Zpráva od vody – tři dny, čtyři revíry

Jaro je cítit na každém kroku, a tak jsem jako správný Pražák musel jít otestovat nejbližší vody, které mám kolem sebe, a zjišťoval jsem, jestli se už pořádně probudily kamarádky ryby. Taky jsem musel zjistit, jestli nám tu vůbec kormoráni nějaké nechali. Mám čtyři volné dny, jeden nechávám na natáčení dalšího dílu jak se, a tři trávím od rána do večera u vody. Vybral jsem si Vltavu, Berounku, Labe a jednu stojku. Protože strašně foukal vítr, bylo jasné, že to asi o brčku nebude, ale stejně jsem si s sebou do futrálu sbalil mačovku, boloňku, pikra a jednoho fidříka. Nástrahy jsem taky moc neřešil, litřík barvených červíků, pařená houstička, kukuřice a pár malých peletek v různých příchutích. Ani krmení jsem neřešil, pytel černé plotice, pytel slaného černého cejna, hlínu, trošku anglické vločky, a samozřejmě jsem nezapomněl ani na svůj „kufřík chemika“, do kterého mi přibilo pár nových kousků. Předpověď počasí byla velmi příznivá, o víkendu hlásili dokonce plus šestnáct, ale tam, kde jsem byl já, fučel tak silný vichr, že jsme skoro celý den seděli zabalení s kapucami na hlavě.

V pátek jsem začal na Vltavě, a na to, že byl normální pracovní den, bylo u vody sakra nabito. Proto jsem si nemohl vybrat místo, které jsem si naplánoval, ale volil jsem, co zbylo. Voda měla kolem pěti stupňů, čistá a slušně letěla, tak jsem si našel jeden pěkný vracák. Krmení jsem míchal s hlínou dva ku jedné, aby mi neuplavalo a začínal jsem šedesátkou krmítkem, které sedělo. Červíci jsou parádní nástrahou a taky se opět osvědčili. Asi půl hodinky trvalo, než přišel první záběr, jako první se přišel do foťáku podívat pěkný tlouštík. Sice se chvilku čekalo na záběr, tak čtyři – pět minut, ale za ním přišla krásná plotička, potom cejnek a znovu tlouštík. Vida, nějaké ryby tu tedy jsou. Rozbalil jsem druhý proutek a na něj jsem zkoušel větší sousto, na dvanáctku háček jsem napíchl asi osm červů. Oba pruty jsem si klipnul na osmnácti metrech, víc bych asi neudržel krmítko, a to, že jsme krmil do jedné lajny, se brzy projevilo. Víc záběrů bylo na spodní prut. Přehodil jsem je a opět spodní, tak jsem navázal mimo háček na vlas malou čtyřku sladkou peletku, ale na ní ani ťukanec. Zkoušel jsem ještě pařenou houstičku, ale nijak jsem nepozoroval rozdíl mezi houskou a červíkama. Neprojevilo se to ani ve velikosti chytaných ryb, ani v intenzitě záběrů, naopak, když nepřišel dlouho záběr, mohla se houska rozmočit, a tak jsem se vrátil na obou prutech ke klasickým červům. Vítr byl chvilkama tak silný, že mi dokázal shodit pruty z vidličky a byly strašně špatně vidět záběry. Převázal jsem obě montáže na pátera a díky tomu jsem skoro každý záběr trefil. Studená Vltava, ale byl jsem velmi příjemně překvapen, docela slušně jsem si zachytal. Přesouvám se na Berounku, a protože je pátek odpoledne, tady to vypadá jako na závodech. Jsem nucen si sednout na místo, kam bych jinak nikdy nešel, ale co se dá dělat. Krmení mám namíchané, a tak klipuji na nějakých dvaceti metrech a zakrmuji deseti velkými krmelci a začínám klasiku, jeden červený a jeden bílý červík. Vítr se docela uklidnil a já počítám rybáře kolem sebe a je to docela mazec! Za celou tu dobu, tedy do setmění, jsem neviděl, že by někdo z nich měl jediný záběr, nebo sekal, či tahal rybu. Ale skoro všichni to byli klasičtí kapříkáři s krmelcem a půlkou knedlíku, nebo nějakou foukačkou, nikdo nekrmil. Mě trvalo skoro čtyřicet minut, než najela ryba a záběry byly tak jemné, že jsem jich jen polovinu proměnil. Jako první přišla plotička, potom skaláček a cejnek, ale mnohem menší, než na vedlejší Vltavě. Musel jsem vyndat prut se šňůrou, abych měl šanci trefovat ty jemné záběry a opravdu se šňůrou se zadařilo. Trošku jsem ryby rozežral tím, že jsem každé třetí krmítko poslal do vody jen hlínu s červíky, ale nic většího jsem už nechytil.

V sobotu už jsme jeli s Jettym, vybrali jsme si Labe kousek od Prahy a vyráželi jsme hodně brzo, abychom tentokrát seděli na vybraném místě, ale jaké bylo naše překvapení, když jsem přijížděli na šestou k vodě a už tu sedělo asi osm rybářů!!! Naštěstí náš druhý flek byl ještě volný, ale během dne se tu vystřídalo tak třicítka rybářů. Není se co divit, první krásný slunečný den… Ještě se k nám přidal Peťas, tak jsme měli možnost zkoušet různé nástrahy a vzdálenosti. Já měřím vodu, má šest stupňů a větší průtok, osmdesátka krmelec sedí jen tak tak. Klipuji si na třiceti metrech a zkouším na jednom prutě šňůru a na druhém vlasec. Voda slušně letí, je nezvykle čistá, sluníčko nám svítí do obličeje, a navíc velmi silný ledový vítr fouká po vodě. Začínám dole s metrovým fousem a klasicky třemi červíky, ale skoro hodinu se nic neděje, zřejmě kormoráni. Hejno asi padesáti černých smrtihlavů nám krouží celý den nad hlavami, prostě paráda. Namíchal jsem jeden sedmnácku kyblík krmení, udělal koule a prakem asi padesát kuliček poslal do vody. Před námi je slušná hloubka, kolem čtyř metrů. Pomohlo to, najelo hejno cejnků, cejnů a skaláků, a tak jsme se začali slušně bavit. Parádně se projevil rozdíl mezi vlascem a šňůrou, i přes silnou vichřici jsem na vlasci viděl jen lehké chvění a na šňůře to byly skoro hokejky. Protože Peťas přijel jako poslední, sedl si na spodního fořta pod nás, a ani nemusel krmit, protože se k němu valilo krmení od nás. Přišel mu pěkný záběr od slušného kapříka, a tak si ho hezky povodil, a když ho pouštěl, slušně Peťánka postříkal. My jsme tahali cejna za cejnem, ale další kapřík se už nespletl, ani nám nepřišla žádná slušnější lopata. Měl jsem možnost zkoušet svoje nové posilovače a opravdu jsem se do jedné příchutě trefil, jakmile jsme namočil červíky, záběr přišel do třiceti vteřin! Ale příchuť raději nebudu prozrazovat, bude to naše tajná zbraň do blížících se závodů….Parádně jsme si zachytali, dohromady jsme natahali určitě přes padesát slušných cejnů, cejnků, skaláků a čím více se stmívalo, ryby jsme rozežraly tak, že po náhozu jsme napočítali do patnácti a přišel záběr.

V neděli jsem si vybral jednu už rozmrzlou pražskou stojku a slušné počasí se projevilo i tady. Ráno jsme byli nakupovat, a tak jsem k vodě přijel až na půl osmou a opět to vypadalo jako o závodech. Zase jsem bral, co zbylo, ale tady to naštěstí nemá tak velký vliv. Tentokrát jsem volil svoje oblíbené červené krmení s troškou melásky a anglické vločky, přidal jsem pár malých peletek jako zarážku a jeden vanilkový posilovač. Zase se rozfoukal vítr, a tak jsem opět ocenil prut se šńůrou, kde jsem na nějakých čtyřiceti metrech docela slušně zakrmil. Ani jsem si nestačil utřít ruce od krmení a okamžitě přišel záběr a první slušný cejnek se přišel vyfotit. Pokud se mi podařilo nahodit přesně do zakrmeného místa, záběr přišel do jedné minuty. Nijak jsem neposiloval ani neměnil krmení, a prakticky jsem chytal téměř na hod. Kolem desáté se ke mně přidal i Peťas, který zkoušel šestku boloňku, ale ještě to nebylo to pravé ořechové. Bavil jsem se asi pět hodin, podařilo se mi dostat tři kapříky, spoustu cejnů, červenopeřic a skaláků a ryby seděly v krmení jako přibité. Utišil se i vítr, a pomalu se začalo stmívat, tak jsem musel začít balit.

Strávil jsem prakticky tři dny na rybách, a i když to nebylo o žádných obrech, velmi slušně to bralo a parádně jsem si zachytal. Tak zase příště…

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz