Samopše 16. – 17.září 2017 revír Sázava 5 a Sázava 6

První den, muška a přívlač

Je jedním z mála závodů, který se bez přestání pořádá skoro padesát let a řekl bych, že je to jeden z nejprestižnějších, nejtěžších, a zároveň z nejkrásnějších závodů vůbec.

Po loňském ročním výpadku díky problému s ubytováním (prodej ubytovacího zařízení a nedomluva s novým majitelem), kdy závod pořádala skoro čtyřicet let MO ČRS Kyje (hlavně díky Pepovi Hauzrovi, Mílovi Linhartovi a Honzovi Prepslovi) se prvně zkušebně ujala pořádání MO ČRS Dejvice (Marek Selucký a Marek Fejfar) za úzké spolupráce s MO ČRS Kyje a tak se chytalo na úplně nové vodě, ( chytalo se tu někdy před třiceti lety) a bydlelo se nově ve sportovním areálu Samopše. Poslední ročník jsme jako družstvo Black Bass Praha 8, Kobylisy, ve složení Jan Ouředníček, Jiří Ouředníček a Míra Stejskal, závod vyhráli, a v jednotlivcích celkově vyhrál Jiří Ouředníček, a druhý byl Jan Ouředníček, a tak jsme tedy letos jeli obhajovat.  Tedy spíš jsme si dali za cíl být v družstvech na bedně a já osobně jsem si dal za cíl zabodovat v mouše, v mojí nejslabší disciplíně, a snažit se být do pátého místa a celkově všichni do první desítky, což se nám i povedlo.

Je nás málo, kteří jsme „universální“, nebo chcete-li všestranně použitelní do všech čtyř rybolovných technik, a to se pomalu odráží i na poklesající účasti na tomto jinak parádním závodě. Kromě zvládnutí disciplín, jako je muška nebo přívlač, což jsou hlavně technické disciplíny, jde ještě o plavanou a položenou, v poslední době hlavně jemnou položenou zvanou feeder, takže závod je i fyzicky dosti náročný. Jádro pudla je ale v tom, a hlavní motto a pravidla závodu jsou nastavena tak, že se na sektory musí každý závodník s veškerým vybavením dostat sám, bez cizí pomoci a bez motorového vozidla. A to je tedy MAZEC! Při mouše jde o jeden prut, krabičku s mouchama do kapsy, kýbl a dva vezírky (jeden pevný zůstává na břehu a jeden přenosný máme u pasu), při vláčce jen vyměníme klacek za jiný klacek, krabičky za jinou se třpytkama a woblerama a taky to jde, ale plavaná a položená už je navíc spoustu krámů od živých nástrah, krmení až po křeslo, nebo bednu, a to všechno musíme v časovém harmonogramu odvléci na vylosovaný sektor na sobě. A to už je docela mazec na druhou! Ale to je právě na tom všem to krásné….

V týdnu nemám moc času, a tak jsem si vymyslel pomocného pavouka, kde jsem sepsal všechny nejdůležitější věci s sebou, abych na nic nezapomněl a postupně jsem je házel na hromadu a odškrtával si je v seznamu. Bereme toho samozřejmě desetkrát tolik, než potřebujeme, ale to si vyselektujeme až na místě, jen na nic nezapomenout.

Pátek jsme oba v práci, a tak si pro mě Honzík přijel po pracovní době do krámu. Zavírám, rychlý přesun na druhou stranu Prahy (v pátek spíš pomalejší tlačenice v koloně), doma nakládáme všechno nezbytné a kolem osmé sjíždíme na dálnici D1, kde se zasouváme díky stažení dálnice do jednoho pruhu do popojíždějící kolony směr Brno. S večeří moc nepočítáme, a tak se ještě cestou stavujeme u benzínky v KFC a kupujeme si“ kyblík“ a cpeme ho cestou do sebe, což má za následek umaštění, pokecání od tatarky a polití od koly, ale s tím se musí počítat.  Naštěstí se Míra urval o chvilku dříve, a tak se mohl v osm večer zúčastnit porady kapitánů. Protože jsme ani jeden nikdy v Samopších nebyli, navíc jsou skoro všechny sjezdy na dálnici uzavřené, trošičku bloudíme, ale nakonec kolem půl desáté šťastně přistáváme v kempu. Zdravíme se kolegy, a dáváme si od cesty pivo, ale něco tak hnusného jsem už dlouho nepil (podle kluků zbytek v sudu), takže následuje rychlý přesun na pokoj a vykládáme všechny naše krámy, a připravujeme se na první dvě disciplíny. Míra nám stručně vysvětlil, že se na poradě rozhodlo, že se jako první chytá muška a jedeme na místo k posedu, potom se přesuneme zpět na oběd, a druhý závod je přívlač. Rozbalujeme na postele všechny přívlačové nástrahy, přebíráme je do dvou krabiček, abychom si je rozdělili a s těžkým srdcem se snažím vzít si toho co nejméně, protože se s tím nechci tahat. Taktéž Honzík rozděluje mouchy a je to moc těžký boj, jelikož nikdo z nás tady nechytal, a tak vybrat tu správnou nástrahu je sázka do loterie. Kolem půl jedné máme připraveno a můžeme jít spát. Nastavujeme si budíky na půl šestou, ráno v 6,15 je snídaně a po ní losování.

Usnul jsem jako miminko a zdálo se mi, že sotva jsem zavřel oči, už na mě ječí budík (tedy mobil). Rychlá ranní hygiena, a jdeme na snídani, která je prostřena formou švédského stolu. Můžeme si vybrat kafe nebo čaj, sýr, šunka, párečky, marmeláda, máslíčko, nebo jogurt a nějaké to křupání pro „králíčky“, k tomu chléb a teplé rozpečené houstičky. Cpeme se na celý den a ještě přemýšlíme, jestli jsme na něco nezapomněli. Po snídani si jdeme na pokoj pro věci na první disciplínu – mouchu. Domluvili jsme se, že pojedeme jedním autem, a tak přehazujeme věci od Míry k nám a zbytek na pokoj.  U snídaně jsme se domluvili, že jelikož neznáme cestu na muškařský úsek, pojedeme za někým. Sedáme do auta a skoro všichni už jsou pryč a před námi vyráží auto s kloboukem na zadním okýnku. Jedeme tedy za ním, ale zdá se nám to nějak dlouho, tak volám SOS Honzovi, a taky jo. Ten řidič nebyl závodník a jel do Sázavy a mi pitomci tupě za ním. Rychlá otočka a Honza nás navedl správně, kde už všichni čekali. Rychle jsme se převlékli do prsaček, nacpali na sebe všechny „jégrovky, moiru, norfiny a podobně, rozbalili klacky a Marek s Pepou nás slavnostní řečí přivítali do závodu a popřáli všem hodně štěstí. Pepa tradičně každému nalil na úspěch kalíšek slivovice a mohlo se losovat. Tahám si číslo patnáct, což je podle mě parádní kousek vody, kde tuším ryby. Honza losuje pětku a Míra devítku. Ještě nám Míra ukazuje předpověď počasí od pana Aladina, kdy za dvě hodinky má trošku sprchnout. Poslední rady, oba se shodujeme s Honzíkem na vybrání té správné mouchy, přejeme si „tfuj tfuj“ a rozcházíme se k vodě. Chvilku čtu vodu a vybírám si tři případná místa, kde tuším ryby. V půl deváté pískají začátek závodu a já zalézám na moje první vybrané místo. Volím to nejlepší vytipované místo, protože je nejvýše a abych si zbytečně nerozšlápl ryby. Na třetí hod sekám na přívěs ouklejku, ale padá mi.  Nevadí, další tři hody a opět ouklejka, ale tu už pro jistotu podebírám a uklidňuji se s první rybou. Další dva hody a tlouštík, ale opět mi padá, další spadlý tlouštík, padá mi plotička i podoustev a tak volám Honzíkovi, co se děje. Tati, já jsem ti zapomněl říci, že všechny háčky jsou bez protihrotu. PARÁDA! Měním taktiku a pomalu přitahuji a každou rybu tedy podebírám. Muškaření mě začíná bavit a dost si ho i užívám, protože na každý druhý – třetí hod mám záběr. Volá mi Míra, že už má taky rybu, a tak je to v pohodě, nikdo neskončíme s nulou. Parádně se bavím a přesnými hody posílám obě mouchy do vybraného místa a odměnou jsou skoro na každé proplavání záběry. Daří se mi každý druhý – třetí seknout a každou čtvrtou rybu podebírám. Kromě oukleje mám ve vezírku i plotičku, podoustev, hrouzka, ježdíka, cejnka, malého i většího tlouštíka a opravdu pěkný tloušť mi padá u podběráku. V zápalu boje jsem si nevšiml větvičky nad hlavou, a tak parádně zavěšuji luxusním hodem obě mouchy nad sebou. Samozřejmě při pokusu o stržení ze stromku vše kompletně smotávám, a tak musím ke břehu, kde raději vše trhám a znovu převazuji, čímž si i pěkně rozšlapuji lovené místo. Přemisťuji se na druhé nejlepší místo, ale tady se mi daří přimět k záběru jen jednoho tlouštíka, a tak se přesunuji na třetí místo. Několik hodů nic, až rána do celého prutu a parádní půlkilový tloušť vypálil proti vodě. Opatrně si s ním hraji a daří se mi ho zasakovat. Začíná mě ta moucha hodně bavit, zdolávám dalšího pěkného tlouště a když jsem v nejlepším, najednou je tu písknutí a konec závodu. Zrovna když jsem se do toho dostal, škoda, moc mě to bavilo. Opatrně přemisťuji ulovené ryby z velkého vezírku do kýble s vodou a nesu je na váhu, abych stihl časový limit. Tady už je pěkně živo a jak tak koukám na ostatní muškaře a jejich pěkné úlovky, každý si parádně zachytal, a tak nevím, jestli se mi podařilo zabodovat. U váhy se potkávám s Honzíkem a Mírou, oba spokojeni, Honza má skoro třicet ryb. Jako první jdu na váhu já a vážím skoro dvě kila, což je velmi slušné, dokonce se mi podařilo o pár gramů přechytat i Honzu! Nakonec s tou váhou dělám parádní pětku, Honza devítku a Míra se dvěma rybama až patnáctku. Jako družstvo jsme celkem slušně zabodovali, tak jsem docela spokojen. Ani si nesundáváme kalhoty, jen skládáme a uklízíme pruty a