Konečně zase chvilka na ryby, a tak si moc nevybírám a mažu k prvnímu čůrku, naší Vltavě.
Počasí ještě nic moc, ale nevadí, alespoň u vody bude málo rybářů. A taky jo, sice si nemůžu sednout, kam bych chtěl, ale i tak jsem docela spokojen. Míchám moje oblíbené fondíčko s kaprem, trošku to těm lopatám sladím a na začátek tam peru deset krmelců. Trošku to letí, normálně bych tu chytal padesátku, ale teď musím trošku přitvrdit, osmdesátka je jen tak tak.
Koukám kolem sebe, rybáři se srocují, kecají, místo aby krmili a díky tomu taky nic nechytají. Za celou dobu jsem neviděl, že by měl někdo potah. Navíc musím každou minutu a půl přehazovat. Jednak abych krmil a jednak je háček obalený, jak se dole zřejmě valí voda s bordelem. Mě to trvalo zhruba půl hodinky, než jsem měl první záběr.
Zase jsem zkoušel, jestli je rozdíl mezi patnáctkou a dvanáctkou, a opět jsem si, jako už asi milionkrát, potvrdil, že sakra velkej. Dvanáctka chytala, patnáctka ani ťukanec….
Díky počasí, změně tlaku, velké vodě a průtoku to nebyla žádná hitparáda, ale na pár slušnějších lopatek jsem si sáhnul. Ještě to sice nebyli ti správní, ale to přijde…
Od jisté doby balím každý naviják do svého pouzdra, protože jsem jednou omylem popadl dva klacíky z pouzdra, odjel k vodě a bohužel kličky k navijákům zůstaly samozřejmě v tom pouzdře…teď už se mi to nemůže stát…
Tak zase příště…
PERUN
JO
