Samopše 16. – 17.září 2017 revír Sázava 5 a Sázava 6

Druhý den, feeder a plavaná

Je pět ráno a budí nás řev mobilu. Všude tma, zima a vlhko, ale vyskakujeme a já jdu s baterkou do řeky pro vodu, a míchám jako již tradičně na Sázavu grosí plotici se slaným cejnem a hodně kouřivé hlíny, a stíháme to tak akorát. Živou jsme rozjeli hned v pátek, což je ostatně cítit při každém otevření dveří od pokoje, ale je to jenom o zvyk. Hlavně že se červíci mají kde proběhnout, naštěstí je máme v několika kyblících. Kolegové naproti tolik štěstí nemají, omylem je přikryli, čímž červíci zvlhli a šli se trošinku projít po celé ubytovně….Na snídani do sebe zase soukáme párečky s volským okem, troškou sýra a šunky, zapíjíme to kafem, a snažíme se doladit taktiku na dnešní dva závody. Ptám se kluků, jak se chytá naproti, protože tam oba chytali vláčku, já tam nebyl, a Honzík mi říká, že to bude masakr, nachytá se spousta podouství, cejnů, tloušťů, dokonce tam nějaký místní chytil i pěkného kapra, prostě paráda a že mám chytat opravdu kousek, na nějakých sedmi metrech, kde jsou všechny ryby a je tam hrana. Pořadatelé tentokrát vytýčili trať naproti po lávce proti proudu, kde se odchytají oba závody. Po snídani opět pálíme na pokoj a balíme vše na feeder, Míra si dokonce troufá přejel lávku s bednou na kolečkách. Já v noci velmi pečlivě odpočítávám každý gram, a dokonce sundavám i špunt z podběráku, abych se co nejvíce odlehčil, a táhl opravdu to nejnutnější, protože to je sakra dálka. Losujeme a já tahám číslo 1, tedy relativně nejbližší místo, Honza jde na dvanáctku a Míra na sedmičku. Balíme všechno na sebe a přesunujeme se po lávce na druhou stranu, Mírovi s bednou musíme pomoci, protože přes schody by to asi nešlo a je to pořádný očistec. Naposledy se zastavujeme u mě na jedničce, a ještě jednou se ptám Honzíka, kde by chytal a ukazuje mi hranu na nějakých deseti metrech. OK. Žádné místo není vysekáno, a tak si ještě musíme lebedu, a metrové křáky vysekat, abychom se mohli alespoň trošku hýbat a měli prostor.

Připravuji si tři klacíky, stříbrňáka, jemného pilkříka od Volžanky a třišedesátku meďáka na základní krmení. Akorát to stíhám a je osm a pískají začátek třetího závodu. Osahávám si krmelcem trošku dno, trošku drhnu o kameny, ale přesto tam posílám jako základ asi deset decových krmelců. Máme s sebou půl litru červů, deci pinek a krabičku žížalek, a tak jako první posílám na delším fousu na průběžce dvě červené pinky. Okamžitě po dopadu mám záběr a první ouklej je ve vezírku. Znovu nahazuji a opět záběr, jenže sekám a mám rybu ve vázce, ale nedaří se mi ji vyprostit, a tak trhám kompletní montáž i s krmítkem. Nevadí, nahazuji druhý prut do zakrmeného místa a opět téměř okamžitě záběr a opět vázka. Zase trhám. Sakra, co je? Nahazuji tedy třetí připravený prut a mezitím si opět navazuji oba utržené pruty. Záběr a znovu vázka a opět trhám. Další hod a znovu trhám. Měním tedy trošku zakrmené místo a klip posílám o tři otočky dál. Ale nepomohlo to, zase TRHÁM. Co se to děje? Další hodinu zdolávám jen jediného tlouštíka, jinak trhám a trhám a trhám…Jsem pěkně vytočenej, protože jen vážu a vážu a nic. Dokonce jsem dopadl tak, že jsem měl s sebou jen šestnáct krmítek a všech šestnáct jsem utrhl!!!(dalších minimálně dvě stě je na pokoji!!!) Šacuji si vestu a nacházím v jedné kapsičce měřící olůvko na plavačku. Trhám z něj ten kousek ventilkové gumičky a navazuji to poslední záchranné olůvko a posílám ho dva metry od druhého břehu. Bohužel se mi nedaří tak daleko přesně krmit (tři praky jsem nechal na pokoji, abych je netahal) a tak to rukou slušně rozhážu na pěti metrech, ale daří se mi tahat z dálky tlouštíky. Soustředím se a trefuji každý záběr, ale je pozdě, už nemám šanci ty dvě hodiny dohonit, a tak je tu konec závodu a já vážím necelé dvě kila. V mojí nejoblíbenější disciplíně!!! Ostuda…Kdybych se spolehl jen na sebe, a chytal jako vždycky na Sázavě dva metry od protějšího břehu, dalo se z mého místa udělat umístění do trojky. Takto to ošklivě pohnojit….Honza vážil přes čtyři kila a dělal na to dvojku, Míra necelé tři kila a dělal šestku. Po závodě se scházíme u mě na jedničce a necháváme si všechny věci kromě prutů na místě a jdeme se na pokoj připravit na poslední disciplínu, plavačku. Cestou mi mladej úplně klidně říká, tati, seš přeci závodník, tak sis měl poradit….DOBRÁK! Vyndáváme z futrálů feederové klacíky a zastrkáváme připravenou plavačku. Já si navázal šestku a sedmičku boloňku, jednu 390 mačovku a dva biče, ale oukleje v žádném případě nechci chytat, i když by se v nich dalo v klidu nachytat kolem čtyř kilo. Jsme připraveni, a tak jdeme na oběd – gulášek, kde zároveň losujeme i poslední disciplínu. Já mám sedm, Míra je pode mnou na šestce a Honzík jde na devítku. Rozsypáváme si připravené krmení s hlínou, dotankujeme do krabiček i živou a opět přecházíme lávku na poslední disciplínu, plavačku. Na mém sektoru v prvním závodě nikdo nechytal, protože tu seděli dva místní kapraři a bylo vynecháno, tak není vysekáno. Takže si dávám ještě poslední brigádičku a vysekávám metrovou lebedu a křáky a upravuji si sektor, abych mohl pracovat případně se sedmičkou boloňkou. Akorát začíná příprava a já si jako první měřím hloubku a zjišťuji, že mi nejvíc sedí šestka bolo, a tak si měřím hloubku i kolem dál, níž a výš, ale hned na druhý nához trhám z kamenů žabičku, a tak raději měřím a dva metry dál, kde jsme na nějakých metr a půl vody. Sice spoustu kamenů, ale navazuji dva a půl gramu splávek, jednu dvougramovou torpilku pod, a tři broky na vodění. Stahuji broky asi 30 cm nade dno a spodním kopírákem lehonce šourám po dně, a tak si myslím, že to bude to pravé ořechové. Jen mám trošku strach z krmení, Míra je se Senzou pode mnou a Honzík ob jeden sektor naprosto se stejným krmením nade mnou, tak se trošku bojím, aby mě kluci nezavřeli (což se opravdu bohužel stalo). Jedna hodina a pískají začátek posledního závodu. Mám jen pět litrů krmení, což je na tento závod málo, a tak na základ posílám jen tři koule a při každém třetím proplavání malou kuličku s troškou červíků. První nához a ani se nestačil pořádně potopit splávek a už tam panáčkuje ouklejka, za ní druhá, třetí…Tak takto ne, oukleje jsem chytat nepřišel, i když, kdybych vzal pětku bič a jel je celý závod, tak se dá tutově udělám přes čtyři kila…Stahuji všechny broky dolů a zvětšuji sousto na čtyři červíky a vyplácí se, konečně spodová ryba, i když jen podoustvička. Tak to je jiná, to se mi líbí, a proto opět dávám tři bílé červíky a zavírám je červenou pinkou. Splávek se srovnal a další podoustvička, za ní druhá, třetí…Zkouším ještě zvětšit sousto a cpu na háček dva bílé a tři červené červíky a plotička, potom tlouštík a zase plotička…Jsem rád, že rychle propadávám ouklejkama a jdu rovnou dolů. Asi půl hodinky se bavím, ale záběry ustávají a začíná se projevovat, že jsem uzavřen mezi dvěma Sensama. Místo jedné kuličky dohazuji dvě a opět se trefuji do ryb, ale zase jen pět – šest kousků a slábne to. Už tam nemám ani ouklejky, a tak opět zvětšuji koule, ale viditelně mi dochází krmení. Sice proměňuji téměř každý záběr, ale znovu to slábne a Míra pode mnou a Honzík nade mnou chytají celkem pravidelně. Půl hodinky před koncem mám asi posledních pět kuliček, a tak se rozhoduji vyzkoušet jedinou věc a to posilovač. Trhám pytlík a sypu ho do krmení. A ouha, tím jsem skončil a to definitivně. Do konce závodu jsem už neudělal jediný záběr, odjely mě i ty oukleje…Ale za to Míra pode mnou má záběr za záběrem, chrochtá si a bagruje tlouště za tlouštěm, kteří mu najednou najeli do krmení…No nevyšlo to, Sázava si moc na chemii nepotrpí, ale já to moc dobře vím, jen jsem si to musel zase ověřit…Je tu konec, paráda, Míra mě dal tak kilečko, přesně těch posledních půl hodinky…a dělá na to krásnou trojku. Ale je to Míra, tomu to přeji… Honza si „pokakal“ první půl hodinu, když vzal děličku a místo spodku z ní tahal ouklej za ouklejí, a pozdě přešel na odhoz a taky se připravil tak minimálně o kilo, takže dělá až sedmičku a já nakonec desítku. Je mi jasné, že teď budeme rádi, když budeme na bedně. Ale zase víme pro příště…Balíme, mezitím nás zvážili a čeká nás poslední, ale nejdelší cesta „na barák“. Odnášíme všechny naše krámy, hážeme je do pokoje, převlékáme se a jdeme na večeři a slavnostní vyhlášení. Úklid pokoje, zabalení všech věcí, a hlavně nanošení do aut necháváme jako perličku až na konec, ale vůbec se na to netěšíme, protože to bude mazec!

Objednáváme si poslední večeři a když všichni dojedli, Marek vyhlásil výsledky. Na to, že každý z nás něco „pokakal“, jsem tipoval, že skončíme na čtvrtém, bramborovém místě, ale byl jsem velmi mile překvapen, když Marek vyhlašoval všechny teamy odzadu, a naše družstvo skončilo na velmi pěkném, druhém místě! Tak paráda, bedna. Vyhráli místní kluci z MOČRS Sázava ve složení Milan Pešout, Petr Pešout a Jarda Kapek, na druhém místě družstvo Black Bass MOČRS Praha 8, Kobylisy ve složení Jan Ouředníček, Jiří Ouředníček a Míra Stejskal a třetí skončilo družstvo MOČRS Dejvice 2 ve složení Marek Selucký, Petr Fejfar a Petr Milev.

V jednotlivcích vyhrál Jarda Kapek, na druhém místě skončil Jan Ouředníček a třetí Petr Pešout….

V jednotlivcích já byl na šestém a Míra na desátém místě, takže jsme vlastně splnili naše předsevzetí, že všichni musíme být do desátého místa.

Marek poděkoval všem za účast, fér plej chování, klukům za organizaci a příští rok zase AHOJ.

Rozloučili jsme se, zaplatili ubytování a šli na tu nejhorší práci, a to zabalit všechny věci, většinou mokré nebo vlhké, a uklidit pokoj. Trvalo nám to skoro dvě hodiny a byla to taková „paráda“, že bych to už raději nikdy nechtěl absolvovat. To raději všechny věci příště nahážu po závodě do řeky a koupím si nové….Ale nakonec jsme to přeci jenom ve třech zvládli a rozjeli se ke svým domovům…Ještě bych chtěl novým pořadatelům MO Dejvice a Markovi poděkovat za závod, docela se jim to povedlo, hezká a zajímavá voda, Honzovi Prepslovi za fotky, vítězům blahopřeji a ostatním za to, že to s námi absolvovali a příště to snad vyjde i jim.

Tak zase někdy…

sdílení obsahu
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Peťas

Hezký počteníčko, za mě palec NAHORU!

Myron

Jirko, článek opět paráda. I když jsem to na vlastní kůži prožil, stejně jsem hltal řádky 🙂