Už dlouhá léta u nás platí tradice, že se posledního loučíme s vodou a prvního zase vítáme.
Ani letos neděláme žádnou výjimku a tak jsem naložil rodinu, byly u nás i Honzíkovi děti, a vyrazili jsme se přivítat s letošní první rybičkou. Nemá cenu bloudit a hledat, když víme, kde ryby jsou. Samozřejmě se nejlépe hledají tam, kam chodí ostatní krmit kačeny a jiné vodní ptactvo. Zaručeně pod nimi bývají. Jen jsem ještě přibalil krabičku s barvenýma červíčkama, napařil housku, a pro sichr dětem trošku teplého čaje do termosky.
Na každého vyšel jeden plavačkový klacík, jen jsme dětem trošku seřídili brčka a udičky, aby se jim lépe potápěly. A povedlo se…
Krásně svítilo sluníčko, u vody nikdo, protože většina vyspávala včerejší opičku, a naše kamarádky rybičky velmi ochotně spolupracovaly. To samozřejmě děti baví, když koušou!!!A napoprvé hned tolik druhů, plotičky, cejnci, skaláci, tlouštíci, jeseni, oukleje…Prostě paráda!
Každý si svoji první rybičku pohladil a pošeptal jí svoje přání, než ji opatrně pustil.
Já bych nejraději zůstal co nejdéle, ale přeci jenom je ještě zima, a děti to tolik nedávají, jako já…. A tak jsme si každý sáhli na pár kámošek, zbytek pařeného rohlíčku dali ptáčkům, udělali poslední fotku (pardon, letos vlastně první) u vody a hurá domů do teplíčka….
Tak zase příště PERUN!
JO
