Feeder a Labské mušlové pole.
Letošní rok je nějaký divný, červenec skoro končí a já si zpětně nepamatuji, že bychom si NORMÁLNĚ zachytali. Buď pořád prší, či leje, a tím se v řekách díky několika násobným průtokům, plavajícímu bordelu všeho druhu a zakalené vodě nedá pořádně chytat, nebo jsou tropy, a ryby berou jen brzy ráno a večer. Samozřejmě díky tomu se většina rybářů přesunula na rybníky, přehrady, jezera, tedy vody stojaté, kde je hlava na hlavě, tedy spíš loket na loket. No a v nadjezích, kde by se tak nějak dalo, je velké umění trefit slušnější flek. A pro nás, když směřujeme na Labíčko směrem Ústí – Děčín – Hřensko je jedna ke stovce ten správný flíček najít. A to je právě ten důvod, proč musím být u Jeťule ráno ve tři hodiny, a proč vyrážíme tak brzo, i když víme, že pokud si sedneme, tak zachytáme třeba v jedenáct.
Vyrážíme tedy po dálnici směr Ústí a vsázíme se, jestli se nám podaří něco najít. Již tradičně stavíme na benzínce pro jídlo, tedy káva, sušenka, bageta a pití (ani se nedivím, že nás obě slečny zdraví jako štamgasty), a za chvilku jedeme podél vody. Dneska jsou hory naproti zahalené mraky a tak nevidíme klasický východ sluníčka. Míjíme asi patnáct „tutových“ flíčků, samozřejmě obsazených bivaky, a každým dalším ujetým kilometrem klesáme na mysli a už ani nedoufáme, že si dneska sedneme. Poslední místo a překvápko, nikde nikdo. Sjíždíme k vodě a v takové štěstí jsme ani nedoufali. Nádherně vysekané dva flíčky vedle sebe…Vyndáváme věci z auta, stavíme si posedy a kamery a už sjíždí další rybář, který hledá, ale tady má smůlu, jsou tu jen dvě místa. Bylo to o fous….A dalších asi deset aut místa chtivých jen vidíme, jak přes sklo nadávají, zřejmě do „hajzlů Pražáků“….
Teď už na čase vůbec nezáleží. V naprostém klidu mícháme krmení, vybíráme si ty správné klacíky, protahujeme dno a měříme hloubku a jsme oba spokojeni. Ještě přidávám do krmení trošku hlíny a colantu. Sice jsme na tomto místě nikdy neseděli, protože tu stojí bivaky snad celý rok, ale nějak to dopadne. Je to tutové kaprové místo a kdybych měl hledat a vybírat si místo na klasickou kaprařinu se stojanem a hlásičema, bylo by to jedno z nich.
Dneska se sluníčku nějak nechce a tak mikina přišla naprosto vhod. Trošku pofukuje, ale nijak to nevadí. Našli jsme dvě hrany a raději chytáme tu první na nějakých třech a půl metrech, protože Labe stále letí. Začínám s devadesátkou krmelcem a s futrem je to jen tak tak. Tradičně vážu metr a půl fous, dole dvanáctku a háček deset deset, nacpaný červíkama a po zakrmení deseti krmelců mám hokejku a první ryba se jde fotit. Jenže za chvilku druhý záběr, chvilku tam ryba je, ale vytahuji vlasec bez háčku. Že bych blbě navázal? A za chvilku se to opakuje. A Jeťule taky ztrácí rybu. Sakra, co se to děje? Zkracuji tedy fous a znovu vážu. Sice mám další rybu, ale potom znovu trhám háček. Zahazuji návazcový vlasec s tím, že jsem ho zřejmě nechal někdy na sluníčku, a rozbaluji nový. Ale nepomohlo to. Opět trhám, takže tím to není.
Je to jasné, jsou tam ostré kameny, nebo nějaký bordel, o který řežeme. Jenže najednou vytahuji kámen s mušlema a hlaváčem. MUŠLOVÉ POLE!!! proto trháme. Okamžitě převazuji na čistý silnější fluorocarbon a daří se. Už trhám tak každou sedmou rybu. Znovu beru do ruky svoji R18-ku a měřící olovo a protahuji dno a opravdu. Mušle, kamení, mušle kamení. Je jasné, že v tom jsou ryby a že tu budeme trhat. Snažím se najít nějaké čistější dno, ale to je až daleko od břehu a tam nemáme šanci v tomhle průtoku udržet krmítko ani krmení. Nevadí. Tak trháme a vážeme, trháme a vážeme a tak pořád dokola. Zkoušeli jsme změnit montáž, dát dole krmelec a nad to návazec, ale nepomohlo to. Navíc se do našich červíků pustili Hlaváči a tak jsme tahali rybu za rybou. Propracovat a prochytat se k nějaké slušnější rybě byl dneska očistec, který nás stál zhruba pytlík háčků a kolečko návazců na jednu rybu….Ale zase jsme si tak trošku zopakovali navazování. Tak taky dobrý…
Hlaváči se do nás pustili s velkou chutí a tak vymýšlíme jiné nástrahy, kukuřici, peletky, foukačky, miniboilie, housku, a podobně. Dokonce se snažíme udělat na fluorocarbonech podvaz, ale těm malým parchantům snad chutná všechno.
Díky tomu se nám podařil úlovek ryb na od nás natradiční nástrahu, například kapřík na foukačku s rýží, nebo podoustev na miniboilie, cejn na dumbelsku a podobně.
Tak PERUN! Zase příště…
JO
