Zpráva od vody – Labíčko a Kučerovic chemie

Březen je ve své třetí čtvrtině a JARO se řítí přímo mílovými kroky, a je vidět a slyšet všude kolem. V noci řvou kočky, ráno mě budí křik ptáků, vycházející sluníčko mi svítí do obličeje, v noci se už teploměr drží v plusových položkách, dobrovolní dárci orgánů tůrují své mašiny, holky pomalu odkládají teplé zimní bundy a zkracují sukně….Zkrátka o důvod víc jít na ryby. Chvilku jsem přemýšlel, kam, ale napadlo mě Labíčko, a jedno hodně zarostlé rameno kousek od Prahy. Bohužel v týdnu málokdy seženu k sobě parťáka, a tak jsem se rozhodl vzít svůj pověstný kufřík chemika, a trošku ho provětrat a udělat si náskok do blížících se závodů. Navíc v Podlázkách v Kučerovic dílně vytáhly „na světlo“ něco pro nás, „fídraře“, kompletní program, a tak jsem nacpal kufřík k prasknutí a vyrazil to otestovat.

Voda je pořád ještě dost studená, naměřil jsem šest stupňů, a slušně čistá, ale to ničemu nevadí. Předpověď na dnešek je deset stupňů a odpoledne má přes nás přejít od západu deštík. Samozřejmě nikde nikdo, tak jsem natahal na třikrát všechny svoje krámy, vybral si místečko a připravil si dva klacíky. Jedním hodlám chytat klasiku, s červíkama, jen je budu různě ochucovat, barvit a obalovat, a na druhém vyzkouším něco z kaprařiny. S krmením se nijak nemažu, smíchal jsem dva pytlíky, trošku anglické vločky, trošku hlíny a chytám. Klipnul jsem si asi dvacet metrů, a na začátek jsem do vody poslal větším krmelcem asi osm košíčků, začínám s třemi červíky a zkouším je namočit do jahody, a ještě je trošku obaluji v obalovačce. Vzal jsem si dneska jen všechny možné příchutě, ale pouze sladké, koření a maso jsem nechal doma. Na nějaký návod co se s čím může, moc nehraji, asi proto jsem získal přezdívku chemik.

První tři minuty a mám cejnka. Zkouším červíky nemáčet a záběr trvá o hodně delší dobu. Točím scopex, jahodu, med, půlnoční pomeranč, švestku a ananas. Asi nejvíce jim zachutnalo půlnoční pomeranč obalený ve scopexu. Na druhém prutě chci vyzkoušet malou popku a tak jsem ořezal nějakou sladkou peletku zhruba na desítku, seřízl třetinu popky, místo zarážky, kterou jsem samozřejmě nechal doma, jsem použil kousek gumičky do splávku, vše namočil do pomeranče a obalil. Nečekal jsem, že na to přijde záběr a během patnácti minut byl první kapřík v podběráku. Zkoušel jsem i samotnou popku, ale na to mi brali cejni, tak jsem se vrátil k ořezané peletce a dostal ještě další dva kapříky. Byl to docela mazec, protože kapříci šli přes brzdu jako v létě. Za tři hodiny jsem už tahal cejny skoro na hod, a proto jsem prošvihl další dva záběry od opatrnějších kapříků. Netušil jsem, že to bude takto v březnu fungovat!!!! Za šest hodin jsem natahal ke čtyřiceti cejnkům, dvě plotičky, tři kapříky a dalších vagón záběrů jsem díky dvěma prutům prošvihl. Asi kdybych chytal klasickou kaprařinu s devadesátkou olovem, zřejmě by se kapříci sami píchli, ale moje měkká špička a třicítka krmítko bylo asi málo. Zatahuje se a blíží se déšť a tak pomalu balím a ještě poslední nához a loučím se s vodou.

 

Vyzkoušel jsem asi dvacet různých skleniček, obalovaček, dipů, kuliček a popek a můžu odpovědně potrvdit, že se to klukům povedlo. Jen je vždycky potřeba mít několik možností a zkoušet. Já měl taky za sebou tři záběry například na jahodu do minuty, a najednou nic. Stačilo změnit příchuť a ryba. Jen se člověk nesmí bát zkoušet a experimentovat. Jen jedna malá rada na závěr: vezměte si s sebou hadr nebo ručník. Já byl sladký jak prodavač cukrové vaty na pouti…..

Tak zase někdy na rybách.

Odpověď

2 Komentovat na "Zpráva od vody – Labíčko a Kučerovic chemie"

Upozornění na
Seřazeno podle:   Nejnovější | Nejstarší | Většina hlasovala

Moc hezké Jiříku 🙂

SUPER

wpDiscuz