Dneska začalo všechno špatně, prostě někdy je to den blbec.
Zrovna jsem trefil hnusné počasí, auto jsem měl zaparkované až na druhém sídlišti, kde mě samozřejmě zazdili bambuláci ve druhé řadě, a ani nenechali odbržděno a na sebe kontakt, a tahat všechny ty svoje krámy takovou dálku je opravdu paráda. Voda letěla díky dešti a upouštění rybníků po výlovech jako blázen, všude plavalo listí, červíci už to „nějak“ nerozchodili, pole bylo rozbahněné, cesta jen na „teréňáky“, a musel jsem všechno tahat sakra daleko(nějaký ďábel se „škodivkou“ to dal), při roztahování trojnožky jsem ulomil jednu nožičku(mám ji deset let!), jak jsem byl s dětmi na plavačce, tak jsem vytahal z tašky a nedoplnil všechny návazce a mám jen plavačku, vagón splávků, a pár malých lehkých krmítek. A aby toho nebylo málo, omylem jsem hodil do tašky masové krmení…. Prostě všechno moc prima….Když se daří, tak se daří.
Navázal jsem tedy jednoho svého „like pikříka“ s dvacítečkou krmelcem, šestnáctkou fluorine a červeným háčkem na třech polomrtvých červících a děj se vůle Boží…
A kupodivu se dělo. Jeden násaďák za druhým, jako by si z oka vypadli. Dvě tři minutky a záběr. Sice to nebyla žádná divočina, záběry velmi opatrné, ale když jsem se soustředil, byl tam. A háček měl vždycky jen v tvrdém pysku. Na tom „jemném šití“, jak říká jeden můj kamarád Honza Prepslíno, to bylo opravdové pošušnáníčko. Rázem jsem zapomněl na den blbec a bavil se.
Občas mi záběr udělalo plavající listí, nebo větev, ale to už na podzim k rybařině prostě patří. Našel jsem v tašce léty zapomenuté malé kuličky do polévky a tím červíky nadzvednul nade dno, a ejhle, záběry přišly téměř po náhozu. Jako by ti kapříci na to přesně čekali.
Trošku víc se rozfoukalo, honily se mraky a vypadalo to na deštík, ale já poctivě vydržel skoro do tmy. Kapříků jsem vytahal nepočítaně, bohužel nepustili ke krmelci žádnou jinou rybičku. Nevadí, třeba příště.
PERUN
JO
