Konečně nám trošku začalo přituhovat, teploměr se v noci šoupnul kousek pod nulu, a to je ten správný čas sednout do lodě a vyrazit na ně.
No, ono se řekne, sednout do lodě. V mém případě to tak jednoduché není. Napřed se musíme časově potkat s Honzíkem, abychom oba měli celý den volno. Potom musíme minimálně o dvě hodiny ráno vstávat dříve, abychom sjeli pro vozík, na něj naložili lodičku, motor a teprve můžeme vyrazit směr „Velká louže“. Tady si v klidu stoupneme do fronty na spouštění lodí na vodu a teprve když na nás přijde řada, můžeme spustit loď na vodu a zaparkovat auto na parkoviště. Podotýkám, že je stále tma, navíc jsme se trefili, bohužel, že i přes den mrzne.
No a když se to všechno v pohodě podaří, vyrážíme hledat ryby.
Voda je sakra dole upuštěná a tak najít ryby není sranda. Úmyslně nepoužíváme echolot, protože jsem si mnohokráte všimnul, že bez něj dokážeme nachytat mnohem víc, než s ním. Dneska je všude kolem „VAGÓN“ lodí, každý má echoloty za statisíce, a najít s nimi ryby už dokáže každá bambule. Jenže to s rybařením podle mě nemá už nic společného. Já jsem echolot používal na hledání překážek a vázek, padlých stromů, změření hloubky, a to dneska dokážu i s klasickou olověnkou a provázkem. A ani by mě to nebavilo.
První, co v mínusech padá za oběť, jsou bohužel šňůry. Mínusové teploty jim vůbec nedělají dobře a tak oba trháme a trháme….
Samozřejmě ne každý výjezd se zadaří, někdy to chce vyskočit někde na břehu a zkoušet, hledat a zkoušet…
Většinou si z krabic navlékneme od každé gumy jednu barvu na různě těžké hlavičky a protahujeme pomalu dno. Když jeden z nás přijde na barvu, máme vyhráno. A ono to většinou o té barvě mnohdy je, i když ruce jsou ruce….
Díky strašně velkému tlaku lodí a hodně závodů, jsou ryby sakra opatrné a mnohdy se stahují do hloubek kolem dvaceti metrů. Ovšem potom vyndat rybu z takové hloubky chce hodně pomalu a opatrně, aby měla šanci se vrátit, zvláště pokud se jedná například o candátka.
Nic se nemůže vyrovnat tomu pořádnému kopanci, když ryba šlukne nástrahu…
Končíme už za tmy a opět za světla čelovek nakládáme loď a vezeme jí „zaparkovat“. Dneska byla pěkná kosa, ale zadařilo se a to je hlavní.
Tak zase někdy..
PERUN
JO
