Někomu se to povede jednou za život, někomu párkrát a někomu vůbec….

Po tropických dnech jsme se konečně dočkali trošku deště, někde se přehnaly přívaláky, někde jen trošku sprchlo, a tak najít vodu, kde se dá zachytat, není snadné. Většina řek se zvedla a sakra rozlila, ale někde se jen trošku zvedl průtok a voda se přikalila. A to je přesně ten správný čas vzít do ruky vláčáky, hupsnout do prsaček, do vesty pár woblerů a vyrazit k vodě trošku provětrat pár dravců a snažit se na to přijít.

Praha je již tradičně ucpaná, přejet z jedné strany co nejdříve na druhou chce přeci jenom trošinku „manévrování“, a tak nám to chvilku trvá, ale nakonec parkujeme u vody na parkovišti. Stále silně prší a převlékat se na dešti vlastně znamená „lést do prsaček“ už mokrý,  ale přeci jednu velkou výhodu to má. U vody tutově nikdo nebude. A taky že není. Zalézáme do řeky a sledujeme, jak to všude kolem nás loví. Pár hodů a první ryba, dobrý, koušou.

Je to paráda, rychle jsme se dostali do hry. Taháme jednu rybu za druhou, dokonce máme několikrát „dubletku“, prostě ryby jsou při chuti a to je nádhera.

Oba jsme v euforii, bavíme se a taháme rybu za rybou a nic jiného nevnímáme. Už dlouho jsem nezažil takovou parádu…Ale vždycky je něco za něco, já tomu říkám daň vodě…

Jako první mi při focení jednoho divočejšího tlouštíka ryba vyrazila mobil a ten spadl do vody….Neva. Vzápětí pomalu ustával deštík a začal trošku foukat větřík a tak jsem se trošičku opřel do náhozu a poslal woblera na strom…Neva…A do třetice mi sumec nedal šanci a odešel s dalším woblerem…Neva…Ale omylem sahám po krabičce do kapsy, kde mám kartu od auta, a ta jak jinak, padá do vody. To už va….SAKRA!!!! Rychle kartu tahám z vody a pro jistotu z ní vyklepávám baterku…

Alespoň že přestalo pršet, tak znovu převazuji, na všechno zapomínám a jsem zase ve hře. Ryby pořád papají a oba jsme úplně v „Jiříkově vidění“, tloušti, jeseni, boleni, okouni…Pomalu se začíná stmívat, ale rachot kolem nás stále neustává.

Ani jednomu se nechce domů, ale už je tma, nevidíme, kam hážeme, a tak ač nechceme, pomalu balíme a jdeme k autu na parkoviště. Zachytali jsme si, že nás bolí ruce, vůbec nám nevadí šplouchání v kalhotách, tolik ryb někdo nechytá za celý rok…Sahám po kartě a snažím se pípnout a otevřít auto. NIC!!! Nojo, vždyť jsem z ní vyndal baterku. Strkám jí zpátky, ale zase nic!!! SAKRA!!! Stojíme v noci u auta, které nemůžeme otevřít a co teď? Znovu zkouším kartu a píplo to!!!! Hurá, to jsme si tedy sakra oddechli…

Tak díky, vodo, zase příště!

PERUN!!!

JO

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..