Dohodli jsme se, že hnedle z kraje roku vystřídáme všechny povolené rybolovné disciplíny.

Plavačku už máme za sebou, s feederem můžeme prakticky kdykoliv a kdekoliv. Je zataženo, mlha, občas sprchne, malinko nad nulou a to je úplně ideální stav na mušku. Samozřejmě pstruhovky jsou hájené a tak si vybíráme dvě podobné vody na “empéčku”. Jen nás trošičku rozhodila ta naprosto křišťálově průzračná voda, kde my vidíme ryby a ryby vidí nás.

Převléknutí do prsaček a “seřízení” udic chvilku času zabralo, a tak při tom probíráme taktiku, kde začít. Jestli jít vodou proti proudu, nebo vytipovat dvě – tři tutová místečka, kde jsme vždycky zachytali. Máme na to celý den a tak nás čas vůbec netlačí a tak volíme jít proti vodě a snažíme se někde objevit ryby. Bohužel jsme vyplašili hejno několika kormoránů a tak je jasné, že ryby jsou vystresované a v té čisté vodě někde schované.

První hodinu jsme neviděli pohnout šupinu, nikde ani živáčka a tak přecházíme na druhou variantu. Vynecháváme spoustu krásných míst a jdeme po tutovce. Hned v první tůňce Honzíkovi padají dvě ryby za sebou na goldkopu a mě to uráží slušnější ryba na třináctku návazec. Smůla. Na druhém tutovém místečku mám záběr a díky bez protihrotu mi ryba padá u podběráku, takže zase smůla. Další hodinu se trápíme a začínáme slušně cítit ty tři – čtyři stupínky vody. Vylézáme z vody a jdeme na poslední vytipované místečko.

I když máme pětky neoprény, teplíčko vypadá jinak ,ale opět zalézáme do vody a tvrdě dřeme a prochytáváme každý kamínek, ale nic. Nikde ani pohyb, prostě kormoráni se tu pořádně podepsali. Jenže co teď? Jdeme zpátky k autu a vymýšlíme nějakou náhradní vodu. Jasně, oba nás napadá stejná voda, a tak neváháme, a přejíždíme ten “stokilometrový” kousek. Cestou se cpeme klasickou bagetou a kafíčkem od benzinky.

Jsme na místě, nikde nikdo. A paráda, tady je to daleko hlubší a ryby mají možnost se před ptákem schovat. Třetím hodem Honza přišel na barvu a je to, jsme v rybách a bavíme se. Hurá, nepojedeme domů s nulou!

Honzíkova moucha rybám pořád chutná a tak jsme si ani nevšimli, že se začíná stmívat. Ještě každý jednu a balíme, přece jenom to máme domů kousek.

Zase další nádherný den je za námi a máme splněnou další disciplínu. Ještě zbývá feeder a mačovka s anglánem, možná někde na soukromáku přívlač a nasazení pstroužci, no uvidíme.

Tak PERUN!

Zase příště, třeba zítra…

JO

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments