Mnozí z vás ani netuší, nebo se nikdy k tomu ani nedostanou,

 

co doopravdy taková jedna čtyřdenní rybářská výprava vlastně obnáší. Nebavím se o tom, sednout si někam k vodě, nahodit a čekat na záběr od kapra, ale jde mi o předem velmi pečlivě naplánovanou akci od vytipování revíru, naplánování trasy a přípravy všech potřebných (a mnohokrát i nepotřebných) věcí s sebou s vařením jídla, spaním v bivaku a pečlivou zakrmovací taktikou, s cílem ulovit a vyfotit si kapra. Jasně, že toho největšího.

Jak jsem se vlastně k tomu dostal? Jako většinou tomu hodně napomohla náhoda, i když v tomto případě nemilá. Mnohá léta jsem publikoval do různých časopisů od Sportovního rybolovu, Rybářství, Českého rybáře, Kajmana, a tak jsem samozřejmě tyto ročníky sbíral, ale psal jsem i do několika knížek jako spoluautor, a tak jsem začal sbírat i knížky s rybářskou tématikou. Aby toho nebylo málo, sbíral jsem i katalogy velkých rybářských výrobců, od Shimana, Daiwy, PEN, Dam, Sportex, Shakespeare, Anaconda, Sensas, MVDE, Trabucco, Milo, Comic.….a tady vás už logicky trkne, že to není jen pár kilo, nebo metráků, ale troufám si říci, že tuna. No a někde jsem musel tohle všechno skladovat. Pronajal jsem si od SVJ mandl, který jsem upravil na rybářskou místnost, zakoupil v bazaru staré skříně a dlouhá léta je pomalu zatěžkával a zatěžkával. Jenže jak časem věcí přibývalo, místa ubývalo a tak jsem musel skříně uvolnit na pruty a ostatní cajky, a časopisy jsem narovnal Honzíkovi do sklepa. A jsme u toho. Jednoho dne Honzíkovi ten sklep vytopili. A to tak, že několik dní doslova protékala voda ze stropu…Takže je asi jasné, jak dopadla moje sbírka. Když jsme na to přišli, několik hodin jsme nosili naprosto promáchané časopisy na usušení do sušárny (kromě jiných věcí), a jak jsem se v tom tak smutně hrabal, našel jsem jeden ze svých „deníčků“, který jsem si psal při svých výpravách. A jsme u toho, jelikož byl zhruba někde uprostřed, docela slušně se zachoval, i když jsou to poznámky mnoho let zpátky. A právě z tohoto deníčku vám dneska cituji….

Pondělí – je rozhodnuto, jedeme spolu s Honzíkem na jezero Kopa, kde máme rezervované místo na čtyři dny, od čtvrtka do neděle. Po práci se scházíme dole v rybařině a pomalu si děláme „hromádku“ věcí s sebou, já zároveň píšu seznam, abychom na nic nezapomněli. Trvá nám to skoro dvě hodiny, mimochodem popsal jsem tři stránky věcí s sebou a jednu, kterou ještě musíme zařídit. Oba budeme chytat klasickou kaprařinu, takže bereme oba stojany, oba hlásiče a každý navíc ještě jeden feederový proutek, kdyby to nebralo. Vytipovali jsme si čtyři různé příchutě boilisu a ještě zítra zavolám majiteli pískovny Honzovi Patěkovi, aby nám potvrdil, na co to zrovna teď „jezdí“.

Úterý – rovnou z práce jedu nakoupit potraviny na vaření, nějaké pití, kafe, sušenky ,u benzínky vyměňuji bombu na vařič a když tam už jsem, rovnou kupuji nové baterie do hlásičů. Co kdyby…Cestou zpět se stavuji u kluků v Podlázkách v Mikbaitsu a beru si pár pytlů s peletami na zákrm, a velmi pozorně poslouchám rady od Kryštofa a samozřejmě sázím na jejich Pikantní švestku a G2 – krab, ančovička assa. Domů se vracím slušně pozdě, ale ještě mám sílu sejít dolů do rybařiny a s Honzíkem přemotáváme v kýblu s vodou na všechny navijáky nové vlasce.

