Čtyřboj  – 1.část

Pomalu se nám blížil termín závodů, ale pořád jsme byli tak nějak v nejistotě, díky “té korona potvoře”. Oba se na ten závod celý rok těšíme, a určitě ho řadíme nad ostatní, už jen pro tu univerzálnost, protože dobrých rybářů známe hodně, ale aby velmi dobře ovládali všechny čtyři disciplíny, tak takovým moc není.

Do poslední chvíle jsme si nebyli jisti, jestli nám to nakonec nezakážou, nebo nějak neomezí, což se naštěstí nestalo.

Bohužel jako vždy jsme museli oba být v pátek v práci, a tak jediný, kdo měl čas a přijel na setkání vedoucích družstev v pátek večer, byl Míra. Alespoň vyzvedl klíče od pokoje a trošku obhlédl vodu. Já se na závod pomalu průběžně připravoval prakticky celý týden předem. Jako vždy jsem si napsal “pavouka”, a podle něj všechny věci cpal do tašek nebo obalů a pomalu je vyškrtával ze seznamu. Ona to zase nebylo tak složité, protože u nás je to vždycky krát dvě. Například bič šestka- dvakrát, pětka – dvakrát, čtyřka – dvakrát, boloňka dvakrát(raději čtyřikrát, co kdybych zamotal), mačovka dvakrát a tak. Ve čtvrtek večer jsem už měl skoro všechno vyškrtané, až na pár maličkostí a ty doladil Honzík. V pátek jsme byli oba v práci, já do sedmi a když jsem po příchodu domů naposledy kontroloval seznam a konzultoval ho s Honzou, mohl jsem dát v klidu koupel a šup na kutě.

V sobotu ráno jsme měli budíček v půl čtvrté, ve čtyři bylo auto naložené, samozřejmě cestou klasicky benzínka – káva, a v půl šesté jsme zastavili před naším dočasným bydlištěm ve sportovním areálu Samopše, kde nás už vítal Míra. Rychle jsme vše vyložili na pokoj, rozjeli červíky, naházeli do auta vše potřebné na mouchu a mohli jsme jít v klidu na snídani a pozdravit se s ostatníma. Jak jsem tak koukal, letos se přihlásilo spoustu nových závodníků, jasně díky korona srágoře, a tak jsem se zdravil s prvoligovými závodníky plavačky, mimochodem velmi úspěšnými účastníky mistrovství světa, nebo ligovými závodníky přívlače, mouchy a podobně. No sakra, obhajujeme loňský  titul a to je na nás sakra těžký kalibr. Ale nějak se s tím popasujeme.

Rychle do sebe ládujeme párečky, volské oko, zaléváme kávou a už odchod a jedeme na místo srazu, které je v Přívlakách. Parkujeme, převlékáme se do prsaček a připravujeme se na první disciplínu – mušku. Jako vždycky, nejdůležitější je chytit rybu.

Provlékám šňůru čtyřkovým Scotem, navazuji fluokarbón a konzultuji s klukama, jakou že mouchou vlastně začít. Honzík mi vybírá několik jeho nejoblíbenějších, a akorát to stíháme do losu. Marek nás všechny vítá, připomíná pravidla, slušné zacházení s rybou a přeje nám hodně štěstí a jdeme losovat. Honza tahá 33, já dvacet trojku a Míra šestku.

Cesta na sektor vede oploceným polem s elektrickým ohradníkem, protože se tu pasou krávy a tak nemůžeme jít kolem vody, ale různě kličkujeme mezi ohradníky.  Když jsem se konečně prodral na svoje místo, opatrně vykukuji a prohlížím si, kde asi začnu. Na začátku a na konci mého sektoru jsou dva ouplávky, kde se voda valí přes kameny a dělá to dojem vracáku s hloubkou kolem metru, a tak si rozmýšlím, kde začnu, jestli proti vodě nahoře nebo na konci. U mého břehu je ostrůvek s bahnitým dnem a strašně malou hloubkou, navíc v zatáčce, tak usuzuji, že by ryba mohla být pod ostrůvkem, což je u kolegy v sektoru, nebo na začátku, ale tam je deset centimetrů vody. Zrovna když jsem v tom čtení vody v nejlepším, sahám si na záda a zjišťuji, že jsem někde cestou ztratil podběrák, normálně mě spadnul z magnetu!!! Patnáct minut do začátku! Nevadí, běžím po své stopě zpátky mezi ohradníky a asi po půl kilometru nacházím podběrák pověšený na plotě. Hurá!!! Rychle zdrhám zpátky a stíhám to jen tak tak. Ještě volám klukům, přeji jim hodně štěstí a troubí začátek. Slušně mi stéká pot po zádech, ale jinak jsem v klidu, mám podběrák zpátky na zádech.

Na  nic nečekám, zalézám do řeky a zkouším napřed horní ouplávek. Poctivě vyhazuji vodu a pomalu stahuji, ale nic. Po půl hodince má můj spodní kolega rybu, nade mnou taky jedna ryba, ale já jsem naprosto bez kontaktu. Převazuji mouchy a pomalu se přesouvám ke spodnímu ouplávku. Registruji, jak tu dvakrát něco sebralo a jednou skočila ryba, takže ryby tu jsou, jen se trefit do barvy. Znovu převazuji mouchy a konečně mám kontakt a první plotička boduje. Několik minut za ní jde podoustvička a tlouštík. Uklidňuji se a poctivě prochytávám centimetr po centimetru, a jsem odměněn hrouzkem. Další půlhodinku jsem bez kontaktu a tak se přesouvám o sektor níž, který už dávno kolega vyklidil. Volám Honzíkovi, jemu to jde a docela slušně tahá, jen mi radí, abych zmenšil nástrahy a místo zlaté hlavičky dal stříbrnou. Poslechl jsem a jsem odměněn třemi kontakty za sebou, ale bohužel jen jeden proměňuji.

Snažím se volat Mírovi, jak mu to jde, ale asi nechal mobil vypnutý, nebo v autě. Je tu poslední půlhodinka, vylezl punťa, začíná se oteplovat a hodně prosvěcovat voda. Převazuji z patnáctky na dvanáctku fluocarbon a daří se mi zdolat hrouzka, ouklejku a proudníka. A je tu konec a balíme, čeká mě cesta k váze, kde musím dát zvážit můj úlovek. Částečně jdu vodou a cestou se ke mně přidává Honzík, který má asi dvacet ryb, takže jsme oba spokojeni.

U váhy už je poměrně živo, někomu se dařilo, někomu méně, bohužel Mírovi se nepodařilo chytit rybu, což nás katapultuje hodně dozadu a jsme po prvním závodě třetí od konce. Ale to ještě nic neznamená. Nevadí, odpoledne mákneme v přívlači.

Rychle ze sebe svlékáme prsačky a přesunujeme se do jídelny na oběd. Tady se nic moc nezměnilo, jídlo je prostě jídlo, NIJAKÉ nemastné, neslané – asi nemá cenu o tom přemýšlet, stejně jsme všichni myšlenkama v dalším závodě, čím asi začneme.

Rychle jsme do sebe nakopali “jídlo” a rychlým přesunem se přemisťujeme na pokoj, kde odkládáme mušáky a měníme je za vláčáky a krabičky s nástrahama. Krásně to stíháme zpátky do stanu, kde se zrovna začíná losovat druhá disciplína – vláčka. Opět nám Marek za pořadatele upřesňuje pravidla, zdůrazňuje, že se chytá podle rybářského řádu a jde se losovat. Tentokrát si to tahám vedle mola, takže nemusím nikam daleko, Honzík má pětku a Míra dvacítku. Rychle mapuji vodu a jsem jasně rozhodnutý, že zalezu do vody kam jen stačím a budu prochytávat protější břeh. Vybírám si napřed Mepsku rotačku trojku long stříbro, pětigramovou cikádu Spinmad a pár woblírků “čubíků” od Illexu. Jen ještě na poslední chvíli měním naviják s nula nula šestkou Momojkou za naviják Ryobi se šestnáctkou vláskem, protože díky sluníčku je hrozně čistá voda a moje oranžová šňůra prostě není to pravé ořechové. Jen na konec raději z důvodu pevnosti a oděruschopnosti navazuji dvacítku fluorocarbon.

Jsem připraven a akorát slyším signál. Všichni kolem mě se nahrnuli do řeky a tak taky na nic nečekám a zalézám skoro do tří čtvrtin řeky a pokouším se rotačkou vydráždit nějakého bolínka. Jenže všichni kolem mě chytají taky rotačku a tak jí stahuji a zkouším cikádu. Sice parádně pracuje, ale nic a tak sahám do mých oblíbených Illex woblerů. Třetí hod a mám prvního bolena, za ním druhého a jednoho tlouštíka. Jsem v klidu, mám bodované ryby a mohu zkoušet. Postupně točím všechny woblery, které jsem si připravil, ale záběr mám zase na mého favorita “čubíčka” a tak nemá cenu měnit, sázím na něj. Tahám další dva tlouštíky, ani nijak nebojují, jen mi vždycky trošku ztěžkne proutek.

Chytám naprosto v klidu, vidím kolem sebe občas zalovit bolena a tak se o něj snažím, což se mi daří a mám další bodovanou rybu. První hodina je pryč, já jsem naprosto v pohodě a tak volám Honzíkovi, jak je na tom. Dvě ryby musel pustit a dva tlouštíky má bodované, tak sláva. Přechází a zalézá pode mnou po proudu. Je tam pěkná jáma, kde nikdo nestačí, a Honza ji pěkně obhazuje a bác, trefuje parádní rybu!!! Je to štika skoro devadesátka a tak si s ní pěkně hraje. Musel za ní a hodně si nabral, měl v kalhotách vodu až po okraj, prostě to neřešil a šel si pro ní. Pěkný boj, musel se štikou couvnout ke břehu a protože se mu nevešla do podběráku, prostě jí popadl a vylezl s ní na břeh. Paráda, ta slušně zaboduje, určitě bude atakovat bednu. Daří se mi chytit ještě několik tlouštíků, kteří se ale perou s mírou a tak je raději pouštím. Nemusím to řešit, mám nachytáno a tak se bavím. Stojím na jednom místě a docela mě už bolí záda, ale za chvilku to končí.

Pískli konec a oba s Honzou jdeme na váhu. Myslím, že jsme v této disciplíně sakra zabojovali. Míra hlásí taky slušné ryby, tak se zřejmě šoupneme hodně blízko k bedně.

Pokračování příště

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Laďas
23. 9. 2020 20:37

Kurňa, Jiřino, nedělej Zagorku a naper sem dvojku! Jsem napnutej, jestli jste obhájili…A Honza je dobrej pošuk, dyť o tý jámě přece ví…..