Vybrali jsme si snad to nejhorší „aprílové“ počasí, co je možné.
Pršelo, slejvák, padaly kroupy, foukal vichr a měnil se tlak, a to o hodně, a najednou sluníčko, a zase pršelo, prostě takový kolotoč. Přesto jsme se nenechali odradit a velmi slušně zachytali, i když to pořád nebylo to pravé ořechové.
Po dlouhé době na nás vyšlo, že máme oba dva stejně volno a tak mě Martin pozval na jednu ze svých několika vltavských „škunerů“, které vlastní, s tím, že budeme chytat plavačku a cíl bude vyfotit si slušného cejna „lopaťáka“. Sraz jsme měli na jeho kotvišti, krmení jsem nechal na něm, protože Martin je jeden z nejlepších znalců řeky Vltavy a ví, co jeho miláčkové mají nejraději, a tak jim namíchal nějakou cejní specialitu. S sebou jsem si vzal kratší „matchovku“ a díky velkému větru navázal třígramový plaváček se silnější anténkou, který byl přesně ideální a ve větru se dobře vodil. Martin velmi zkušeně zaparkoval lodičku „na štorc“, aby nám dělala alespoň pomyslný ouplávek, ale stejně do nás občas foukl tak silný uragán, že nás „utrhl z kotev“ a o kousíček posunul.
Sotva jsme zaparkovali a naměřili si ideální hloubku a stopu, poslali tam na základ pár kuliček, přišel takový slejvák, že jsme museli přistát a vylít vodu z lodě. Ale ani to nás neodradilo, a za půl hodinky jsme zase „parkovali“ skoro na stejném místě. První ryba byla slušná plotice, potom několik cejnků a další dávka z „obláčku“ nad námi, tentokrát pro změnu kroupy. Kupodivu to rybám zase tak moc nevadilo.
Ale pokud berou ryby, „pár“ kapek nás nemůže rozházet. Bavili jsme se, i když záběr nebyl na každé proplavání, ale tak až na čtvrté, páté. Ovšem podle mě to bylo díky počasí a rychle se měnícímu tlaku. Zkoušeli jsme klasické barvené červíky, kukuřici, žížalky i pařený rohlíček, ale nejvíce jim chutnali právě ti barvení červíci. Chvilku nám trvalo přijít na to, jak správně vodit splávek, ale přišli jsme na to a bavili se. Taky byly velmi důležité broky, stáhl jsem tři asi půl metru nade dno a dolu dal jeden malý kopírák a přehloubil asi o pět centimetrů a malinko „nadržoval“. Když jsem to pustil s proudem, přišla plotice, když se mi podařilo „brzdit“ a trefit se do větru, vln a síly proudu, přišel cejn.
Martin má léty ověřený systém krmení, a to dvě koule, tři proplavání, pokud chytneme ryby opět dvě koule, pokud ne, čtyři a ono to opravdu parádně funguje. Prakticky jsme chytali, dokud nám nedošlo krmení. Potom jsme tam byli do počtu. Je prostě vidět, kdo je tady domácí a kdo je má ochočené. Kdybych tu byl sám, poslal bych půl kýble na základ a potom jen dohazoval, a chytal tedy mnohem kratší dobu, protože Vltava je tu velmi slušně zarybněná a rybí hejno to za velmi krátkou dobu vyzobe. Chvilku jsme chytali cejny a chvilku plotice, a žádné prcky.
Byl to další parádní den na rybách. Marťas, dík. Snad si to zase brzo „zopákneme“.
Tak zase zítra, asi si pojedeme zaházet a vyfotit nějakou „tečku“.
PERUN
JO