Středa – poslední den před odjezdem, jsem v práci jako na trní a pořád si v hlavě přehrávám, jestli jsme na něco nezapomněli. Během dne jsem popsal další papír věcí, který se pro mě jeví velmi důležitý, jako nové gumy do praku, zakrmovací lopatka, zapalovač, baterky do čelovek, sprey proti komárům, polarizační brýle, olověnka, náhradní náplň do PVA, holinky kdyby pršelo, kabel k mobilu na dobíječku, a podobně. Měl jsem několik dalších hovorů od kamarádů, kteří na té vodě byli a rady, co jim fungovalo a tak jako třetí příchuť bereme Probiotic Red One, a jako čtvrtou příchuť CCMoore Pacific Tuna. Raději ještě přibaluji deset kilo krmného boilisu s příchutí koření a deset kilo s příchutí jahoda. Večer po práci naposledy kontroluji podle seznamu věci a odškrtávám si je a nemůžu najednou najít podložku pod ryby, kterou jsme už měli připravenou(přesto, že máme tři), a náhradní bombu k vařiči, kterou jsme měli také připravenou. Sakra….

Čtvrtek – odjezd

Máme naplánováno, že se v klidu vzbudíme, nasnídáme, naložíme věci a kolem osmé odjedeme, abychom byli v devět na místě. To je plán. Ve skutečnosti vstávám jako vždy před důležitou rybářskou výpravou ve čtyři, (úplně zbytečně brzo), klasický „rituálek“ káva – záchod – sprcha, hodinku nosíme věci před barák a chvilku se dohadujeme, jestli pojedeme jedním nebo dvěma auty, nakonec to našlapeme až po strop do jednoho auta a vyrážíme. Cesta proběhla naprosto v klídku, u vody jsme chvilku před devátou, už nás Honza vítá a hned hlásí, že to parádně bere. Zapisujeme se a vykládáme všechny věci na jednu hromadu na naše místečko, které nám po dobu čtyř dnů bude nahrazovat domov a odjíždíme autem na parkoviště.

A teď to začíná, je trošku zataženo, tak jako úplný základ je postavit si bydlení. Chvilku s bivakem bojujeme, protože se nemůžeme dohodnout, kde bude stát, ale nakonec ho stavíme vpravo a naše stojany vlevo. A je tu první zádrhel, špatně jsem zkontroloval rohatinky ke stojanům, naštěstí jsme tu čtvrtou našli jako náhradní v kaprové tašce, ale hned si zapisuji do deníčku doplnit minimálně další dvě rohatinky. Hlásiče i swingry jsou na svých místech během okamžiku, jen slaďujeme ten rámus na vibraci. Trošku se honí mraky a tak místo prutů raději roztahujeme obě lehátka, rozbalujeme spacáky a uklízíme nejnutnější věci do bivaku. Ještě před bivak stavíme stolek, dvě křesílka a nad něj deštník. Jsme spokojeni, ale ještě stále jsme si ani nenahodili. Je poledne, mraky se někam odklidily a začíná nám kručet v žaludku.  Honzík vaří první oběd – Gulášek s chlebem. Nacpali jsme si bříška a jdeme konečně protáhnout vlasce a nahodit si.

Domlouváme taktiku – Honzův levý prut naproti na strom, jeho pravý prut a můj levý budeme krmit na stožár a můj pravý prut taky mimo krmení naproti na plot. Vedle stojanů si stavíme stolečky a bereme na každý prut jinou příchuť, abychom vyzkoušeli, co bude rybám chutnat. Já levý prut dvacítka G2, pravý prut CCMoore Pacific Tuna, Honza levý Pikantní švestka a pravý Probiotic red one.  Mezitím si půjčujeme lodičku a do kýble jsme smíchali deset kilo pelet a deset kilo krmných koulí a Honza je zaváží zhruba na osmdesát metrů přesně mezi naše oba pruty. Nahazuji, klipuji a přenáším přesně přes měrné vidličky, abychom byli stále v zakrmeném místě.

15,00 – Honza lodí zakrmuje zhruba na osmdesáti metrech pro začátek plus mínus dvacet kilo

15,25 – přehazuji oba pruty, navazuji metr olověnky a dvacet centimetrů pětadvacítky fluorokarbonu, háček velikost osm, koule dvacítky ořezávám do hranolku a zmenšuji na patnáctky, Honza dělá to samé, ale dává dvě malé.

