Zpráva od vody – malé toky

Naše letošní, třetí vycházka padla na malou, ale překrásnou říčku, Blanici Vlašimskou. Z pohledu ostatních rybářů bezvýznamný potůček, místama opravdu čůrek, který se dá občas přejít nebo přeskočit, ale přesto mi tato překrásná říčka podla do oka. Už jen ta okolní příroda, klídek, pohodička, vlétě potkáte srnečku, ježka, zajíčka nebo divočáka, a pro romantiky opravdu paráda. Jen nesmíte čekat, že tu chytíte velkou rybu. O tom tahle řeka není. Za posledních zhruba patnáct let, co se toulám a prodírám stromkama, občas brodím bahnem, nebo se cachtám ve studené vodě, jsem největší rybu chytil tlouštíka asi 48cm. Jednoho. Takže podle toho je potřeba přizpůsobit i celý cajk od prutu, navijáku, až po slabonkatý návazec a malý háček.

Začalo chumelit a mrznout, a tak jsme přemýšleli, jestli se na to nevyprdnem, a nepůjdeme raději někam jinam. Ne, že bychom se báli, že nic nechytneme, ale spíš jsme se báli, jestli když sjedeme co nejblíže k vodě, taky vyjedeme. Riskli jsme to a náhodou to vyšlo. Trošku sněžilo, ale silnice byly rozumně průjezdné a žádná kalamita, ani nehoda nás cestou ku podivu nepotkala. Parkujeme na našem místečku a hážeme si korunou, jestli půjdeme po proudu, nebo proti proudu. Máme s sebou opět naše plavačkové speciály s velkýma očkama do mrazů, čtrnáctku vlásek namotanou na našich daiwičkách a dole začínáme s desítkou vláskem a dvacítkou červeným háčkem. Opět zkoušíme klasiku, pařenou houstičku, barvené červíky, a umělé patentky. Uvidíme.

Chvilku nám trvá, než najdeme optimální hloubku, a než jsme přišli na to, že ani houska, ani červíci rybičkám nechutná, že musíme kousíček pařené houstičky zastříknout anýzem a zavřít červíkem. To je tady dneska top. Ještě párkrát bojuji s rozložením broků, opět dneska ryby nechtějí mít sražené všechny broky dolů, ale hlavní zátěž musí být naopak co nejvýše ke splávku, aby dole „cancal“ co nejdelší kousek a jenom jeden malý kopíráček. Ale nakonec jsem na to přišel a ryby konečně začaly spolupracovat. A byla to paráda, opět se ukázalo, že tu vedle sebe dokáže žít spoustu druhů od tloušťíků, proudníků, podoustviček, plotiček, cejnků, hrouzků, červenopeřic, okounků, a dokonce přišel i malý kapřík. Ale nechtěl se asi fotit, měl jsem tak zmrzlou ruku, že mi spadl. Nevadí, přijde třeba jindy. Dneska mezi sebou ani nezávodíme, protože ryby slušně koušou a kdo by se s tím počítal. Ale začíná hodně mrznout a to je dost i na nás. Pomalu musíme balit a ještě každý jednu poslední fotku a mažeme se ohřát do auta.

Sdílejte naše články

Odpověď

Přidejte první komentář

Upozornění na
wpDiscuz