Valná většina našeho národa se poslední den v roce chystá na majestátní oslavy, ovšem pro nás to znamená jediné.
Jít se rozloučit s našema šupinatýma kamarádkama. Tentokrát jsme s sebou vzali i malého Kubíka, protože má nejvyšší čas. Už mu byly čtyři roky. A tak jsme skočili do auta, vzali si každý nějaký klacík, do kapsy trošku červíků, kousek rohlíku a vyrazili na naše „pražské čůrky“, Rokajdu a Boťar. Že bychom u vody někoho potkali, tak to se asi nestane, takže bát se, že nebude místo, nebo že budeme muset jinam, určitě nehrozí. Jen nás cestou zastavili policisté a dali Honzovi dýchnout, dobře, že kluci hlídají, ale u nás nepochodili.
Na vodě plavalo pár kačenek a to bylo něco pro Kubíka, nejraději by si šel zaplavat s nimi, ale jakmile přišla první ryba, bylo rozhodnuto. Začalo ho to docela bavit. Chvilku nám trvalo, než jsme se rybičkám trefili do chutě, kousíček houstičky s jedním červeným červíkem na devítce fluorokarbonu byl ale pádný argument, a tak se pár tlouštíků a plotiček přišlo letos naposledy vyfotit. Prcek se docela bavil, ale začal foukat velmi silný protivítr, díky čemuž jsme špatně viděly velmi opatrné záběry.
Vítr se zesiloval a já ve snaze dohodit co nejvíce ke druhému břehu, kde stály ryby, trošku švihnul, a bylo. Splávek se mi zamotal do větviček a dlouhou dobu mi trvalo převázat a vyvážit si udičku přesně tak, jak jsem jí měl seřízenou, a jak to ryby chtěly. Mezitím to prcka přestalo bavit a začal krmit kačenky, bohužel naším rohlíčkem a nakonec i červíkama, tak jsme měli každý jen na poslední proplavání. Poslední letošní ryba byla plotička a museli jsme domů. Ale jsme spokojeni a moc rádi, že to Kubíka docela bavilo.
Tak VŠECHNO NEJLEPŠÍ V NOVÉM ROCE a ať vám koušou!