16,15 – první jízda, Honzův levý prut padák na pikantní švestičku, dvě malé vedle sebe ořezané, tahá prvního kapříka zhruba osm kilo

16,45 – druhá jízda, velmi opatrná, můj pravý prut CCMoore Pacific Tuna, tahám kapříka kolem deseti kilo, ale máme ho už u podběráku, ale o něco před námi se zahakuje a díky bezprotihrotu se vypíná. Viděli jsme ho, alespoň díky tomu vytahujeme větev před námi a raději protahuji komplet místo před námi, je čisté, z krmeného místa zatím ani pípanec

17,50 – přehazujeme všechny pruty a Honza opět lodí jede prohodit krmené místo, vracíme loď a vaříme si kávu. Jdu pozdravit naše kolegy vpravo i vlevo a zjistit, jak jim to jezdí. Vlevo jsou úplní začátečníci, takže zatím bez záběru, vpravo jsou tu už od pondělí, byli tu několikrát a mají něco kolem dvaceti ryb, největší zatím devatenáct kilo. Na co mi nechtějí říci, ale po čuchu poznávám G2(všude se válí prázdné pytlíky) a nejvíce to jezdí po setmění.

18,50 – konečně jízda z krmeného místa, Honzíkův pravý na Probiotic Red One dvě ořezané kuličky, krásný desetikilový lyseček, sotva nahodil, přišel se vyfotit ještě jeden, o trošku menší. Vytahuji tedy svoje oba pruty a navazuji místo jedné dvě menší ořezané kuličky a zkouším dávat do PVA jen malé peletky.

19,50 – pomalu se připravujeme na noc, uklízíme do bivaku vše, co nebudeme potřebovat, necháváme venku na stolečcích jen koule, jehly, zarážky a připravené válečky s PVA. Podložku s podběrákama dáváme stranou, abychom se o ně v noci nezabili. Kontroluji naše čelovky a připravuji i lampu do bivaku a lampičky na osvětlení stolečků. Zatím z toho nejsme moc moudří – měli jsme kromě G2 rybu na vše ostatní, no uvidíme.

20,35 – konečně jízda na G2, ale je to můj pravý prut mimo krmení. Tahám krásného zhruba desetikilového kapříka. Znovu přehazuji a za dalších pět minut další jízda a fotíme skoro toho samého.

21,05 začíná se stmívat a nic. Na nebi jsou nádherné hvězdy, všude ticho, prostě paráda. Losujeme, kde bude hlídat jako první a nakonec jsem to já, budeme se střídat, od půlnoci do tří já a od tří do šesti Honza. Natahuji mobil a poslouchám koncert žabiček a v dálce šplouchání ryb.

22,30 – úplně se setmělo, čekáme záběr každým okamžikem, ale nic. Nedá mi to a jdu přehodit, ale nic. Tak alespoň plním bombičky s PVA a navazuji si do zásoby návazce. Honza si taky přehodil a šel se natáhnout do bivaku. Blíží se půlnoc, tak ho nechávám spát a přemýšlím, že je tak hezky, jestli si nemám vytáhnout lehátko z bivaku k vodě. Nakonec jsem to neudělal, a to bylo dobře, protože kolem čtvrté v noci malinko káplo. Je tu tak krásně, že nechávám Honzíka spát a pozoruji hvězdy a kochám se přírodou. Kolem čtvrté ranní se přihnal mráček a začalo trošku krápat, tak uklízím PVA do kyblíku a všechny věci schovávám pod deštník. Beru si raději holinky, ale za půl hodiny přestalo pršet, ale je všude mokro.

Pátek ráno

5,00 – budím Honzu a jdu se taky na chvilku natáhnout. Sotva jsem zapnul spacák a zavřel oči, budí mě Honza, tati, pojď mě vyfotit. Moc se mi nechce, ale nakonec mu fotím krásného šupíka kolem dvanácti kilo. Mokrý zaléhám a jako přes kopírák, tati, pojď mi vyfotit dalšího. Na co to bylo? Tati, dal jsem půlku švestky a půlku G2 a to jim zachutnalo a oba z krmeného místa. Znovu zaléhám a snažím se okamžitě usnout, ale není mi to souzeno. Tati, mám dva najednou, pojď mi pomoct! Tak vylézám do třetice a oba jsou z krmeného místa, šupíci kolem dvanácti kilo, krásně nacpaní našema koulema, jeden na jeho a jeden na můj proutek. Fotíme si dubletku a už pomalu vychází sluníčko, tak to nemá cenu jít spát. Honza nahazuje tuto osvědčenou kombinaci na všechny čtyři pruty a já jdu vařit kafe a snídani, vajíčka se šunkou. Ale jak vylezlo slunce, konec.

7,00 – znovu si půjčujeme lodičku a Honza zakrmuje koulema i peletama. Jdu kolem na výzvědy. Naši leví sousedi měli jednu jízdu, ale neměli připravený podběrák, tak jim ryba spadla, naši praví sousedi měli za noc tři ryby, všechny těsně k ránu a zase na G2. Jdu se na chvilku natáhnout a Honza hlídá. Přes den se dělá sluníčko a tak zkouší jednu montáž na panáčka. Bere žlutou malou kuličku CCMoore Pop Citrus dvanáctku strašně sladkou a zkouší najít ryby ve sloupci, ale bohužel bez záběru. Nechal mě spát skoro do jedenácti, potom mě vzbudil hlad.

11,15 – Honza jde vařit oběd a já opět přehazuji všechny čtyři pruty, tentokrát zase zmenšuji na jednu ořezanou dvacítku. Nabíjím válečky do PVA a navazuji další montáže na rychlou výměnu. Registruji, že naši pravá sousedé si taky půjčili lodičku a jedou zakrmit, ale přesto, že házeli celou dobu o 20 metrů dál, jdou nám do lajny. Nějak se tím nenechávám vyprovokovat, jen připravuji Honzíkovi další várku pelet a koulí na zakrmení, tentokrát tam půlím a pár ostrých, na které chytáme a zalévám to ještě lososákem a přisypávám pár kilo rozvařené řepky. Znovu přeměřuji vzdálenost na osmdesát metrů a nahazuji Honzíkovi, kam to má vysypat. Poslal to tam všechno, a já i ze břehu vidím ten krásnej mastnej flek, který dělá lososový olej spolu s řepkou. Znovu nahazujeme všechny čtyři pruty.

14,14 – jízda skoro současně na oba pruty v zakrmením, máme trošku problém se nezamotat do sebe, ti kapříci jako by se domlouvali a dělají výpady proti sobě, ale nakonec jsme je ukočírovali. Oba krásní šupíci, zatím největší ryby tak kolem třinácti kilo, oba na půlku švestky a půlku probiotic red one. Mazec, už jsme zkoušeli mixovat mezi sebou i dva různé výrobce a rybám to šmakuje. Znovu přehazujeme a do PVA dáváme jen malé peletky

15,20 – jízda opět v krmeném místě, půl švestičky a půl probiotic, malý lyseček kolem šesti kilo.

15,50 – opět můj levý prut, to samé. Jdu vařit kafe.

16,05 – jízda, padák, tentokrát to netrefuji, zřejmě přejezd nebo malý.

19,10 – Přehazujeme a zkoušíme prohazovat mezi sebou půlky

20,20 – Honza jde vařit večeři, a já nabíjím PVA a připravuji vše na noc

21,30 – zaléhám a tentokrát hlídá Honza, ve tři ho střídám. Usínám okamžitě a nic, ve tři mě Honzík budí, že se nic nedělo. Pomalu se rozkoukávám, tentokrát není nebe tak čisté, jako včera a zdá se mi, že se i ochladilo. Přehazuji všechny čtyři pruty a nabíjím všude po dvou kuličkách, jen je trošku ořezávám a přidávám PVA. Kontroluji hlásiče a jdu se trošku víc obléknout, Honza spí jako miminko. Sedám do křesla pod deštník a hypnotizuji očima swingry k záběru, ale nic, zdá se mi, že tak trošku zavírám víčka….

Sobota ráno

8,45 – nic se neděje a tak budím Honzíka a vařím kafe a párky k snídani. Jdu opět na obchůzku k sousedům, ale ani oni tentokrát v noci neměli ani pípanec. Půjčujeme si opět lodičku a Honza jede znovu zakrmit, aby se mohli nasnídat i kapříci. Vracíme lodičku a já znovu přehazuji všechny proutky. V zakrmeném místě mi na mém levém proutku při hodu ulítnul klip a já omylem hodil a deset metrů dál. Ani jsem nestačil pořádně dopnout vlasec a jízda. Nádherný patnáctikilový šupík. Aha, tak popojeli kousek za krmení. Zkouším znovu přehodit o deset metrů dál a za dalších pár minut zase jízda. Oba tedy nahazujeme mimo klip za krmení a taháme rybu za rybou. Raději oba vytahujeme naše druhé pruty, abychom se nesmotali protože během hodiny taháme osm ryb. Jsme v eufórii a ani nesledujeme, že je čas oběda. Záběry ustaly a tak si jdeme opět ucmudit oběd.

14,15 – opět plním PVA, navazuji montáže a připravuji vše na rychlou výměnu, Honzík si jde trošku schrupnout. Přehazuji všechny pruty a kontroluji swingry i hlásiče. Přišel k nám Honza na kus řeči a tak dáváme kafe a kecáme o rybách a sledujeme, jak je krásně na světě.

19,20 – mladej konečně vykouknul z bivaku a je hladovej jako Německo, tak jde cmudit večeři a já opět přehazuji a zkouším kombinovat různé půlky k sobě. Opravdu nám nejvíce zafungovalo dvě půlky s různými příchutěmi zády k sobě, asi se rychleji uvolňují ty vůně a to hodně láká ryby, asi nejvíc půlka G2 se švestkou, ale i ty ostatní udělaly záběr. Je naše poslední noc, tak si jí chceme patřičně vychutnat. Honzík zavezl poslední kýbl s krmením, peletama, koulema a rozvařenou řepkou. Sedíme tentokrát oba u prutů a čekáme, kdy to pořádně začne. Nad námi se honí mraky, občas vykoukne měsíček, ale pršet asi nebude.

22,05 – píp, píp, takové pomalé, opatrné, úplně jiný záběr, než dosud byly ty ostatní. Honzík zasekává a zdolává rybu, která se nějak nechce odlepit ode dna. Co to je? Najednou výskok a druhý, no jo, jeseter….má něco přes metr a tak ho fotíme a opatrně pouštíme. Znovu přehazujeme všechny pruty, protože nemáme jistotu, že jak vyváděl, nám nepřejel přes vlasce a nezatáhl koule do bahna. Udělalo se úplné ticho, dokonce přestaly kvákat žáby, a tak si vychutnáváme ticho a sledujeme měsíc a hvězdy. Čas letí a najednou je tu půlnoc, ale nám to vůbec nevadí. Už jsme skoro oba v křesle usínali, když zase píp a jízda, tentokrát můj prut. Vytahuji dalšího desetikiláče a rychle přehazuji do krmeného místa. Jak jsem nabíral vodu do kýble, abych polil podložku, zdá se mi, že se voda trošku ohřála, ale to se mi asi opravdu jen zdá. Trošku jsme ožili, ale po chvilce jsme oba usnuli.

 

Neděle

4,25 – budí nás další jízda, Honzíkův levý a tak mu fotím dalšího kapříka. Jak jsme se probudili, vaříme si kafe a přehazujeme znovu všechny proutky. Vychutnávám si dobrou kávičku a sleduji, jak se sluníčko snaží vyhoupnout za kopcem, ale moc mu to nejde. Na chvilku zavírám oči a otevírám je, když mi Honza podává snídani. Po dobrém jídle otevírám v bivaku všechny okna, rozepínám všechny zipy a větrám ho, přehazuji spacáky přes šňůrku a trošku uklízím.

9,55 – Prakem naposledy posílám zbytek kuliček do krmeného místa a cvičím si trefování. Dopisuji si do deníčku poslední úlovky, kreslím montáže a zapisuji si jak to šlo všechno za sebou. Honzík zkouší na levém prutu opět popky a zvedá je do různých vzdáleností ode dna, ale na to bohužel žádný záběr nepřišel.  Přehazujeme a jdeme cmudit poslední oběd.

13,45 – vykouklo krásně sluníčko a tak jsme nechali proschnout bivak a pomalu jsme ho složili, uklidili jsme spacáky a všechny věci, které už nebudeme potřebovat. Doufáme, že přijde ještě záběr, abychom se s kapříkama rozloučili, ale asi se jim nějak nechce. Jdu opět na pokec k naším sousedům, ale ti vlevo už odjeli a ti vpravo právě odjíždějí. Největší rybu měli kapříka devatenáct kilo, takže slušné. Naše největší dvě ryby byly tak kolem patnácti, takže jsme taky velmi spokojeni.

16,50 – záběr nepřišel a tak balíme. Než jsme sbalili pruty, uklidili hlásiče, stojany a všechny ostatní krámy, a všechno to úhledně nacpali do auta, uběhly tak další dvě hodiny a tak se jdeme rozloučit s majitelem Honzou a pomalu vyrážíme k domovu. Tady nás čeká to nejhorší, všechno vyložit, odtahat dolů do rybařiny, „pěkně úhledně srovnat“ (jako vždycky, až příště), zaparkovat auto a konečně se naložit do vany, což se kolem desáté i stalo. Ani jednomu z nás se nechce to jít srovnat na své místo, a tak to opravdu budeme muset udělat příště. Ve vaně přemýšlím, co si zapsat, důležité poznatky a hlavně, co příště uděláme jinak, a napadají mě důležité věci, a tak si je pro jistotu nahrávám do mobilu.

22,30 – usínám, jako miminko, utahanej jako kočka, ale šťastnej…krásně je na světě….

 

tak zase příště….PERUN!

JO

 

 

2 thoughts on “Můj rybářský deníček – kaprařská výprava”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..