Zpráva od vody – plavačka

Jednou jsem při houbaření našel úplně malinkatý zapomenutý rybníček, ale státní voda, a dal jsem si ho do paměti telefonu. Včera jsem listoval mobilem a našel odkaz. Napadlo mě jet si vyzkoušet, co že tam je vlastně za ryby. Nedělal jsem žádnou velkou výbavu, plavačkový proutek, lehký pikřík, vestu s troškou háčků, bročků, dlouhý podběrák, pár brček a vyrazil jsem k rybníčku. Ani s krmením jsem si hlavu nijak nelámal, prostě jsem navlhčil jednoho červeného kapříka, krabička červíků, trošku kukuřice a hotovo.

Za hodinu jsem seděl u vody, navázal jsem si lehčího anglána, a změřil si hloubku. Hned přede mnou bylo půl druhého metru, což mi naprosto vyhovuje. Tři kuličky krmení jsem hodil ke splávku a začaly se dít věci. Jako první se na mě přišel podívat krásný násaďáček, za ním druhý, třetí…Že bych seděl na nějakém chovném rybníce? Znovu jsem si ověřil, že je to svazová voda a chytat se tu smí, i když nikdo nikde. Tak jsem to neřešil a bavil se. Do pěti minut byl záběr, a tak jsem měl šanci zkoušet a experimentovat. Zkoušel jsem kukuřici s červíkama, hrášek s červíkama, ale ať jsem tam napíchl cokoliv, záběr a kapřík. Ryby byly krásně vybarvené a bojovaly, prostě na tu „mačovku“ parádní zážitek.

Vydržel jsem je tahat čtyři hodiny, ale pak mě to přestalo bavit. Že by tu nebylo něco většího? Nebo jiná ryba? Zkusil jsem překrmit zhruba doprostředka, ale pořád stejná hloubka a stejné ryby. Zkoušel jsem dávat i větší sousta, ale jen jsem tím prodloužil čas mezi záběry. Kapříci byli tak hladoví, že brali prostě cokoliv. Zase po dlouhé době jsem měl šanci vyzkoušet, co umí „jemné šití“ a co vydrží moje návazcové vlasce a parádní proutek. Příště sem určitě vezmu nějaké větší soustíčko, například peletky, nebo pařenou houstičku, a uvidíme. Ale to až zase příště….

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz