Zpráva od vody – Sázava

Konečně jsme se zase jednou trefili do hezkého dne, a tak jsem vymyslel, že bychom se mohli podívat na řeku Sázavu. Hlavně mě zajímali ostroretky, kterých se několik během minulého závodu chytilo, a tak jsem to jel vyzkoušet, jesli budou kousat. Jetty s Janinou přijeli za mnou. Bohužel jsem se trošku přepočítal, a nedomyslel jsem těch pár propršených dní, což se na řece podepsalo mnohem větším průtokem, zvýšenou hladinou, ale hlavně plavajícím zeleným „humusem, který okamžitě po náhozu obalil háček i krmítko. Museli jsme si najít místečko nad jezem, kde to nebylo tak markantní. Chvilku trvalo, než ryby najely do krmení, ale stálo to za to. Sluníčko svítilo, ryby kousaly, byl nádherný den, prostě paráda.

S krmením jsem si nedělal žádnou hlavu, a protože mi tu funguje sensaska, a i o závodech šlapala, namíchal jsem to z ní. Trošku hrubé ttx, grosí plotice, červený kapr, trošku anglické vločky a hlína. Ještě jsem do vody přidal panáka mandle a panáka cejna a hotovo. Přes síto jsem ještě propasíroval trošku kukuřice bonduel a pár zrnek nechal na chytání, co kdyby přišel kapřík. Našli jsem si optimální vzdálenost a na začátek tam poslali pár decových krmelců.  Mezitím se na nás přišel podívat místní kačer, zřejmě je zvyklý se nechat krmit z ruky. Jako první nám najely krásné plotice a pár jich bylo hodně přes kilo, což nás dosti překvapilo. Za nima připlavali krásní cejni, ale hladoví kapříci je zřejmě vytlačili, protože jsme tahali jednoho kapříka za druhým. Sice to byli malí dorostenci, ale nás to hodně potěšilo.

Na začátku nám fungoval jeden bílý a jeden červený červík, ale snažili jsme se zvětšovat sousto, abychom zvětšovali i velikost chytaných ryb, a vyplatilo se. Přišel i pěkný karásek, línek, kapřík, mrmlák, a tak jsme se parádně bavili. Bohužel každý druhý nához byl obalený háček zeleným sajrajtem, a tak jsme museli praktikovat, že když do minuty nepřišel záběr, přehazujeme. Ale zase díky tomu jsme častěji krmili a chytali i větší ryby. Zkoušeli jsme na háček přidávat kukuřici, ale na ní ani ťukanec. Ani na různé foukačky, pufiny, a podobně jsme záběr neudělali a tak jsme cpali na háček červíky, kolik se jen na osmnáctku vešlo.

Parádně jsme se pobavili a ani nestačili sledovat čas. Asi nejvíce nás překvapilo druhové složení ryb, vždyť tolik druhů za jednu vycházku se málokdy chytí: plotice, cejni, skaláci, podoustve, karásci, líni, kapříci, tlouštíci, hrouzci, ježdíci…jen ta ostroretka, na kterou jsme vlastně přijeli, nám nezabrala. Ale to nám nijak nevadí, a určitě se sem ještě vrátíme. Ale až si řeka „sedne“.

 

Tak zase příště

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz