Zpráva od vody – vláčka

Splnil jsem si „všechny“ povinnosti, dokonce jsem i nakoupil, napsal článek, nasmažil k tomu fotky, vyhodil koš, a konečně můžu vypadnout na ryby. Láká mě Berounka, i když je hodně málo vody, kolem mraky rybářů, koupajících se, lodičkářů, a k tomu stále velká vedra, ale nevadí, už se vidím v řece.  Je tu ale jedno pozitivum, stačí jeden klacík, hrstka nástrah, náhradní věci, plavky a už ji smažím estakádou na Baranďák. A dál směr Strakonická. Jedu, co to dá, ale ještě se stavuji klasicky na benzínce pro pití, bagetu, kafe, fidorku, a když přejíždím most přes Berounku, telefon, kamarád. Jirko, průser! Sjíždím dolu z Plzeňské spojky a najednou mi palubní počítač napsal STOP! Odstavte vozidlo, asi odešlo nějaké olejové čidlo. Nutně potřebuji odtáhnout z výpadovky někam do servisu a stojím nahoře kousek od Plzeňské spojky. NO PARÁDA! Najíždím tedy na estakádu a jedu pro něj. Za hoďku a půl jsme u kamaráda v servisu a nemá moc potěšující zprávu, prasklo nějaké těsnění, či co, a musí rozebrat půlku auta. Vezu tedy ještě kámoše domů, protože tu musí auto nechat, a otáčím to zpátky na Strakonickou a jedu směr Berounka. Za dalších čtyřicet minut jsem na místě, ale další průser, milion lidí a nemám šanci zaparkovat! Sakra, co se to dneska děje? Všude je mraky aut, maminky s dětma, „kolisti“, školní výlet, sakra, to je nějaký dětský den?

Rozhoduji se tedy změnit místo a jedu o pár kilometrů výš proti vodě. Sakra, tady to je nějaké podezřelé, nikdo nikde, ani živáček, žádní koupáči, žádný rybář, není to snad vytrávené? Kašlu na to. Ve vteřině jsem v plavkách, zapisuji revír, vestu s podběrákem a hrstkou woblírků na sebe, jeden proutek do ruky a už si vybírám nejlepšího favorita a protahuji TOP místečka. A daří se, První tlouštík se jde fotit. Za ním druhý, třetí a rázem na všechno zapomínám a bavím se. Šmajdám řekou, točím woblírky a dělám tlouštíkům pírsíng. Občas pro změnu okounek. Kolem mě to všude loví, a tak se snažím o jinou rybu. Měním woblírky a sklízím úspěch. Parmička a legálně za tlamičku! Krásná holka, bojuje, ale nedávám jí moc šance. Dvě fotky a opatrně ji rozdýchávám, aby v klidu odplula. Za ní přišel krásný candátek a druhá parmička, jsem jak v Jiříkově vidění. Další dva tlouštíci, sumeček mi upálil moji pětikilovou šňůrku v záseku, škoda, další Illex v čudu. Je to přímo neskutečné, to se zase tak často nestává, že by ten nahoře koukal a odměnil mě za ten odtah? Nevím, ale rybou koušou a já se bavím. Ale vše má svůj konec, najednou kde se vzali, tu se vzali, jeden vláčkář, za ním druhý, třetí, čtvrtý a rovnou rozšlápnout ryby, přímo do nich,  druhý za ním, aby o nic nepřišel a je po idylce. Ryby se někam rozjely a je po záběrech.

Naštvaný se pouštím po proudu níž, ale už si ani o rybu nezavadím. Trvalo to jen krátce, ale byla to paráda. Schválně půl hodinky pozoruji pětici „takyvláčkařů“. Neskutečný zážiteček. Ani jeden z nich nevyměnil za tu půlhodinu nástrahu, tupě mydlí, co jim zrovna padlo pod ruku a bez úspěchu, šlapou v rybách, a ještě jsou na to pyšní. Jeden tam má stříbrnou trojku rotačku, ale chytá ji se šňůrou, takže za takových sto hodů odepíše šňůru, druhý „erháčko“ woblírka, třetí nějakou gumu, čtvrtý taky gumu, zřejmě mu zbyla z Norska, a na posledního zbyla plandavka z první republiky. Radost pohledět. Že ke mně nesmí na dvacet metrů, pokud se nedomluvíme jinak, je vůbec netrápí, a tak je nechávám a mám z toho druhé vánoce. Navíc na sebe tak řvou, že to za těch půl hodinky balím a raději padám jinam. Najít dneska místečko, kde nikdo není, je nadlidský úkol. Nevadí, znovu zalézám v plavkách do vody a snažím se přelstít ještě nějakého dravečka. A daří se, dvě otočky a rána a wobler je i se sumcem v čudu. Další paráda! !Dneska už druhý Illex.  Kolem mě to začíná lovit a já se znovu do nich pouštím, ale hodně ryb mi v záseku padá, než jsem zase našel tu pravou barvu a přišel na to, jak woblírka vodit. Fotím krásnou parmičku, za ní dva okounci, další tlouštík a konec. Jako mávnutím kouzelného proutku ryby odjely a je po záběrech. Sice se ještě snažím je najít, ale nedaří se. A navíc se stmívá, takže to balím. Jsem docela spokojen, až na tu invazi lidí jsem si docela zachytal. Jedu domů a už přemýšlím, kam pojedu zítra. Tak zase příště.

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz