Ráno vstávám v půl páté a rychle nahazuji,

samozřejmě na Tomášovo místo do hloubky a jsem odměněn dvěma kapříkama. Tomáš vstává hodně pozdě a tak se vracím na můj rozkrmenný flíček a znovu přihazuji jak pártikl, tak střílím i koule. Začíná foukat docela slušná vichřice, a tak se znovu oblékám do teplých věcí. Hraji si s různými montážemi, zkouším i dvaadvacítku fluorokarbon, desítky háčky, dokonce zkouším pouštět kuličku i do sloupce na tzv, zig rig, máčím kuličky do sladkých, kořeněných i masových dipů, ale ani pípanec. Ryby jsou prostě pod břehem proti molu číslo pět a já se můžu rozkrájet a jen se dívám, jak je tahají. Tomáš chytil dalšího jesetera a dva kapříky, vše opět pravý prut.

Jeden čas je taková vichřice, že se bojíme, aby nám neulétl bivak, ale naštěstí jsme ho dokonale „přitloukli“ k zemi. Mě se podařilo přemluvit dalšího kapříka a dokonce jednu plotici, kde se tu chudinka vzala, nevím. Neskutečně rychle to utíká, a jestli někdo řekne, že se u kaprařiny nudí, tak lže. Já sotva stíhám nabíjet PVA, dělat náhradní montáže na točení a vymýšlet, jak na ně vyzrát. Dneska si k obědu chci uvařit gulášek a zjišťuji, že jsem nevzal bombu k vařiči. Paráda, mám vařič k ničemu a na Tomášovém malém s kartuší si vaříme jen kafe. Tak nic, bude paštika a sýr. Howg. Alespoň nebudu muset mýt nádobí…..

Tomáš má další sérii tří kapříků a už se ani nedivím, že všichni přišli z pravého prutu z hloubky. Uklidňuje se vítr a viditelně se opět ochlazuje. Během dalších čtyř hodin nemáme ani jeden z nás pípanec, ani ostatní na rybníku nic nechytají, a tak je rozhodnuto, že dnes chytáme do tmy a jdeme spát. Pavel nás pozval na buřtíky a ohýnek, což se v té kose docela hodí. Ovšem to ještě netušíme, co nás ráno čeká. Večer oba vytahujeme udice a jdeme nahřátí od ohýnku spát, teploměr ještě ukazuje plus dva stupínky. Já mám spacák do mínus dvaceti, tak usínám ve slipech. Obloha je naprosto jasná, samá hvězda a je totální bezvětří. Okamžitě usínám a vůbec mi nevadí, že ptáci řvou jako kr…ptáci.

Brzy ráno s rozedněním otevírám oči a je mi divné, že ptáci najednou neřvou. Všude klídek, jen mi podezřele šustí spacák. Vylézám ven a šok! Všude bílo, mínus dva stupínky. Bodejď by spacák nešustil, když je na něm námraza! Všechno je slušně zmrzlé. Rychle skáču do „jégrovek“, simmsů a  beru si i rolák a venku se musím chvilku rozcvičit, abych to „zkousnul“.Využívám opět toho, že Tomáš si rád trošku „přispinká“ a nahazuji do jeho místa. Mám totálně promrzlé ruce, a snažím se rozhýbat hlásič, který zůstal venku a stávkuje. Píp. Píp.Píp. Sakra, to není zmrzlý ptáček, to je záběr!!!! A pomalá jízda. Paráda. Zdolávám už slušného kapříka a než jsem ho navedl do podběráku, musel jsem ho celý zamrzlý ponořit pod vodu a to samé jsem musel udělal i se zamrzlou podložkou. Rychle budím totálně prokřehlého Tomáše, navlékám si na rolák tričko a prosím o fotku zmrzlým mobilem, a šup kapříka zpátky do vody. Jsem od kapra pěkně mokrý, vůbec necítím ruce, ale něco mi říká, abych znovu nahodil. Nahazuji „pahýlama“, které mi z rukou zbyly a snažím se rozcvičováním a během trošku zahřát. Tomáš samozřejmě zmizel do spacáku. Škrtám pod jeho vařičem, abych se probudil kafem a znovu píp,píp,píp. Stejné Tomášovo místo, opět slušný kapřík. Ten bojuje trošku víc, protože já vůbec necítím ruce a tak mě docela i trošičku zahřál. A znovu budím Tomáše, který už ví, do čeho jde a vůbec se mu nechce. Nakonec mi jednu rychlou fotku udělal, ale během vteřiny zmizel ve spacáku. Pouštím kapříka tentokrát už doopravdy totálně mrtvýma rukama a raději nenahazuji.

Dalo mi sakra fušku, naběhal jsem něco kilometrů, než se mi konečně rozproudila krev a začal jsem cítit obě ruce. Nahazuji tentokrát oba pruty opět na Tomášovo místo, ale záběry jak přišly, tak zase odešly. Ani pípanec. Naštěstí začíná vylézat sluníčko a dělá se docela teplo. To je pro ryby sakra změna a už se vůbec nedivím, že jsem je u toho břehu prostě nenachytal. A ty ryby to samozřejmě věděly….

Čím více se otepluje, tím se dělá pěkné vedro a ryby se pomalu zase začínají ukazovat na druhé straně v mělčí, teplejší vodě. Vyndaváme všechny věci  z bivaku, aby měl šanci vyschnout, a pomalu si uklízíme rybařinu. Blíží se oběd a kolem to balí všichni ostatní a pomalu odjíždějí domů, takže jsme nakonec zůstali na rybníku sami. Tomáš má ještě další dva záběry a zdolává dva menší kapříky, mě se už swingry ani nepohnuly. Po obědě se udělalo takové vedro, že bych se na sluníčku normálně spálil. To je pro ryby neskutečný teplotní šok a vůbec se divím, že jsme takto zachytali. Máme sbaleno a jen čekáme, až pro mě Honzík z práce přijede. Na to, kde jsme seděli a jaké bylo počasí jsme zachytali naprosto luxusně, něco přes třicet ryb!!! Kluci to mají velmi dobře zarybněné.

K večeru konečně přijel Honza a tak nakládáme a loučíme se. Pěkná voda, určitě tu nejsem naposledy. Cestou zpátky se Honza stavil u benzínky natankovat a na tu naftu jsme ujeli zhruba tři kilometry a konečná. Buď palivový filtr, špatná nafta, nebo ucpané trysky. PECH!! Naštěstí kilometr od jeho garáže, kde měl druhé auto a tak pro něj doběhl a překládáme. Volali jsme na asistenční službu, která nám slíbila naložit auto, odvést ho do jejich hlídaného objektu a až druhý den otevřou servis Peugeot, znovu ho naloží a odvezou do servisu. PARÁDA!!!!  Tak asi nějak dopadla moje první kaprařská výprava.

Tak zase příště

JO

P.S.: Jestli v servisu zjistí, že nám tam stříkli špatnou naftu, určitě se to dozvíte, protože jsem si náhodou nechal účtenku…..Takovou reklamu si určitě přáli. Ale třeba jim křivdím. Uvidíme.

One thought on “Můj kaprařský deníček – rybník Nohavice II.”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..