Test  Artificial intelligence

Po měsíci “čekání na vodu” jsme se rozhodli vrátit se na Labe k Děčínu, jestli už třeba nepůjdou parmy, na které se tolik těšíme. Dva dny tu trošku pršelo, ale stejně to byl  krok do slepa, protože by muselo pršet měsíc, aby se srovnal stav řeky, tak uvidíme. Bereme si s sebou „fídrařinu“a ráno máme spicha ve čtyři, abychom si stihli dát ještě klasickou snídani na benzínce. Cestou je pěkná mlha, a předpověď počasí není zrovna dvakrát příznivá, dešťové přeháňky a teplota kolem osmnácti stupňů. Letos si snad poprvé beru kromě teplé mikiny i zateplenou bundu, a ráno se mi to stoprocentně vyplatilo. Chvilku hledáme nějaké pěkné místečko, ale když projíždíme kolem řeky, je pěkně, “našlapáno“, což je divné, protože je normální pracovní den. Nakonec jedno slušnější místečko nacházíme, a sotva jsme se uvelebili, už o něj mělo zájem dalších několik zájemců. Mícháme krmení a na začátek posíláme do vody asi deset větších krmelců. Labe je stále ještě zahaleno do mlhy, a je pěkně vlezlá zima.

Chvilku se nic neděje a tak přehazujeme častěji. První záběr má Jetty a je to krásný cejn, za ním druhý a třetí. Já mám taky serii záběrů, ale mě najely ostroretky a to sedíme sedm metrů od sebe. Zatím je to tři : tři a jak najely, tak zase odjely. Dokrmujeme, ale nic. Mezitím se zvedá mlhový opar a pomalu na nás začíná svítit sluníčko. Jak se prosvěcuje voda, je vidět všude mělčina a jak moc vody chybí. Odhaduji, že chytáme tak v sedmdesáti centimetrech, a tak zkouším překrmit víc na koryto, což mě stojí několik krmítek.

Konečně jsem našel ideální hranu a opět se bavím s ostroretkama. Jetty se snaží něco udělat a tak posílá do vody více živé, což má za následek invazi těch malých drzých černých rybiček, hlaváčů černoústých. Musí taky překrmit kousek dál, ale tam mu zase najely ouklejky, takže to je z bláta do louže. Já zkouším nedávat živou vůbec do krmítka, ale trojnůžkami červíky nastříhám na kaši, a to se jeví jako dobrý krok, protože mi zase najely ostroretky. Čím více se do nás opírá sluníčko a voda se prosvěcuje, tím více ustávají záběry. Zkouším zjemnit, prodlužuji fous, zvěčuji háček a nastražuji větší nástrahu, a díky tomu mám nádhernou hokejku a zdolávám překrásnou parmičku. Dneska bohužel jedinou. Chvilku zkoušíme všechno možné, ale ryby viditelně někam odjely. Oba jsme tak hodinku bez záběru, když skoro najednou oba máme záběr a opět se vracíme do hry. Jettymu se zase vrátili cejni a mě ostroretky. Tak se opět bavíme a chytáme a čas neúprosně letí. Najednou zapadlo sluníčko a zase se viditelně ochladilo. Ještě že jim nevyšla ta nepříznivá předpověď. Tedy vyšla jim, ale až když jsme vyložili doma věci z auta. – – – Tak to snad vyjde příště.

Odpověď

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na