navijáky, a přemisťujeme se do kempu na oběd. Při obědě rozebíráme naše úspěchy v muškaření a znovu probíráme taktiku na další závod – přívlač, která se bude chytat na dva rozdělené sektory. První úsek je od lávky po proudu pravá strana a druhý naproti přes lávku proti vodě levá strana. Po jídle rychle běžíme na pokoj vyměnit pruty za vláčáky a nacpat si do kapes místo mušek pár rotaček a woblírků, a přesně v půl druhé je losování druhého závodu. Míra kouknul znovu na pana Aladina a je zle, žene se na nás pěkný slejvák, který by měl skončit někdy k večeru. Je půl druhé, a tak jdeme losovat a já tahám číslo 5, tedy po proudu pod lávkou, Honza a Míra jdou přes vodu proti proudu na dvanáctku a patnáctku. Tady trošinku zvedáme laťku, já a Honza si dáváme za úkol, pokud možno být do trojky, Míra musí být do pětky. Přemisťuji se na svůj sektor a v dešti se snažím trošinku přečíst vodu, ale nejsem z toho moc moudrý. Pod nohama mám asi metr vody a od třetiny řeky jsou mělčiny s takovou tou trávou, kde jsou ale schované ryby. Pod sebou mám na trojce Honzu Prepsla, nad sebou Marka Seluckého a dál nevidím. Začíná pořádně pršet, což mi nijak nevadí, jen přemýšlím, čím začnu a naštěstí jsem byl teď párkrát na Sázavě vláčet, a tak mám pár favoritek ve třpytkách, a tak vytahuji svoji největší favoritku, jedničku long mepsku s oranžovým korálkem a jemně fialovým nádechem na stříbře a začnu právě s ní. Jako druhého favorita mám woblírka od Illexu v barvách okouna a na třetím místě tam pošlu woblera od Megabasu v barvách ouklejky. A je tu signál začátek druhého závodu a já začínám velmi opatrně prochytávat vodu pod nohama. Honza pode mnou na druhý hod zdolává bolínka, ale bohužel ho musí pustit, protože chytáme podle rybářského řádu a bolen má míru. Mě se daří asi na desátý nához vyndat tlouštíka a za chvilku po něm i bolena, který má naštěstí míru, tak obě ryby opatrně sakuji. Procházím celý svůj úsek a velmi pečlivě sleduji, jestli se někde neukáže nějaká ryba, ale v tom dešti nic nemám šanci vidět. Půl hodiny je pryč, a tak se můžeme podle pravidel přemístit kamkoliv, kde není jiný závodník a já jdu s vodou dolů, protože všichni závodníci pode mnou postupují taky dolů. V další půlhodině tahám dalšího tlouštíka, ale spodní úseky se mi tak nelíbí, a tak se vracím zase zpět do svého původně vylosovaného sektoru. Místama přestává pršet, a já nasazuji svoji druhou nástrahu, woblírka. Bohužel ani náznak záběru, a tak ho měním za třetí vybranou nástrahu, woblera od Megabasu, ale taky nemám ani ťukanec. Vracím se tedy k rotačce a hned prvním hodem zdolávám dalšího tlouštíka a za ním ještě další dva. Přemisťuji se do sektoru nad sebou blíže k lávce, ale tady nic. V posledních deseti minutách se mi daří zdolat ještě dalšího tlouštíka a je tu konec závodu. Jsem docela slušně nachozenej, a mám toho i plné brejle, protože jsme vlastně od rána v prsačkách. Váhu stíhám v časovém limitu a vážím přes dvě kila, kdy jde s váhou přeze mě jen Honzík, a to o 6g! Takže parádně se nám povedlo splnit, o co jsme se snažili a Honza dělá jedna a já dvojku a Míra pěknou jedenáctku, takže i v družstvech pěkně poskočíme nahoru. Jenže zřejmě toho nemáme dost, protože už nevím, kdo to vymyslel, ale že si půjdeme zachytat pod jez. Honza Prepsl nás utvrdil, že je jez kousíček, necelých dvě stě metrů, ale to jsme si dali, protože jsme šli skoro půl druhého kilometru! Je to rošťák, ale už jsme mu to odpustili, protože jsme si docela slušně zachytali a mě se podařil mimo jiné i parádní okounek. Zpátky přecházíme řeku po lávce a jdeme raději do kempu po silnici, ale je to pořádný záhul. Velmi unaveni padáme na pokoji na drž..a sakra rychle ze sebe rveme prsačky a vlhké, až silně mokré věci. Rychlá koupel ve sprše, převlékáme se do suchého a jdeme na večeři, kde si opět parádně nacpeme bříška. Pivo už si raději nedáváme, ale necháváme si raději natočit kofolu do půllitrů. Ale nemáme šanci se moc zdržovat s ostatníma, musíme jít vázat splávky, a tak se opět přemisťujeme do už dosti nacpaného pokoje a navazujeme skoro do jedné ráno plavačku. Je to moc prima, budíček si dáváme na pátou, abychom namočili krmení a v 5,45 je už snídaně. Okamžitě usínáme a jsme velmi slušně utaháni.

pokračování…

sdílení obsahu
error