Zpráva od vody – plavačka.

Pranostika jasně říká: březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Jenže to tak nějak není nic pro mě. Bohužel zase na moje volno vyšla změna počasí, kdy přišla studená fronta, houpnul se tlak, a navíc celou noc pršelo, ale zase mi to usnadnilo rozhodování, na jakou řeku pojedu. Když jsem viděl průtoky, jednoznačně to vyhrála stojka. A tak mi moc možností nezůstalo, prostě pojedu na nejbližší rybníček. A vezmu si s sebou plavačku. A jak řekli, tak udělali. Sedím u vody, s krmením si opět hlavu nelámu, míchám červeného kapra, trošku anglické vločky, kapku melásky pro kapříky, trošku hlíny a je to. V tubusu jsem našel jedno klasické „retro“ brčko, vyvažuji ho dvěma broky, z forpasovníku tahám na desítce vlásku osmnácku háček, a mačovka je připravena. Ještě měřím hloubku a na začátek posílám ke splávku šest kuliček a střílím dvě kapsičky červíků. Hotovo.

Beru druhý prut a abych se moc nerozptyloval, chytám sice feeder, ale úmyslně zkouším větší sousto na kapříka a podle toho vážu montáž i větší háček. Mám s sebou kukuřici, různé peletky, popky a pařenou houstičku a chci vyzkoušet, jestli něco z toho kapříkům nezachutná. Ale plavačka má svoje kouzlo, než jsem provlékl očkama vlasec, prošvihl jsem první záběr na brčku. Než jsem navázal montáž, prošvihl jsem další tři záběry, a tak jsme na chvilku přestal a soustředím se na splávek. Razantní záběr a první cejnek se jde fotit. Za ním druhý, třetí, a tak mě napadá, jestli má vůbec smysl nahazovat druhý prut. Ale co, třeba se splete nějaký kapřík. Soustředím se na splávek a daří se mi trefovat každý záběr, ale pomalu záběry ustávají, a tak zkouším přihodit další kuličku krmení a střílím trošku červíků. Díky tomu opět chytám a bavím se. Za dvě hodiny jsem zjistil, že po každé páté – šesté rybě musím krmit, jinak ryby odjedou, zatímco druhý proutek se ani nepohnul. Zkoušel jsem měnit nástrahy z kukuřice na plovku, potom peletku, houstičku, ale ani ťukanec. Prostě větší sousto dneska nechtějí. Pro sichr zkouším dát na feeder červíky a záběr přichází téměř okamžitě, takže je to jen tou nástrahou.

Abych si to stoprocentně ověřil, zkouším dávat i na splávek jiné nástrahy, ale jakmile jsem sundal červíky, ani ťukanec. Do houstičky jsem měl jen dvakrát ďobnuto, kukuřice se minula úplně účinkem, a tak se zase vracím ke klasice – jeden bílý a jeden červený červík. A opět se bavím a tahám cejnky, plotičky, perlínky a dokonce se spletl i jeden línek. Ale ten se moc nechtěl fotit a vyskočil mi z ruky. Bavím se ani jsem nepostřehl, že čas letí a pomalu se začíná zatahovat a schyluje se opět k dešti. Na nic nečekám a balím. Stihl jsem to jen tak tak.

Tak zase někdy.

 

Sdílejte naše články

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz