Sázavský čtyřboj



 


Na tento závod se všichni tři těšíme celý rok, a ceníme si ho víc, než účasti na nějakém mistrovství světa, kam se sice dostanou opravdu ti nejlepší, ale jen v jedné disciplíně. Proto se velmi pečlivě snažíme připravit se na všechny disciplíny po celý rok.  Tady, pokud se chcete dobře umístit, musíte prokázat, že jste opravdu všestranní, protože se ve dvou dnech odchytají čtyři závody v mušce, přívlači, feederu a plavané, a pokud se chcete dobře umístit, musíte zachytat ve všech čtyřech disciplínách a ještě se sčítají výsledky celého tříčlenného družstva. Navíc je ten závod postaven na tom, že si jdeme pohodově zachytat a vyčistit hlavu k vodě, než se honit za poháry, i když je to časově a fyzicky tak náročné, že mě vždycky ještě týden bolí záda. Ještě jedno specifikum závod má, a to, že se nesmí používat žádný dopravní prostředek, takže zaparkujete auto a všechno na svůj sektor nosíte!

Chytá se na řece Sázavě za jakéhokoliv počasí na dvou revírech a letos tento závod pořádají kluci v čele s Markem Seluckým z MO Praha 6, Dejvice. My nastupujeme již v tradiční sestavě já s Honzíkem a Mírou Stejskalem a letos opět startujeme za MO Praha 8 – Kobylisy – Team JOJO – Tubertini. Všechny poslední ročníky nám vyšly tak, že jsem měl vždycky před závodem jeden den volna na přípravu, a podle předem připraveného “pavouka” jsem se měl šanci připravit na všechny disciplíny, ale letos byl můj šéf “jiného” názoru a na poslední chvíli mě povolal do práce, takže jsem byl v pátek do sedmi v práci a nestačil jsem připravit vůbec nic. V osm večer jsem doma, rychle odškrtávám pavouka a hážu všechny věci na jednu hromadu, a jdu do hajan.

Ráno ve čtyři budíček, rychle vyčistit zuby a jdeme pro auto. Nakládáme věci a hážeme do auta všechno, co by se mohlo hodit, však to auťák uveze. Ještě poslední rychlá kontrola, jestli jsme něco nezapomněli podle předem připraveného „pavouka“, živou hážeme do kýblů a vyrážíme směr řeka Sázava. U benzínky se stavujeme pro kafe a pití a kolem páté jsme na místě. Rychle vyházet všechny věci na pokoj, předat klukům objednanou živou, a už mastíme na snídani, kde se vítáme se všemi účastníky. Po snídani, která je docela slušná formou švédských stolů s párečkama, šunkou, sýrem a podobně, zpátky na pokoj, do auta hážeme mušáky, krabičky s mouchama, prsačky, boty, vesty, vezírek a kýbl a vyrážíme na místo srazu, kde se bude losovat. Převlékáme se do broďáků, protahujeme šňůru očkama a jsme připraveni na los. Taháme si já šestnáctku, Honza dvacet čtyři a Míra čtrnáctku pode mnou. Prohlížím si svůj sektor a jsem nadmíru spokojen, sem bych si šel klidně kdykoliv zachytat. Kousek trávy, kousek malé vracáčky, kousek pár balvanů, za kterými určitě tuším ryby, přechod proudů do tišinky, prostě paráda, to se určitě musí rybám líbit. Ještě než odtroubili začátek, trošku se ochlazuje a zřejmě bude pršet, tak si beru na sebe nepromokavou bundu. Začínáme, a já mám na první hod záběr a parádní, snad deseti gramová ouklejka. Beru jí do levé ruky, druhou rukou sahám na záda po vezírku a uvazuji ho za očko u vesty. Dávám ouklejku do vezírku a smůla, odráží se od kruhu a padá zpátky do vody. Nevadí, přijde jiná….Jenže tím to teprve začalo. Nemůžu se rybám mouchou vůbec trefit do chutě a tak teprve po hodině trefuji dvacítku tlouštíka. Paráda, tentokrát nenechávám nic náhodě a sahám na záda a trhám z magnetu podběrák a tlouštíka podebírám. Jenže jak jsem povolil, aby spadl do podběráku, tlouštík se odráží a padá mi z háčku bez protihrotu. Sakra, to mám tedy parádní smůlu! Sakra mě to rozhodilo a díky tomu trhám mouchu z jediné větvičky nad vodou. Převazuji a už nejsem tak klidnej. Do toho se parádně rozpršelo a zrychluje se voda. Snažím se vydřít nějakou spodovou rybu a pět minut před koncem zapřahuji parádního tlouště určitě přes čtyřicet. Raději si s ním chvilku hraji a snažím se ho navést do pomalejší vody, což se mi daří. Pomalu ho stahuji k sobě, ale ani on mi není souzený, protože se někde zachytává horní mouchou a tloušťák sebou mrsknul a uráží mi návazec. PARÁDA! Je tu konec a já klukům střihnul parádní nulu! Honzík si perfektně zachytal a udělal s váhou přes kilo a půl parádní jedničku, Míra taky zabodoval, něco kolem čtrnáctky, a já to klukům zkazil. Sakra, moc mě to mrzí, ale ještě flintu do žita nehážu, zaberu v těch dalších disciplínách. Díky mojí nule bych tipoval, že jsme po prvním kole poslední…

Skáčeme do auta a jedeme zpátky na barák a na oběd. Vykládáme mouchu a připravujeme si vše na vláčku a necháváme si broďáky na sobě. Protože jsme neměli šanci se připravit, rozdělujeme si napůl woblery a rotačky a jelikož se chytá podle rybářského řádu, kde všechny ryby mají míru, úmyslně vyhazujeme z krabiček čtyřnulky rotačky a podobné malinké nástrahy, přizpůsobujeme se větším rybám. Stíháme to jen tak tak, a už musíme na oběd – polévka a řízek. Je trošku průhledný, ale na řízku s okurkou se nedá nic zkazit. U oběda probíráme taktiku a naše šance na bednu, které jsem tak trošku „zazdil“ svojí nulou. Klukům trošku „čvachtá“ v kalhotách, ale zatím to nijak neřeší. Jdeme losovat, já tahám spodní pětku, Honza nahoře dvacet trojku a Míra dole dvanáctku. Pískají začátek a mě se na mém fleku nedaří mít kontakt s rybou a tak po půl hodině přecházím někam do prostředka, kde po prsa zabroděný zkouším prohazovat protější břeh a daří se mi občas trefit tlouštíka nebo bolínka. Točím woblery a trefil jsem se do čabíka od Illexu v okounové barvě, který rybám viditelně chutná. Bohužel moji tlouštíci mají kolem dvaceti, ale tři podmírové musím pustit a moji bolínci mají těsně pod čtyřicet, tak taky tři pouštím, naštěstí si dal říci i jeden slušný tloušť a tak díky němu boduji. Honzík má pár bodovaných ryb, na které dělá čtyřku, Míra má taky něco ke třem kilům, na které dělá dvojku a tak jsme asi opět trošku poskočili.

Máme za sebou mouchu i přívlač a jdeme si na pokoj konečně svléknout prsačky. Já jsem v pohodě, až na to, že mě díky šesti hodinám ve vodě strašně bolí záda, ale kluci mají oba trošku problém. Honza se v zápalu boje dvakrát malinko “udělal”, takže si parádně nabral a měl vodu v kalhotách skoro celý den, a všechny věci měl doslova “nažmach” a byl moc rád, že se může převléknout do “mého” suchého. A Míra si hned ráno protrhl na levém stehně kalhoty o nějakou traverzu, tak byl vlastně taky celý den jako ve vaně. U něj to bylo horší, protože to odnesly všechny doklady v prsačkách včetně peněz, které se parádně obarvily a získaly famózní” padělatelskou” barvu. Jdeme na večeři, mimochodem dali jsme si výpečky s knedlíkem, ale jídlo se rapidně od minule zhoršilo, protože kdyby mi tohle doma dala maminka na talíř, asi bych jí to hodil na hlavu. Zelí se docela povedlo, maso bylo prostě maso, knedlíky nic moc, ale všechno to plavalo v něčem mastném….Museli jsme to zapít pivem, které se naopak od minule zase zlepšilo, ale dali jsem jen jedno, máme ještě spoustu práce. Při večeři jsme probírali naše výsledky, a všichni tři jsme zachytali a měli bodované ryby, tak jsem konstatoval, že jsme se malinko posunuli k šanci na bednu. Mě nejvíce fungoval wobler Illex v barvě okouna, chytil jsem celkem sedm ryb, ale protože se chytalo podle rybářského řádu, kde mají ryby míru, musel jsem tři boleny těsně pod čtyřicet centimetrů a tři tlouště pustit, Míra pouštěl dvě ryby a Honzík tři. Jemu fungoval Illex “čaby” v bílé barvě a Mírovi zase stříbrná dvojka Long Meppsa. Večer byla porada kapitánů, kde se upřesňily zítřejší disciplíny a časy losování. Paráda, musíme vstávat v 5,00 a v 5,45 je snídaně! Jdeme na pokoj, musíme namočit krmení na oba závody, rozjet živou nástrahu a navázat si pruty na feeder a plavačku. Krmení jsme namíchali, živou ošetřili, ale najednou vypadl v celém baráku proud, tak toho využíváme s tím, že si pruty navážeme až u vody. Poprvé na to kašleme a všichni v osm!!! hodin zaléháme a během minuty jsme v limbu. Když jsme ráno nakládali věci do auta, Honzík měl proslov k mému “mazáckému” spacáku. Tati, na co si bereš spacák do mínus třiceti, stačí přece naše “letňáky”, a pane, jak se mu teď hodil. Zachumlal se, že mu koukla jen špička nosu…

Ráno se budíme v 5,00 a já ještě trošku dovlhčuji krmení, a cpu živou do krabiček. Každý si vybíráme dva proutky, nějakou bižu, všechno to hážeme na tři hromádky a už mažeme na snídani, která je formou švédských stolů. Cpeme do sebe párečky, sýr, salámek a zapíjíme to kafíčkem, a kluci si ještě troufají na vánočku s marmeládou. Po včerejší mastné večeři si musíme všichni tři “odskočit” a akorát stíháme losování. Míra jde na pětku, já na čtrnáctku a Honzík tahá dvacet čtyřku, což je molo pro lodě. Připravit si feederové proutky a trošku zmapovat dno mi vůbec nedělá problém, stíhám a už troubí krmení. Chytám na nějakých čtyřiceti dvou metrech, kde je asi něco malinko přes metr vody, jinak je všude kopec s maximálně půl metrem a zelenými trávami, v kterých jsou sice asi ryby, ale každý hod tu trhám. Nade mnou dvě čísla sedí nějaký místní moc “chytrý” rybář, který nepochopil, že máme závod a asi si to chce s námi všemi rozdat. Huláká jak na lesy, že tam za ten týden, co chytá, naházel snad sto kilo kukuřice, že tam je kámen, za kterým je vracák a sjeli se mu tam všichni kapři z celé Sázavy. Párkrát během závodu chytře! sedá do lodě a jede si zakrmit!, navíc závodníkovi, co sedí na vylosovaném místě jede zachránit návazec, aby chudák neutrhl háček!!!! Je vidět, že tento pan “kolega” asi moc inteligence nepobral. Mě se daří od začátku chytat ryby, do krmení mi najely podoustve a plotičky a tak se docela bavím. Na druhý klacík jsem dal kukuřici s jedním červíkem a hodil jsem jí prostě někam, ale na tento prut jsem měl jen jeden záběr a to od karáska. Nejvíce rybám chutnají tři žlutí červíci, nebo dva červíci s kouskem hnoječky. Krmíme krmením od Eydeho, postavil jsem klasické tmavé turbo s jedním ostrým cejnem a jedním ostrým kaprem, trošku říznuté “tétéxsou”, malinkou projímadla a docukrované anglickou vločkou. Bavím se a čas letí jako blázen. Od procházejích letí fámy, že na horních číslech se tahají kapři a tak si moc nejsem jistý svým výkonem, ale já o kapra ani nezavadil. Pískají konec a tak rychle beru do největšího kýble vodu a nesu ryby na váhu, kde se potkávám s Mírou i Honzíkem. Tentokrát jsme všichni tři parádně zachytali, Míra cvrnknul jedničku, Honzík asi čtyřku, já jsem taky ve hře, a tak si myslím, že rozhodne poslední disciplína, ale už se asi začínáme dotahovat na bednu.

Vracíme se na “štondy” pro věci a všichni si je necháváme na jedné hromadě dole u plotu a jdeme na oběd. Polévka a guláš, po včerejší skušenosti si ho raději dávám s chlebem, kluci se šesti a opět probíráme naše výsledky. Pořadatel úmyslně výsledky nezveřejňuje a tak je to napínavé až do konce. Všichni tři jsme parádně zachytali a tak podle mě už máme šanci na třetí místečko, v tomhle závodě je strašně důležité, aby potrvdili všichni tři, což se nám povedlo. V rychlosti dojídáme a jdeme si na barák pro plavačku, splávky, broky a ostatní potřebné věci. Dovlhčujeme krmení, rozdělujeme si živou do krabiček a čekáme na los, podle kterého si rozdělíme pruty. Bohužel ne všude je stejná voda, někde to je o biči a někde o mačovce nebo boloňce. Je tu los a já tahám čtrnáctku, takže naprostá rovina s půlmetrovou hloubkou bez jámy, jen o protějšího břehu je metrové koryto. Bohužel tam sedí “náš chytrý rybář” na lodi, takže volím šestku bič u břehu a budu se snažit někde v prostředku najít nějakou jamku. Honza tahá opět číslo kousek nad molem, takže jednoznačně jde do odhozu, bere mačovku i boloňku, biče ani nerozdělává a volí anglána i pevný splávek a Míra tahá spodního fořta, tak volí taky anglána u protějšího břehu, kde je řeka asi nejširší. Sotva stačíme protahat vlasce a vyvážit splávky, troubí začátek a tak se rozprcháváme na poslední disciplínu. Počasí se začíná umoudřovat a rapidně se otepluje, občas i vykoukne sluníčko a fouká ten správný nadržovací vítr. Mám poměrně široký sektor a tak si nacházím místo, kde stačím se šestkou bičem, aniž bych trhal o stromy. Dovažuji anglána a daří se mi najít malinkou jamku uprostřed řeky. Troubí krmení a tak prakem vyplňuji jamku asi patnácti kuličkami krmení. Jsem překvapen, jak parádně a poměrně přesně jsem nastřílel, protože jsem měl prak v ruce letos jen jednou, jak jsme zblbnutý závodním a soutěžním řádem, kde se prak zakazuje. Prvních dvacet minut se trápím s mačovkou, každé třetí proplavání trefuji záběr a jsou to jen oukleje. Nade mnou Honza Prepslíno se docela baví, má úplně jiné dno a tahá z odhozu podoustev za podouství a tak na to kašlu, zahazuji prut a beru do ruky bič a začínám dřít oukleje. Z krmení jsem udělal “chrstanec” , který pravidelně peru na šestku bič, občas přistřelím červíky a začíná se mi dařit tahat ouklejky. Chvilku to počítám a dokonce mám tři až čtyři do minuty, tak při jednoduché matice a pokud to takto bude brát až do konce, musím udělat kolem tří kil, což na podržení mančaftu naprosto stačí. Daří se mi, ale je to hrozný záhul na záda, prostě jsem si zavzpomínal na staré časy v lize. Dokonce se mi připletl na oukleják i cejnek, plotička, podoustvička, hrouzek, ale samé malé rybičky. Pískají konec a já jsem nadřený, jako bych sklidil uhlí do sklepa. Jdu na váhu a vážím tři a půl kila!!, což je parádní výsledek. Honza váží pět a půl, bavil se tlouštíkama a podoustvičkama, jen Mírovi se moc nedařilo, ale taky něco nachytal. Zase jsme povrdili všichni tři, tak si myslím, že jsme se zase o stupínek posunuli. V rychlosti balíme a dostáváme příkaz vyklidit pokoje, a tak došlo na nejhorší. Naházet všechny věci na jednu hromadu, nacpat pruty do obalů, uklidit navijáky, prsačky, boty – no prostě mazec.

Než jsme si stačili zabalit, uklidit věci a převléci se do čistých věcí, a předat pokoj v pořádku, pořadatelé se pustili do počítání výsledků. Když jsme přijeli za všemi do hospody, byla už bohužel kuchyně zavřená a tak jsme si dali k jídlu alespoň oříšky a “bejkrols”, nic jiného nebylo (cestou domů jsme se dorazili u benzínky tradiční bagetou, kafem a sušenkou). Mezitím dorazili všichni na vyhlášení výsledků a tak už nic nebránilo Markovi, aby vyhlásil výsledky.

A jaké bylo naše překvapení, když vyhlašoval týmů odzadu a na nás zbyla jednička! A Honzík to ještě vylepšil a udělal jedničku v jednotlivcích! Tady se přesně ukázalo, že i když někomu nevyjde jedna disciplína, dokážou ho ostatní podržet, takže je strašně důležité držet týmového ducha, neházet flintu do žita a pořádně máknout. Byli jsme docela překvapeni, ale naše vítězství jsme si patřičně vychutnali, dokonce jsme se všichni šli na památku fotit dolů k řece.

 

Děkujeme Markovi a jeho týmu z pořádající MO Praha 6 – Dejvice i místním klukům z MO Sázavy, kteří nám připravili trať a po celou dobu se starali o hladký průběh závodu.

Tak zase za rok

PERUN!!!

JO


Čtyřboj 2019 výsledky jednotlivci

JménoHmotnost (g)Počet (ks)Součet pořadíCelkové pořadí
Ouředníček Jan11958116121
Novák Miloslav748692272
Hruška Vladimír717552283
Mařík Ondřej813461304
Kapek Jaroslav1024289315
Prepsl Jan833886326
Pešout Petr697288337
Stejskal Miroslav772646398
Milev Petr747842459
Zavadil Milan3720325010
Lacina Petr4276295311
Ouředníček Jiří59862715712
Vokurka Milan6116585913
Neumann Pavel4181295914
Pešout Milan63141786015
Holejšovský jun.42941246116
Hrubý Lukáš36141696317
Fejfar Petr2984916518
Holejšovský Jaroslav46022136619
Matoušek Vladimír2910626620
Velechovský David2437176821
Selucký Marek2555587022
Lapka Richard2272607423
Kanaval Jan1784378624
Neumeister Karel1808249125
Kalina jaromír1132169926

Čtyřboj 2019 výsledky družstva

DružstvoHmotnost (g)Počet (ks)Součet pořadíCelkové pořadí
JO JO TUBERTINI 25 670433101
Hostivař21 736211122
Sázava23 528355133
Kyje17 234423174
Dejvice A13 017191225
Dejvice B12 597245226
Vela team8 890106237
Esox7 762110278
Výběr6 06066339

sdílení obsahu
error

Odpověď

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na