všechno opakovalo, zatáhlo se, sprchlo, projela loď, znovu jsme překrmili a najednou tu byl večer a oba musíme zítra do práce a máme před sebou skoro sto padesát kilometrů. Využíváme tedy „přestávky“ mezi lokálním slejvákem a přeháňkou a rychle všechno balíme. Sice jsme si slušně zachytali, ale původně jsme chtěli parmu a ostroretku a oni tu jsou hlaváči černoústí. Ale nevadí, tak přijdou příště…

Sdílejte naše články

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz