Jako na potvoru k nám přišla studená fronta zrovna o víkendu, když jsme potřebovali dotočit čtrvtý díl plavačky. Zima byla to poslední, co by nám vadilo, ale přehnala se přes nás i vichřice, a to se opravdu se splávkem nedalo. Navíc vítr tak fičel, že jsme se sotva slyšeli, a neumím si představit, co by tomu řekli mikrofony. Aby toho nebylo málo, tu a tam sprchlo, a to už byla na kamery trošičku moc. Museli jsme trošku zaimrovizovat, a zároveň si vyzkoušet, co ta náhlá a prudká změna udělala s rybama.
Rozhodli jsem se pro Labe. Klasicky jsme namíchali krmení, dva pytlíky MVDE Turbo s jedním HI-Pro kapr červený, naředili to troškou TTX, trošku anglické vločky, trošku melásky, pikslu bonduelky, a poslali ho do vody, přidali trošku namočené řepky, naklíčeného konopí a pšenice, trošku peletek a oba jsme si navázali feederové proutky. Díky tomu ochlazení jsme nemuseli ani dlouho hledat místo, prostě jsme přejeli k prvnímu místu, které se nám líbilo a sedli si. U vody byli jen vodáci, jinak nikde ani jediný rybář, což o víkendu je velmi překvapivé. Poslal jsem do vody asi polovinu krmení ( házel jsem dobrých pětadvacet minut, zhruba na třiceti metrech bylo kolem čtyř metrů vody), což se ukázalo jako moc dobrý tah, a byli jsme tutově na korytu. Sotva jsem dovázal háček na dvanáctce vlásku, napíchnul pět červíků a poslal první nához do vody, hokejka a první lopaťák se šel fotit. Mezitím Jettymu přišli na oba klacíky další dva lopaťáci, a tak nám bylo jasné, že na druhý prut musí přijít peleta nebo koule, jinak to nemáme šanci stíhat.
Počasí vůbec nevypadalo, že by se mělo nějak umoudřit, spíš naopak. Vítr se stupňoval, až jsme si museli oba vzít teplejší mikiny s kapucí, a dokonce to chvilku vypadalo na pořádný slejvák. Naštěstí to vítr rozehnal, ale už až jsme chtěli balit. Cejni se předváděli, a paráda byla, že jsme nechytili žádnou malou rybu, spíš stále větší. Několikrát jsme museli dokrmovat, protože těch cejnů bylo asi pořádné „hejno“ a pokud si každý jen trošku zobnul, určitě ve vodě nic nezůstalo.
Kolem poledne jsme si „učmudili“ buřtíky, a na chvilku přestali krmit. Netrvalo to dlouho, snad patnáctiminutová přestávečka, ale to úplně stačilo, aby nenažraní cejni sezobli, co bylo a odjeli. Museli jsme domíchat druhou várku krmení, a teprve po dvaceti minutách poctivého házení se cejni zase vrátili.
Ještě tak dvě hodinky jsme se parádně bavili, ale potom pomalu začaly záběry ustávat, nepomohlo nic. Zkoušeli jsme různé posilovače, prodlužovali a zkracovali jsme návazce, hledali jsme je před i za krmením, ale marně. jako když utne, ani ťuk. Zase se zatáhlo a začal neskutečně padat tlak a opět se přehnala deštivá přeháňka. Možná, že ryby reagovaly na tu změnu, ale opravdu přestaly kousat. No a tak jsme to zabalili a jeli domů k našim maminkám. I tak to byl další parádní den na rybách. Tak zase zítra.