Chtěl jsem dětem z mého kroužku nějakým způsobem zpříjemnit jejich poslední prázdninový den a tak před nástupem do školy jsem pro ně vymyslel závod.

Ono se řekne, udělat závod, ale kde v Praze? Na většině stojatých vod se nesmí krmit, jezdit někam daleko od Prahy by taky nedávalo smysl…Naštěstí nám velmi ochotně vyšel vstříc Honza Slabihoudek, majitel jednoho krásného zarybněného rybníčka na hranicích Prahy, a Sbor dobrovolných Hasičů Hodkovice, na jejich pozemku ten rybníček je. Slovo dalo slovo a bylo to domluvené, za což jim hrozně moc děkuji a určitě to nejvíce ocenily děti. Ty rozzářený dětský očíčka“  s každou ulovenou rybou stály za to.

 

 

Udělal jsem to samozřejmě po svém, úplně volným stylem, tedy nechal jsem děti, aby si každý chytal rybolovným způsobem, který ho nejvíce baví, a jen jsem dětem pomáhal s krmením, vyvážením splávků, a občas rozmotal šmodrch, či navázal utržený háček. Pozval jsem ještě kamarády Jetyho, Honzu a Michala, aby mi s dětmi pomohli a co by to byla za rybařinu bez buřtíků.

 

Měl jsem dovoleno na pozemku grilovat, toho se velmi zdárně zhostil Michal s Honzou, a tak měly děti k obědu buřtíky a kukuřice. Jeťule ze všeho dělal fotky, aby měly děti památku, protože si samozřejmě každý na tu svoji rybičku sáhl. Počasí nám přálo, ryby kousaly a tak to uteklo jako voda. Odměnil jsem všechny děti stejně, dostaly kyblíky na krmení..

 

 

Ještě jednou děkuji Hasičům i Honzovi za rybníček a azyl, klukům za pomoc, MOČRS Praha 8 za buřtíky a dětem přeji, aby jim rybařina přirostla k srdíčkům a dělala jim radost po celý život.

Perun!

JO

 








Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..