Nemohli jsme se dočkat víkendu a jak už to tak bývá, když si něco naplánujeme a moc se na to těšíme, vždycky se něco pokaká….Skoro celý týden je parádní počasí a jak se  přibližoval termín našeho výjezdu, začal lítat tlak, ochlazovalo se a dokonce začalo i pršet. Ale to nás rozhodně nemohlo nijak rozházet….

Naplánovali jsme si cestu někam na Labe pod Ústí, někam, kde se pokusíme chytit nějakou parmičku, cejnka, ostroretku, nebo jinou krásnou typicky labskou rybičku. Ráno máme rande v půl páté u Jetyho, překládáme věci do jednoho auta a vyrážíme směr Ústí nad Labem. Samozřejmě celou noc prší a bohužel i celou cestu, a vypadá to, že asi jen tak nepřestane. Navíc je mlha, a tak jedeme sakra opatrně, ale stejně jsme kolem půl sedmé skoro na místě. Bohužel je strašná tma, ale pozitivní je, že pomalu přestává pršet a někde v dáli se pomalu rozednívá. Zastavujeme se ještě na jedné benzínce na snídani a než jsme do sebe kopli kafe a koblihu, přestalo pršet. Ještě jsme kousek hledali to správné místečko a než jsme nanosili všechny věci z auta, namíchali krmení a trošku se uvelebili u vody, rozednilo se. Je kolem deseti stupňů, po dešti se parádně dýchá, a tak navazujeme zakrmovací krmelce a pereme do vody první kila krmení. Na začátek jsme namíchali dva kýble sýrového parmového krmení spolu s grosí ploticí, troškou halibutích peletek, troškou bonduelky kukuřice a hlavně jsme to utáhli černou jílovkou. Abychom začali chytat, je nám jasné, že Labe se musí ukrmit a tak tam deset minut oba pereme decový krmelec za krmelcem, a máme zaklipováno. Ještě jsme slepili tři litry červíků s kamínkama, tak na začátek oba posíláme do vody litr lepeňáků. Letí to a tak zkoušíme šedesátky krmelce a ty tam sedí jen tak tak. Klasická poloprůběžka, asi metrový fous a na začátek tři bílé a jeden červený. Zakrmeno, nahozeno, ale nic.

Pod Ústím, kde je na Labi poslední jez, řeka trošku více proudí a je sakra čistá, ale jak celou noc pršelo, všechny přítokové říčky a potůčky se zvedly, navíc asi nestíhaly čističky,  a díky tomu plave Labem všechen možný bordel od toaletních papírů až po…..Musíme velmi často přehazovat a čistit vlasce, ale zatím je to v mezích. Půl hodinky a stále jsme bez záběru, sakra, že bychom zvolili špatné místo? Další půlhodinku krmíme a zkoušíme a konečně první záběr, parma a parádní. Že by konečně najely? A opravdu, do dvou minut záběr a žádné malé ryby. Kromě miláčků parmiček nám s nimi najely i nádherné ostroretky, a nejmenší měla padesát centimetrů a většinou již byly ve svatebních barvách. Luxusně jsme se bavili a fotili si rybu za rybou. Občas se spletla i plotička nebo ten malý černý vetřelec hlaváč, ale ostré je moc k prostřenému stolu nepouštěly. Do oběda rybám velmi šmakovalo, ale pomalu nám hejno z krmeného místa odjelo a taky nám došlo krmení. Museli jsme znovu domíchat další dva kyblíky „futra“, a slepit další litřík červíků, a opět nám najely ryby. Byla to paráda, prostě čítanka jako z učebnice. Jenže čas letěl jako splašený a pomalu se začalo stmívat. Chtě nechtě jsme museli balit a se slovy ještě jednu a jdeme, (ale oba jsme znovu a znovu nahodili) jsme balili. Strašně rychle se setmělo a nás čekaly dvě hodinky do Prahy. Opět jsme zažili nádherný den na rybách a nezkazilo nám ho ani to šílenství na dálnici, kdy se chataři vraceli domů, a potom šnekový přesun přes celou Prahu.

Oba jsme jeli na Labe s cílem zachytat si větší ryby a pokusit se o parmičku, a to se nám splnilo. Vše jsme tomu podřídili, nedávali jsme malé nástrahy, na háčku bylo minimálně pět červíků, ale i třeba patnáct a to těch ostrým sakra chutnalo. Taky chvilkama byly záběry hokejky jako v létě, ale museli jsme pořád měnit háčky a zkoušet, protože občas od těch největších ryb byl záběr slabé zachvění. V té čisté vodě byl fluokarbon samozřejmostí a chvilkama jsme museli protáhnout fous až na metr a půl, ale o tom to přeci je. Kdybychom chytali “tupě”, moc by to nešlo.

Tak zase někdy…

sdílení obsahu
error