FEEDER ZÁKLADY  díl třetí,

výběr správného navijáku na feederový prut.

 

Než se pustíme do výběru feederového  navijáku, něco si o nich řekneme. 

Na našem trhu je opravdu nepřeberné množství všech možných feederových navijáků od desítek výrobců různých značek, barev a tipů, až oči přecházejí. Vyznat se v nich chce trošku zkušeností. Kdybychom je chtěli nějakým způsobem rozškatulkovat a to nejen navijáky na feeder, tak asi nezákladnější dělení je navijáky pro sladkovodní rybolov a navijáky na moře. Rozdíl v nich je ZNAČNÝ, navijáky na moře mimo jiného musí podle rybolovného způsobu počítat s možností ulovení ryby, která může dosahovat váhu v desítkách kilogramů, a to je na navijáky sakra zátěž, nebo musí pojmout kilometr silného vlasce, a podobně.

 

Proto jsou speciálně navijáky na feeder upravovány.

Magnetické oleje zamezují pronikání vody do těla navijáků, do rolničky, do ozubeného soukolí, jsou speciální zapouzdřená kuličková ložiska odolná proti slané vodě, olej nereaguje na agresivní mořskou vodu, místo zastudena tepaných hliníkových těl se používají nejmodernější technologicky upravené slitiny například z magnezia, a je toho spoustu a spoustu, ale to vše samozřejmě zvyšuje několika násobně jejich cenu. Kvalitní mořské navijáky nám vydrží dlouho, a napadne-li nás myšlenka, jestli se dají použít i při sladkovodním rybolovu, například na feeder, tak samozřejmě adekvátně k velikosti a gramáže prutu dají. Ale asi to je mimo naši finanční částku, za kterou jsme chtěli naviják koupit.

Další dělení nejen feederových navijáků, je podle použití.

Nebo podle rybolovného způsobu, tedy na

  • Kaprové (kam se má vejít neskutečné množství vlasce při zavážce).
  • Sumcové (těžké, kovové, kam namotáme minimálně tři sta metrů silné sumcové šňůry).
  • Plavačkové (s rychlým převodem a širokou odhozovou cívkou).
  • Muškařské (speciální kolečka). Přívlačové smekací (odlehčený naviják s nejlepšími „vnitřnostmi“).
  • Přívlačové kastingové (odhazovací multiplikátory).
  • Feederové a podobně.

Pro nás je ale daleko důležitější dělení na navijáky se zadní brzdou, s přední brzdou, s oběma brzdami (baitrunerem), s bojovou brzdou. Vynecháme použití navijáku a to je přesně to, co nás při koupi svého prvního navijáku zajímá.

Nejhorší při koupi nového navijáku je, že začátečník nemá ani trošku tušení, co všechno takový naviják musí vydržet. A tak se snaží šetřit na nesprávném místě. Raději se vyplatí trošku ušetřit při koupi nového prutu, ale ušetřené peníze investovat do navijáku. Takové ty řeči, že stejně půjde k vodě třikrát za rok a že mu to stačí se nikdy nevyplatí. Feeder je rybolovná technika, kterou bych úplně s klidem přirovnal k těžší přívlači. Protože se nesčíslně krát přehazuje, kolikrát i musíme nasadit velmi těžká krmítka, a to potom dostává naviják strašný „záhul“. Každé nahazování, každý zásek, krmení, vázky, zdolávání ryby a podobně dává rolničce a ložiskům na osičce zdvihu neskutečnou zátěž a tady určitě levné navijáky nemají šanci na úspěch. Pro zjednodušení si řekneme! Jaký je rozdíl mezi navijákem s přední brzdou a se zadní brzdou.

Předky jsou pro feeder spolehlivější, mívají daleko citlivější brzdy.

Díky uložení lamel, sběračů, těsnících kroužků, feebrových kroužků, pružinek, a podobně. Tedy zjednodušeně řečeno při boji s rybou, kdy potřebujeme brzdu uvolnit, nebo naopak přitáhnout. Reaguje okamžitě a velmi citlivě, nezadrhává se, je plynulá a oproti zadní brzdě je kromě vyjmenovaných věcí ještě dalších x součástek, které se musí přenést na lamelu. Z hlediska prodejů se tak před deseti lety prodávali více zadní brzdy, ale dnes je to přesně obráceně, a ze sta prodaných navijáků je devadesát devět s přední brzdou. Má to i svoji logiku, při nahazování odjistím překlapěč, nahodím, rukou přibrzdím vlasec na cívce, aby se natáhl a nezamotala se mi montáž, a vrátím překlapěč rukou zpět. Se zadní brzdou bych musel přehazovat ruku. Tímto ale nechci tvrdit, že některé zadní brzdy nejsou citlivé nebo spolehlivé, jen už prostě nejsou v kurzu. Je ještě spoustu „starších škol“, kteří dodnes chytají na zadky, a nenechají na ně dopustit.

Další naviják vhodný na feeder je s bojovou brzdou.

Většina „bojovek“ je umístěna vzadu, a co nejjednodušeji řečeno je to vlastně páčka na zadku navijáku, (s další ještě jemnější brzdou). Umí při námi nastavené brzdě, a při vychýlení co nejvíce doleva o 50% povolit námi nastavenou brzdu. Při vychýlení co nejvíce doprava o 50% utáhnout námi nastavenou brzdu.

V praxi toto nejvíce využívali plavačkoví nebo feederoví závodníci,

například navinuli jste si vlasec s krmítkem až skoro na konec prutu, bouchli jste do páčky a povolená brzda vám krmítko spustila do kýble. Bouchli jste do páčky zpátky a opět jste byli v před nastavené brzdě.

