Zpráva od vody – změna plánu

Holky mi odjeli autem na tři týdny na dovolenou a mladej mi sebral druhé auto. A sakra, naplánovaný výjezd musím nějak vymyslet. Počasí se parádně zhouplo, trošku se zatáhlo, nejsou taková vedra a já přeci doma nebudu. Přeskupuji věci a vymýšlím, jak to udělat, abych měl s sebou jako vždycky všechno, ale moc se s tím netahal. Nakonec to vyhrál batoh na záda a ten největší, co jsem zrovna našel a dává mi sakra zabrat, co do něj. Některé věci dvakrát – třikrát ukládám a znovu vyhazuji a vůbec to není jednoduché, určitě budu všechno nutně potřebovat, a protože batoh váží pořád snad padesát kilo. Po hodinovém sešlapávání věcí do batohu rezignuji a znovu všechno sypu na jednu hromadu, abych to již po několikáté probral a znovu nacpal zpátky, až mě napadá spásná myšlenka. Vesta! A je rozhodnuto. Na záda podběráček, flašku s pitím, krabičku s žížalama a červíkama, pár háčků, splávků, bročky, foťák a vyrážím. Jak jednoduché. Před barákem mi staví autobus, a pár stanic a jsem u Botiče.

Je všední den, a tak nepředpokládám, že tu bude nějaký nával a tak „parkuji“ hnedle u první tůňky. Protáhnutí vlasce a vyvážení splávku zvládám za několik minut a už se houpe splávek na hladině. Zvolil jsem dvougramák a žlutou anténu a parádně jí vidím, vlastně nevidím. Záběr a první plotička se jde fotit. Za ní karásek, červenka, okounek, a první kapřík. Bavím se a ani jsem nepostřehl, že se zatáhlo a trošku začíná pršet. Schovávám se pod první strom, a nějakou přeháňku vůbec neřeším. Ryby parádně koušou, jen z každé tůňky po třech – čtyřech rybách je rozplašeno a musím popojít kousek dál. Popocházím, fotím ryby a bavím se a ani nestíhám sledovat, že čas letí a najednou je osm večer a pomalu čas k návratu. Vždyť zítra vstáváme ve dvě ráno a jedeme skoro dvě stě kilometrů. Ještě poslední ryba a vracím se na hlavní, kde mě nakládá autobus a staví mi přímo před barákem. Cestou domu přemýšlím, jestli mi vlastně dneska něco chybělo? Měl jsem s sebou tak tisícinu toho, co vždycky a stejně jsem si parádně zachytal….

Tak zase zítra…

Sdílejte naše články

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz