Zpráva od vody – zahajovačka přívlač

Šestnáctého června je svátek všech vláčkařů, kteří se už nemůžou dočkat, aby konečně začali „trhat“ rotačky, plandavky, woblery, gumy a ostatní umělé nástrahy, a trošku si uvolnili místečko ve svých krabičkách, ve snaze ulovit svého prvního dravečka. Bohužel to je i datum, kdy se k vodě dostaví v neskutečně velkém počtu a tím doslova obsypou každé místečko na řekách, potocích a jezerech, k veliké nelibosti již sedících kaprařů. No, a na mě letos padlo toto datum, mám volno a horečně se snažím vymyslet, kam jít a kde nikdo nebude, což se mi asi nepovede. Po hodině přemýšlení a vylučování různých lokalit zůstalo ve hře: jedno „jezírko“ mého kamaráda, nekonečně dlouhé úseky řeky Labe a moje oblíbená Berounka. Jako obvykle moji kamarádi v pátek pracují, a tak musím jet opět sám, což mi zase tak nevadí a už si pomalu zvykám.

Nakonec beru všechny tři možnosti. Na rybníčku se pokusím o štičku a mají tu i pěkné okounky, na Labi zase sumečka, a na Berounce tlouště. Nakládám do auta všechny potřebné nástrahy, pro „sichr“ i náhradní věci, jeden proutek na UL přívlač a jeden na malé woblery, a ráno v pět vyrážím k rybníčku. Cestou „tankuji“ u benzínky klasiku – bagetu, kafe, pití a sušenku a kolem šesté jsem u vody. Nikdo nikde, ale proto sem jedu, je to totiž kamaráda voda. Začínat pálit sluníčko, hladina jako zrcadlo, ale nevidím nic zalovit. Nevadí, uvidíme. Nasazuji jako první své oblíbené rotačky a na třetí hod tahám prvního pidiokounka. Paráda, neskončím s nulou. Ale během další půlhodiny tahám jednoho okounka za druhým, ale nic jiného. Měním prut a zkouším woblírky a plandavky, ale ani ťukanec. Obešel jsem celý rybník a nic, vracím se tedy k rotačkám a opět tahám malé okounky. Tak hoši, nebudu vám tady zbytečně dělat „pírsing“. Ještě zkouším nasadit smáčka na čeburašce, sice jsem chytil i většího okounka, ale nic jiného. Ještě jsem neodolal a pohladil si vzácného a chráněného čolka, vytáhl z chomáče zelených „srágor“ velké pijavice, kterých tu bude asi vagón, a opravdu balím. Cestou zpátky na Prahu se rozhoduji mezi Berounkou a Labem a náhlá změna počasí rozhodla za mě. Kde se vzala, tu se vzala bouřka se slejvákem, průtrží a viditelně se ochladilo. Jasná volba, jedu Berounku, tohle by mohlo být to pravé ořechové na sumečky.

Když sjíždím k vodě, zrovna se přihnala druhá vlna slejváku s pořádnou vichřicí. Raději nechávám auto mimo stromy, aby na něj něco nespadlo, kdyby přišla další průtrž a zbrojím na sumíky. Začíná zase pražit sluníčko, jako by se právě před chvilkou nic nedělo. U vody potkávám pár vláčkařů, kteří moc optimisticky nevypadají, prý pár „čudel“ a moc to nebere. Uvidíme. Řeka je malinko větší, má silnější průtok, ale je ku podivu čistá, jen tu plavou větve, klacky, roští a lupení, co vichřice smetla do vody. Začínám opět s rotačmama, ale není to ono, a tak nasazuji woblery, které makají kousek nade dnem. Bohužel každý druhý hod se trojháky obalují „sajrajtem“, ale jsem trpělivý a vyplácí se. První bouchanec asi od sumíka pod vyhlédnutým keřem. Sice spadl, nebo se mu trojháky nezasekly do kartáče, ale mám radost, že jsou sumíci aktivní. Opět to zkouším a měním velikosti a barvy woblerů, a další rána, tentokrát ale trefuji, a první sumčí miminko se jde fotit. Paráda, mám splněno, zahájil jsem.

Zajímavé je, že na tloušťové vodě nemám zatím ani jednoho tlouštíka. Že by je sumíci všechny sežrali? Jdu dolu s proudem a točím několik woblerů, hlavně Illex, Jackall a Megabas a opět bouchanec a další sumeček se jde fotit. Krása, tentokrát boduje Jackall. Konečně vidím naproti zalovit, a tak se na to místo soustředím. Ale byla to chyba, sumec zřejmě rybu trefil a v klidu ji někde tráví a já ztratil hodinu házením. Čas běží, a tak přejezd na Labe už jsem prošvihl. Potkávám další tři vláčkaře, jeden hned ráno chytil bolena, ale další dva si na rybu ani nesáhli (ani se nedivím, když jsem viděl jejich „mnohogramové“ pruty s „nejméně“ padesátkou šňůrou…). Dolů už nemůžu, přede mnou jde minimálně pět lidí, tak se rozhoduji přebrodit na druhou stranu a jdu pomalu zpátky proti vodě s cílem soustředit se na ouplávek, do kterého jsem nedohodil. Bohužel vidím vpravo čtyři a vlevo další tři vláčkaře a tak mám po náladě. Když už jsem do té řeky vlezl, zalézám doprostřed a jdu proti vodě a snažím se vyhazovat hrany. Bohužel mě to stojí dva Illexy a ani ťukanec. Mění se počasí, tlak, i řeka začíná více proudit a dost mě studí. Vylézám znovu na svém původním břehu a jdu proti vodě a občas prohodím nějaký ouplávek, až se mi podařilo chytit okounka a podseknout ouklej. Jsem zpátky u auta a bohužel jsem díky velkému tlaku vláčkařů neměl šanci proházet, co jsem si naplánoval. Zkouším jít ještě kousek proti vodě, kde je pěkná zatáčka s vysezeným místečkem od nějakého bobkaře. Posledních pár hodů a ejhle, další sumík se jde fotit, tak přeci se vyplatilo být trpělivý. Pouštím ho a spokojeně balím.

Navštívil jsem dva krásné revíry, pohladil si chráněného čolka, slušně zahájil, a až na „procesí“ rybářů kolem Berounky strávil první den v lovu dravců velmi příjemně. Tak zase příště!

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz