Divize ÚSMP jarní kolo 2016 mýma očima

Pražská Divize – výsledky a video z vyhlášení.

První kolo proběhlo na řece Sázavě přímo ve městě Sázava nad Sázavou o víkendu 7. – 8. května 2016, a protože mám kousek od závodního úseku chatu, tak trošku jsem se považoval za domácího. Byl jsem si tu jednou zatrénovat, abych zjistil, jak nám bude šlapat krmení a jaké ryby berou a byl jsem velmi spokojen, protože je to nádherný kousek řeky, parádně zarybněný různorodými druhy ryb od cejna malého i velkého, přes karasa, skaláka, podoustve, plotice, všudy přítomné oukleje, tlouště až po kapry, sumce, candáty a dokonce se tu nasazují i siveni a duháci.  Bohužel jsem z pracovních důvodů nemohl trénovat jako všichni v sobotu a tak jsem si byl zachytat až v pondělí. Schválně jsem si vybral tři nejhorší místa, tedy horní áčko, prostřední béčko a spodní céčko, a zkoušel jsem tři krmení od Sensasu, černé, hnědé a červené. Na prvním místě jsem ještě zkoušel montáže, délku návazce, velikost háčku a vzdálenost, na druhém a třetím už jsem jen přizpůsobil délku fousu podle hloubky a ryb, jaké jsem chytal a nejvíce mi sedl páter asi 80cm fous, šestnáctka červený háček na jedenáctce fluokarbonu  a točil jsem červíka s pinkou nebo kuklou. Ještě jsem váhal, jakou použijeme barvu krmení a rozhodoval jsem se mezi černou a červenou, ale nakonec jsem se rozhodl pro moji oblíbenou červenou(a opravdu jsem zvolil dobře, krmení šlapalo). Na prvním místě jsem chytil za dvě a půl hodiny sedmnáct ryb vesměs cejnků – zrcátek, na druhém dvacet tři už skaláků a cejnků a na třetím místě sedmdesát dva převážně skaláků tak osm – devět do kila. Byl jsem s výsledkem spokojen, i když jsem tu byl sám, nikdo kolem, přesně tak jsem to i přednesl celému mančaftu a při pohledu do listiny přihlášených mi bylo jasné, že to bude boj mezi třemi týmy, kde jistě ve velké výhodě budou kluci z Trabucca, protože jsou plavačkáři a umí to při rychlostním chytání a i velmi dobře pracují s krmením a živou nástrahou. No, uvidíme.

Závod jsme pořádali my, tedy MOČRS Praha 8 – Kobylisy ve spolupráci s MOČRS Sázava pod záštitou ÚSMP, ale z pracovních důvodů jsme všichni tři byli v pátek v práci a tak se na místo vše připravit a vytýčit trať mohl urvat jen Míra, my jsme dorazili až v sobotu ráno. Velmi mu při tom pomohli kluci z MO Sázava, hlavně oba kluci Milan a Petr Pešouti, a vůbec velmi se mi líbí přístup jejich organizace, protože takhle by to mělo fungovat všude, opravdu smekám a patří jim velký dík. Aniž by museli, běhali kolem nás celou sobotu a neděli, pomáhali nám s váhou i tratí a zajišťovali nám dozor RS.

Těsně před závodama jsme se sešli u mě v krámě a probírali jsme taktiku, krmení a složení živé nástrahy, nakonec jsme se opravdu rozhodli pro sensasáckou grosí plotici a dolů a nahoru míchnuto s kaprem a TTX, na béčko jen s jemným kaprem bez ttx, troškou anglické vločky, a čtyřma druhama hlíny. Na patentku, kuklu a pinku „teredesone“ světlou a černou půl na půl, do krmení těžkou říční jílovku a zvlášť míchnutou „terederiviere“světlou a tmavou. Z živých nástrah jsem nechtěl naprosto nic podcenit a tak jsme vzali vše, malou a velkou patentku, pinku, bílé i barvené červíky, kukly, žížaly a u vody jsme se každý rozhodli podle vylosovaného místa, co si vezme.

Je sobota, ráno čtvrt na šest a já s Honzou pomalu vynášíme všechny naše věci ven, a protože nemám garáž, tak parkujeme zhruba „kilometr všude kolem, kde se uvolní nějaké místečko“ a posílám Honzu pro auto. A už to začíná, nějak dlouho nejde a najednou telefon, tati, nějakej parchant nám rozbil okénko a vykradl auto! Dobrý šok po ránu, to nám to hezky začíná, nechávám věci věcma a běžím k němu a opravdu, vyražené okénko, všude střepy, a ukradl nám přední kameru i s kabelama(přesto, že byla schovaná v kaslíku).  Nemáme na nic čas a tak ani už nevoláme četníky (není to bohužel poprvé a nikdy se nic nevypátralo, tak to ani nemá cenu hlásit) a cpeme všechny věci do auta. Na poslední chvíli si ještě rozmýšlím a neberu si ani bednu, jen ze šuplíčků vysypávám do tašku pár krmítek, háčky, návazce a místo bedny si beru křesílko a už frčíme po „déjedničce“ směr Sázava. Těsně před sjezdem se ještě stavujeme u benzínky pro kafe a pití a je půl sedmé a jsme na místě, já trošku ofoukanej, protože jsme si stříhli a vyhrál Honza, takže řídí a na mě celou cestu dírou po okénku fouká.

Vítáme se s prvními ranními ptáčaty a na nic nečekám a jdeme k vodě míchat, sice Míra včera namočil TTX a červeného kapra, ale já mám rád, když krmení má čas pracovat (nebo jak říkám zrát). Zároveň ošetřujeme živou, rozdělujeme, co je na dnešek a co máme na druhý den a protože předpověď hlásí tropy, vedro, raději dáváme všechno do ledničky, kromě žížal, která schováváme za chatu do vysoké trávy. Ani ne za hodinku máme všechno k mojí spokojenosti připravené a tak nic nebrání jít na pořádnou snídani.

Objednáváme si kávu, česnečku a hemenex a akorát to všechno stíháme do losování. Mezitím přišla i ostatní družstva na snídani a tak hlavní rozhodčí Peťa zkontroloval všem v průkazech vylepenou známku, kapitáni nahlásili, v jakém složení dneska chytají, zvolili jsme si jury, a už nic nebrání losování.

Losujeme podle spravedlivé tabulky, díky níž když si někdo sáhne jednou do těch lepších čísel, druhý den losuje z těch relativně horších a naopak a losuje se podle datumu přihlášení družstva do soutěže a zítra v obráceném pořadí. Dneska se najednou vylosují i sektory na zítra, takže v neděli stačí vytáhnout osm čísel a je vylosováno. Jako první tedy jdu na los já a jako vždy pro sebe si tahám na oba dva dny béčko, tedy to nejhorší je na mě. Honzíkovi tahám na oba dva dny áčko a Míru posílám nahoru na céčko. Losuji číslo šest, tedy pro Míru na céčku velmi dobré, pro mě špatně a Honza na áčku bude muset taky hodně máknout. Mám smůlu na losy, umění chytat ryby závodně je bohužel i o umění losovat a to mi nikdy nešlo, většinou jsem odchytal ty prostředky a tak ani nevím, proč se po tolika letech tomu divím.

Máme hodně času a tak svolávám naposledy poradu a Honzovi Jetymu, který dneska bude mít tu těžkou práci bafunáře-břehaře, navíc s foťákem na krku, upřesňuji, co nás nejvíce zajímá a na co má dávat pozor, aby nám podával ty nejlepší informace, a musím Honzu pochválit, protože to dělal  poprvé a zvládl to na jedničku s hvězdičkou. Naši asi největší soupeři – kluci z Trabucca mají kliku na los a tahají si jedna, tedy spodní forhond pro Jirku Klementa a i jednička na céčku je velmi slušně chytatelná, kam jde Milan Rada, naopak bé jedna pro Roberta je asi jedno z nejhorších míst, kde se sice dá zachytat, ale jen těžko vyhrát, protože je tam molo, u kterého tu a tam přistane lodička s vodáky, skoro všude strašná mělčina, navíc každý přijede autem a třískne dveřma…..

Pomáháme si s klukama odnosit věci na místa a s každým se ještě naposledy radíme, na jaké taktice jsme se domluvili a kde a jak bude chytat. A je tu příprava, sluníčko pálí jako ďas a já jako vždy ani jediný stromek, tak si alespoň otevírám deštník a dávám ho nad krmení a živou. Připravuji si zatím jediný prut, navazuji ho s krmítkem a protahuji si dno a mapuji, kde mám jaké vázky a kde mám asi očekávat ryby. Bohužel jsem našel dvě místa kousek od sebe s vázkou, nejspíš kousek stromu, protože tam po každém nahození váznu a tak mi trvá asi patnáct minut, než jsem si našel přesně to správné místo a klipnul si ho gumičkou a přenesl ho na měrné vidličky, odhaduji kolem třech metrů vody. Potom mám čas si připravit ještě další dva klacíky, kdyby bylo potřeba. Jeden s průběžkou a jeden s páterem a uvidíme, na čem budou více čitatelné záběry. Mezitím přišla kontrola krmení a živé, vše proběhlo ok a tak v tom vedru vysvobozuji červíky z krabiček a dávám jim volný výběh a vše si připravuji, abych to měl po ruce. Je pár minut do krmení, jsem připraven, troubení a posílám tam na začátek šest větších krmelců s krmením, přikryju to třema krmelcema s těžkou hlínou a jedním se živou a je tu signál začátek závodu, dvanáctá hodina. Jedu si svoji oblíbenou taktiku, počítám si do osmdesáti, přehazuji a jedu krmítko s krmením, dvě s hlínou, další se živou. Patnáct minut je za námi, všude kolem vidím dvě- tři ryby a já jsem naprosto bez záběru. Dvacet minut, už jsem desetkrát přehodil a naprosto bez záběru. Co se děje, něco špatně? Dvaadvacet minut, zkouším zmenšit háček a dávám jednoho červíka s jednou pinkou a konečně první záběr, který proměňuji, skalák. Za ním druhý, třetí a pomalu se dostávám do tempa, když nemám do dvou minut záběr, nečekám, přehazuji. Asi mi do krmení sednul dravec, nakrmil se a odjel.  Nade mnou na sedmičce sedí Tomáš z Relaxu a měl docela slušný začátek, utekl mi o pár ryb a tak mám co dohánět. Soustředím se a první hodina pryč, zkracuji počítání jen do čtyřiceti a přidávám na střídačku kukly a pinky do každého druhého krmítka. Druhá hodina byla lepší, dotahuji se na svého soupeře a doháním ho na dvě ryby. Dvě ryby mi díky malému háčku spadly a tak ho zase zvětšuji a chytám dva červy, jednoho navlékám na ramínko a jednoho dávám přes a dostávám o i trošku větší skaláky a trefuji skoro každý záběr. Sluníčko pere o sto šest a já dostávám slušný hlad, žaludek si velmi nahlas říká o svoje, ale nemá šanci. Čtvrtá hodina a mám pár velmi slušných serií, kdy mi jde ryba doslova na hod, a troufám si říci, že jsem srovnal skóre. Pak přišlo asi deset minut hluchých, pravděpodobně mi do krmení zase najel dravec, který se ale rychle nacpal a vypadl, protože mi zase přišly záběry. Zkouším žížaly, kukuřici, samotné kukly, ale nic, dlouho čekám na záběr a tak se zase vracím k červům. A je tu poslední hodina, zkouším poslat do vody trošku patentek s hlínou, ale žádnou změnu nepozoruji a tak zase rychle vracím k červům.  Velmi slušně mi zafungovaly rozmačkané kukly s hlínou, najely mi do toho slušnější skaláci, na které jsem musel i vzít podběrák, ale musel jsem mít kuklu i na háčku a dost mi pomohl i metrový fous. Trubka, konec a co jsme si, to jsme si. Rovnám si trošku záda a balím všechny ty krámy kolem mě, mezitím jde od spodu váha a dozvídám se, že Honzík dělá jedna na 8779g, ale sakra se nadřel. Vážím, mám docela hodně ryb a dělám s váhou 6161g jedničku, paráda, ještě Míra a jeto. Bohužel se dozvídám, že si Míra šlápnul do prutů a dva rozšlápl na kaši a další dva jen horní díl, s těma se ještě něco dá udělat a to ho natolik vykolejilo, že si ani nemyl po každé rybě ruce a nakonec střihnul pětku, škoda.

Balíme všechny věci, vezírky přehazujeme přes auto na doschnutí a zase si pomáháme nanosit věci k autům a přejíždíme k apartmánům, kde jsme ubytováni. Mezitím Peťa spočítal výsledky a máme celkem 7 bodů přesně jako kluci z Trabucca, kteří jsou na tom ale lépe na CIPSy, takže jsme po prvním dni za nimi zatím druzí, protože Jirka dělal ze spodního forhondu dvojku, Milan z céčka taky jedničku, a Robert z nejhoršího béčka krásnou čtyřku, takže taky celkem 7 bodů. Škoda, že to Mírovi nevyšlo, já i Honza jsme vyrvali jedničky z velmi těžkých míst, no nic, zítra je taky den. Jsme hladoví jak Německo, naposledy jsme snídali a tak se ženeme do místní hospody objednat si jídlo. Zrovna tu běží hokej, naši hrají s Lotyšskem a tak u toho fandíme a rozebíráme, co komu šlapalo. Mám hlad, že bych hřebíky louskal, ale nějak dlouho jim to trvá a tak se asi po hodině a čtvrt nenápadně ozývám, jako jak to vypadá. No zkrátím to, jídlo velmi dobré, kuchař za to asi nemůže, i když Mírovi přinesli studenou polévku a my čekali na jídlo skoro hodinu a půl, prostě kdybych sem měl znovu přijít a sloužil by tento obsluhující, raději zvednu mobil a objednám si v Praze dovoz pici, hamburgra, číny nebo kebabu. Přivezli by mě to rozhodně dříve, určitě levněji a taky bych si šmáknul…..

Dojedli jsme a šli do hajan, jo naši vyhráli, cestou jsme ještě chvilku rozebírali taktiku na zítra. Ráno vstávám jako vždy s prvním křikem ptáků a tak nechávám kluky ještě chvilku spát, a jdu míchat krmení a připravit živou. Míra je taky ranní ptáče a tak mi přišel pomoct, takže jsme to parádně zvládli půl hodiny před losováním. Šli jsme na snídani a vymstilo se mi, že jsem si večer dovolil po dlouhé době upozornit číšníka, že mám hlad, protože kolem nás asi dvacetkrát prošel, aniž by se nás zeptal, jestli něco nechceme. Až když obsloužil všechny tři stoly kolem nás, přišel i k nám. Neumím si představit, když je tu v létě nával, jak to stíhá? No pro mě by nepracoval ani minutu. Ještě že jsem tu byl, když tu byla naproti směně mladá pani, to byl jiný cvrkot….

V osm jsme šli na losování a tentokrát jsme nelosovali, ale číslo na nás zbylo a to jedna. Takže Honzík šel na spodního fořta, kde bylo jasné, že musí dělat jedna nebo maximálně dvě, Míra na cé jedna by měl skončit maximálně s trojkou, ale já byl na tom nejhůře. Přesný prostředek, zase bez stromu a navíc molo, jestli tady vyrvu trojku, tak jsem dobrej. Naši sousedé z Trabucca si sáhli do losu na číslo šest, šli tedy po nás, takže mají i to pověstné štísko na los. Vypadá to, že dneska bude ještě větší palermo, než včera, i když fouká docela silný vítr. Jediná výhoda blbého fleku je, že to mám přímo u auta a tak pomáhám Honzíkovi a Mírovi odnosit věci na místo a stíháme to naprosto v pohodě. Peťa troubí začátek přípravy a tak tentokrát jako první rozdělávám nejdelší prut a velmi pečlivě si mapuji tu mělčinu přede mnou. A po dvaceti minutách se mi daří najít asi osm metrů od protějšího břehu hranu s prohlubní, kde je asi 90 cm vody. Přenáším tuto míru na vidličky a teprve teď si v klidu připravuji ostatní věci. Kontrola krmení proběhla zase v pořádku a tak opět zabodávám deštník a schovávám všechnu živou před pálícím sluníčkem. Rozhoduji se mezi několika pruty a nakonec vytahuji z futrálu jednoho pikříka 330, jedno medium 360 a jeden těžší kousek jako krmící prut. Ostatní klacíky nechávám v klidu. Protože se plně soustředím, příprava uběhla jako voda a je tu signál krmení. Beru krmící proutek a posílám osm košíčků s krmením do vody, které přikrývám dvěma košíčky s hlínou a jedním s živou složkou – kukly a pinky. S prvním houknutím začíná parádní koncert, viditelně ryba najela zespoda do našeho včerejšího krmení, protože tentokrát přišly záběry okamžitě a měl jsem je skoro na hod a tahám i plotice, skaláky, cejnky, dokonce dva tlouštíky a dvě podoustve. Záběry mám na hod a vypadá to, že to bude dneska o rychlostním chytání menší a střední spodové ryby. Pouštím se do nich a počítám si do čtyřiceti, když není záběr, přehazuji. Bohužel netrefuji každý záběr a tak o kousek prodlužuji návazec a to mi moc pomohlo, protože teď trefuji devět z deseti záběrů. Jety kolem nás v tom vedru běhá a přináší mi informace od ostatních, maká v tom vedru a zhostil se svého úkolu velmi pečlivě, musím ho pochválit před rozvinutou bojovou zástavou, protože tohle v závodech ještě nikdy nedělal, a přesto mi podává přesně takové informace, jaké potřebuji vědět.  První dvě hodiny uběhly a já mám stále na hod záběry a tahám ryby. Zkouším zesílit vlasec, abych mohl zvedat ryby na prsa a byl tím rychlejší, ale když mi spadly za sebou dvě ryby, raději se zase vracím k podběráku. I třetí hodina mi jde ryba na hod a vypadá to, že mi dojde krmení, proto viditelně zmenšuji krmítko. Koukám kolem sebe a podle pěti kolegů nad sebou se vidím, že dělám jasnou jedničku, bohužel další dva sedí za keříky, takže na ně nevidím, ale poslal jsem za nimi Jetyho a potvrdil mi, že jestli takto vydržím jet i poslední hodinu, dělám jedna. Jenže nic netrvá věčně, najednou kde se vzali, tu se vzali, asi deset lodiček a přímo k nám k molu, navíc ke mně do sektoru a abych byl spravedliví, i k Prckovi na bé osmičce. A dělali takový bordel, jak vylézali z lodí, mlátili pádlama a tahali lodě z vody, že mi naprosto všechny ryby vypálili někam hodně daleko a já skončil. Navíc ještě přivázali na molo psa, který strašně řval, a bylo po chytání. Opravdu moc prima. Trvalo jim to přes půl hodiny, než vytahali všechny lodě, naházeli je se strašným rámusem do ohrádky a vypadli od vody a já za tu dobu chytil jen tři oukleje, jiná ryba tam prostě nebyla(ani se jí nedivím). Dalších deset minut mi trvalo, než mi zase najeli skaláčci do krmení, a i když jsem měl intenzitu minuta ryba, trefoval jsem každé pohnutí, už jsem to prostě nedohonil. Škoda, stačilo, aby přijeli o půl hodinky déle….

Je tu konec, balíme, já starý poctivka jako vždy myju misky, kýble a ukládám si věci do tašek a futrálů, ani se nedivím, že je Honzík dříve hotový, i když jde ze spodního áčka. On to prostě všechno nahází na hromadu a při příštím závodu krmení z prutů a navijáků oklepe, a je to…Docela dole máknul a vydřel dvojku, přechytal ho jen Milan Rada, kterému se podařilo zdolat dva nádherné kapry a zaperlit s váhou přes 17kg! Hezký výkon, smekám. Já nakonec vydřel z nejhoršího místa trojku s váhou 8790g, i když díky lodím…Ale na to se nehraje, nahoře mě přechytal Jirka Klement s váhou 10080g a nad ním ještě Lenka Grofová s váhou 9030g. Před ní smekám dvakrát, bohužel jsem neměl to potěšení ji vidět v akci, ale Jety mě podával velmi přesné informace a ta holka chytá velmi pěkně. Na céčku si svoje vybral Míra, zkrátka i muži mají své dny…Vystřihnul nám krásnou sedmičku, prostě mu něco nesedlo, byl rozhozen s těch rozšlapaných prutů, nu stane se…

Celkově se druhé kolo zachytalo mnohem více ryb, přes noc nám ryba najela do krmení a chytaly se i větší ryby, viditelně se ryba posunula zespodu a popojela z áčka až do céčka. Je to nádherný kousek vody, parádně zarybněný a je vidět, že se o to místní velmi vzorně starají, všechna čest.

Než Peťa nasypal do PC informace a spočítal, jak to všechno dopadlo, připravili jsme vše k vyhlášení, smotali a uklidili trať, Míra vystavil poháry a mohli jsme jít vyhlašovat.

V sobotu svůj sektor a tedy i pohár na áčku vyhrál Jan Ouředníček, na béčku Jiří Ouředníček a na céčku Milan Rada, v neděli vyhrál na áčku Milan Rada, na béčku Jirka Klement a na céčku Standa Mareček.

 Družstvo Vipa Trabucco, náš největší soupeř, ve složení Jirka Klement, Milan Rada, Robert Černý a Franta Herynk předvedlo svoji plavačkářskou sílu v rychlostním chytání a vyhrálo se součtem 13 bodů a váhou 54841g, a stalo se tak jarními vítězi ÚSMP. Na pro mě překvapivém, druhém místě, ale zaslouženě, se 16 body, skončilo družstvo Kefas Feeder ve složení Jarda Kos, Milan Špánek a vynikajícím způsobem chytající Lenka Grofová s celkovými CIPS 39981g, na třetím místě, pro mě opět překvapivém, skončilo družstvo Black Bass Feeder Team, ve složení Jirka Ouředníček, Míra Stejskal, Jan Ouředníček a Jan Jety Matouš s 19 body a CIPS váhou 39605g.

Všem vítězům blahopřejeme!!!

Máme tedy do podzimu co dohánět a jedeme pro změnu na Labe do Sedlčánek, kde bychom si měli opět velmi slušně zachytat. Doufám, že vyjde počasí a i ryby budou spolupracovat a Míra si už svoji dny pro tento rok vybral, vždyť ztráta šesti bodů na prvního není zase tak nereálná.

Uklidili jsme pokoj, předali klíč, naházeli všechny věci do auta, a jelikož jsme měli velikánský hlad, už jsme nechtěli riskovat, že opět budeme dlouho čekat a přijedeme domů o půlnoci a tak jsme přejeli na jídlo do restaurace k nádraží. Tady to bylo o něčem jiném. Parádní a rychlá obsluha, běhaly tu dvě slečny( nebo mladé paní?), a nás obsluhovala ta na svém tácku vpravo, ale přesto, že tu bylo několik stolů místních štamgastů, jim to šlo pěkně od ruky. Nabouchali jsme si bříška, v klidu pokecali, probrali víkendové dění, a ani se nám odtud nechtělo domů.

Tak na podzim na Labíčku

JO

Jednotlivci celkem

Share on Facebook

Tweet

Follow us

Save