Tak jsem po strašně dlouhé době zašel s kamarády na „jedno“….
A tady mě mezi řečí napadla myšlenka, že bych zase mohl vyzkoušet jet někam na ryby vláčkem. Autem jezdím pořád, sám, a je tak už trošku moc ohrané. Tak proč to nevyzkoušet, že? Jasnačka, u piva toho člověka napadá…
A tak ráno, aniž bych si cokoliv připravoval, beru jen opravdu to nejnutnější, sedám na „Céčko“, a najednou stojím v davu lidí u pokladen na Hlavním nádraží….
Kam ale sakra mám, jet? Tak kouknu na cedule odjezdů a nejdříve odjíždí vláček směr Karlštejn, to znamená okolo řeky Berounky. Dobrá, rozhodnuto. Stoupám si do FRONTY!!!na lístek a raději kupuji i zpáteční, abych se třeba někde náhodou nezapomněl. A abych si to už nerozmyslel, tak sedám do vláčku a jedeme….
Protože jsem si opravdu vůbec nic nepřipravil, tak mám v batůžku kromě papírů i kousek rohlíku, krabičku červíků, pytlík s krmením, pár háčků, a pití. Sedím ve dvoupatrovém, docela čistém vláčku samozřejmě nahoře, a skoro sám. Ani nijak nepřemýšlím, kde vlastně budu vystupovat, prostě až se mi to bude líbit. A protože mi to kamarádi nebudou věřit, raději se sám ve vlaku fotím. Kluci, to není vytvořeno ve FOTOŠOPU! Opravdu jsem do toho vlaku nastoupil!
Cesta docela rychle ubíhá a už bych měl někde vystupovat. Ale mě se ve vláčku docela líbí, klimoška, příjemná paní průvodčí, jedeme podél řeky, nikde nikdo, krásná příroda, tak co…
No, nakonec jsem tedy vystoupil a našel si místečko u vody. Tuhle část raději rychle upustím, protože jsem nejspíš „zasedl“ místo jednomu moc upovídanému dědečkovi, (vynořil se z chatičky za mnou),který se, BOHUŽEL, ode mne ani na minutu nehnul, a dělal mi strašnou díru do hlavy. I když jsem se na jeho přání posunul a dvě místa níže, a aniž by on měl pruty a chytal. A nejvíc jsem si dovolil na JEHO řece chytit kapříka, a zase ho po vyfocení pustit. To jsem asi neměl dělat, protože si na pomoc v dělání díry do hlavy zavolal kamaráda s manželkou….Oni totiž už pár dní neměli ani ťukanec…WAU, raději jsem se rychle rozloučil a šel na nádraží, kde mě pro jistotu všichni velmi rádi doprovodili, abych si to náhodou nerozmyslel a ještě jednou si nenahodil, a snad by jeli se mnou i do Prahy (ještě že nejeli).
Tak moje celé vlakové dobrodružství díky milému staříkovi a jeho přátelům skončilo, a asi si to zase na pár desítek let rozmyslím…..
Doma jsem dostal od maminky zdravou svačinku ( asi že jsem byl doma tak nezvykle brzo). Tak PERUN příště
JO
