Samozřejmě všichni ostatní jezdí v zimě na hory lyžovat.
Ale to bychom ani snad nebyli my, prostě Ježíšek nám přinesl nové šňůry a kdy je nejlépe vyzkoušet, než v zimě…Museli jsme si najít vodu, kde se smí brodit, protože všechny pstruhovky jsou do 16.dubna zavřené, ale je pár „empéček“, kde se to dá…Navíc jsem si samozřejmě zapomněl doma rukavice a tak mi Honzík udělal nouzové z ponožek…kdyby to tak viděla maminka…
Den před odjezdem Honzík navázal novou kolekci a tak jsme měli hned na zkoušení další věc.
Když parkujeme ve sněhu vedla aut, které se oblékají a berou si lyže, zatímco my se svlékáme, a bereme si prsačky, a ani míří nahoru, my naopak dolu do řeky, tak si tak trošku klepou na hlavu, ale už jsem si na to zvyknul…
Sice je mínus, ale jen tak tak, že nezamrzají očka a to se dá. Studená voda je prostě studená voda, chvilku je zima, mrznou prsty, potom nohy a dalších pár hodin už nic necítím. Pekelně se soustředím, abych dobře vodil mouchy a víc neřeším. Blbé je, že mě z těch prsaček potom musí Honzík „vyndat“
Zase chvilku trvalo, než jsme přišli na tu správnou mouchu….
Přes ty krásné barvičky ryb člověk zapomene naprosto na všechno a jen se kochá….je to paráda…
Trošku jsem zase pročistil krabičky, ale opravdu to stálo za to.
A zase to uteklo jako voda, chtě nechtě musíme k autu a domů. Jen mě musí Honzík osvobodit z kalhot, naprosto necítím „podvozek“….
Dobře to Honzík navázal a byl to zase další krásný den na rybách, co se nám do života nepočítá…
Tak zase příště
PERUN!
JO