 

 

Nebo při úprku ryby mimo váš sektor jste bouchli do páčky a rybu zpomalili.

Hlavní výhoda je v tom, že nemusíte seřizovat brzdu, protože vrácením páčky zpět do středu jste opět v přednastavené brzdě. Tento systém se používá dodnes a patří mezi hodně vyhledávané navijáky, ovšem není to nejlevnější. Jediná malá vada, kterou jsem zaznamenal, bylo při dešti zvlhla feeberová podložka a brzda přestala pracovat. Jakmile naviják vyschnul, opět bylo vše v pohodě.

Poslední možnost, které se dá hodně při feederování využít,

jsou navijáky s baitrunerem, česky volnoběžkou, nebo systémem dvou brzd v jednom navijáku. Funguje to tak, že na navijáku máme klasickou přední brzdu a klasickou zadní brzdu, jedné se říká úniková a druhé zdolávací, obě si přednastavíme, jak potřebujeme podle dané situace. Nahodíme udici, dáme do vidličky a přepneme zadní páčkou do únikové přednastavené brzdy – většinou na tu nejvíce citlivou polohu (nejvíce asi využívají kapraři při chytání na boilie).

Po záběru od ryby, která má v hubě zapíchnutý háček díky montáži a odpadlému olovu, a necítí tedy téměř žádný odpor, s unikající rybou se přes brzdu odvíjí i vlasec, rybář zvedne prut, přepne páčkou do zdolávací brzdy, nebo lehce pootočí kličkou, nechá dopnout vlasec, případně pro jistotu ještě jednou přisekne a rybu zdolá na druhou brzdu. Tento systém je hodně vyhledáváný i rybáři, kteří chytají například na rybičku, protože po přepnutí na první brzdu ryba necítí téměř žádný odpor a navíc pokud nejsou při záběru zrovna u prutu, nepříjdou o něj. Tímto způsobem můžeme chytat na druhý feeder, kde mimo naše krmení nastražíme například peletu, přepneme na bait a nemusíme se bát, že nám ryba prut sebere.

Tak jsme u otázky, jaký naviják zvolit, nebo co by měl takový naviják umět?

V dnešní době řešit u svého prvního navijáku počet ložisek nemá naprosto cenu, protože v cenové relaci dvou tisíc nahoru mají všichni minimálně ty tři nejdůležitějšív rolničce, osičce zdvihu a kličce. Daleko důležitější je citlivost brzdy, převod, kovová cívka a aby se vám na cívku vešlo minimálně 150 metrů dvacítky vlasce. Někdo ještě vyžaduje odlehčenou verzi navijáku, zvanou LT, ale to opět zvedá cenu navijáku.

Jakmile vezmete feederový naviják do ruky,

musí vám sednou, musí mít plynulý chod, nesmí zadrhávat, vydávat nějaké nesourodé zvuky. S druhou cívkou už je problém, protože v dnešní době většina firem prodává navijáky bez náhradních cívek, ale druhá cívka je samozřejmě výhodou. Můžete mít na jedné cívce vlasec a na druhé silnější vlasec nebo šňůru. Zpravidla se náhradní cívky dají dokoupit, ale pro začátek to nepotřebujete, jen počítejte, že se cena Japonců pohybuje kolem tisícovky za kovovou cívku. Velikost navijáku volte podle délky a gramáže feederového prutu, na pickery a jemné krátké proutky úplně postačí velikost dvacet nebo pětadvacet, opačně na těžké „heavy Labáky“ klidně padesátku nebo šedesátku, protože potřebujete namotat stopadesát metrů dvaadvacítky i se šokovým návazcem.

Pokud budu mluvit za sebe, a za závodníky, tak mi za těch třicet let závodění prošlo mýma rukama, nebo mých kamarádů několik stovek navijáků, některé byly velmi zdařilé, některé mám dodnes, některé byla sázka na „špatné číslo“ a už bych si je nikdy nekoupil. Proto mohu s čistým svědomím doporučit Japonce – určitě neprohloupíte, pokud si koupíte naviják od Daiwy, Ryobi nebo Shimana, slušné kousky se pohybují někde kolem hranice dvou tisíc nahoru. Pokud se půjdete podívat na jakoukoliv ligovou soutěž, uvidíte minimálně u poloviny závodníků právě navijáky od těchto firem. Z dalších firem mají velmi spolehlivé kousky firmy Okuma a Penn, ale je jistě ještě spoustu dalších.

 

 

Pokud jste si vybrali feederový naviják

podle svého uvážení, než namotáte vlasec, nezapomeňte ho hodit do kýble, nebo nějaké nádoby s vodou. Jednak si naviják navine a uloží vlasec přesně podle sebe, jednak díky vodě dostanete při navíjení pryč statiku, díky které by se vám vlasec hroutil. V žádném případě nepoužívejte navíječku. Sice vám krásně vedle sebe vlasec namotá, ale při první vycházce si to naviják uloží podle sebe a vám vylétne „paruka“, nehledě právě na tu statiku, díky níž se bude vlasec tutově kroutit.

A ještě jedna rada na závěr:

Chcete, aby vám naviják co nejvíce sloužil, tak se podle toho k němu chovejte. Snažte si opatřit pouzdro na naviják a noste ho pokud možno mimo prut. A doporučuji alespoň jednou za dva roky nechat naviják seřídit, vyčistit a promazat.

 

příště

díl čtvrtý : feederové špičky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..