Letošní průběh léta je úplně mimo jakékoliv statistiky, a kdybych to měl vyjádřit jen třemi slovy, tak bych asi použil.: tropy, sucho a katastrofa. Dlouhodobě neprší, všude hrozné sucho, v řekách rapidně ubývá vody, většina řek je pro vodáky nesjízdných, pro rybáře nechytatelných, navíc padají teplotní rekordy, a vidina dešťů je podle dlouhodobých předpovědí v nedohlednu.

 

A do toho všeho jsem si naplánoval desetidenní dovolenou, kterou jsem chtěl strávit s rodinou na chatě u řeky Sázavy. Termín se kvapem blížil a na stavu počasí se nic nezměnilo, ba naopak, bylo čím dál víc větší vedro. Jediný, kdo se neskutečně těšil, byla Honzíkova malá, pětiletá  Natálka, která se už nemohla dočkat koupání v bazénu. To jsem tedy zvědavý, jestli mám vůbec šanci si v těchto podmínkách zachytat, nebo vůbec mít si kde zachytat. A najednou tu je pátek po pracovní době, kdy bych za normálních okolností naházel věci, rybařinu a rodinu do auta a vypálil co nejdříve, ale teploměr ukazuje ještě v půl sedmé večer 30°C!! Domluvili jsme se tedy, že vyrazíme brzo ráno a tak jsme konečně v osm na chatě a já jdu na první obhlídku řeky Sázavy. Tedy tak malou vodu si opravdu nepamatuji. V místech, kde se řeka zužuje, teče nějakých osm centimetrů vody a vodáci tady musí ven z lodí a tahají je za sebou za příšerných zvuků drhnoucího dna lodí o kameny. Na úseku nějakých tří – čtyř kilometrů jsem našel jen jediné místo, kde mi je po prsa, jinak průměrná hloubka je okolo 20 – 50 cm. Voda je lehce nazelenalá, ale křišťálově čistá a teplá, jako kafe. Na mnoha místech jsou kameny obrostlé řasou a jsou tu takové ty dlouhé zelené šlahouny, v kterých se ryby rády schovávají. Průzkum řeky mě moc nepotěšil, protože jsem si přivezl hlavně přívlačové pruty a chtěl jsem si vyzkoušet novinky, jako jsou nové rotačky, woblery a nymfy, ale stav této vody mě předem určil jedinou možnost, a to rotačku. Nevadí, vybavím se tedy rotačkami.

 

Přes den jsem se koupal s malou v bazénu a snažil se schovat před rozžhaveným sluníčkem a stanovil jsem si čas, že do řeky zalezu nejdříve večer kolem sedmé hodiny. S vybavením jsem si taky hlavu nelámal, rotačkový proutek, lehký navijáček, dvanáctka vlásek, malé karabinky, vestu s podběráčkem na zádech, lahev s pitím, peán, míru, papíry a krabičku rotaček a šel jsem. Ani s oblečením jsem si hlavu nelámal, kraťasy, plavky a lehká vestička a bylo. Malá voda měla přeci jednu výhodu, neutrhl jsem ani jednu rotačku, protože jsem si všude pro ní došel. Nechal jsem se svojí ženou odvést k vodě s tím, že si pro mě přijede (hodná holka), podle toho, kam dojdu, protože jít potmě řekou zpátky je harakiry minimálně o zlomení nohy.

Během prvních pár hodů jsem si vytipoval několik rotaček, které se okamžitě po dopadu na hladinu roztočí a vybral je jako pravděpodobné, že tu budou top a opravdu jsem se do jedné trefil. Desátým hodem přišel první tlouštík, za ním druhý, třetí a bylo jasné, že jsem si to potvrdil. Bronzová jednička od Tomáše Hamra s načervenalým korálkem, měděná nulka od Mepsy a zlatá jednička od Jaxona a ostatní rotačky jsem ani nemusel mít. Šel jsem pomalu vodou po proudu, střídavě pravou, nebo levou stranou, to podle toho, kde byl stín od stromů, abych alespoň trošku mírnil to strašné vedro a skoro v každém ouplávku jsem měl záběr. Nejlépe bylo vyhazovat rotačku ze středu řeky ke břehu a pomalu ji přitahovat k sobě. Převažovali jelci tlouštíci sázavské velikosti kolem dvaceti centimetrů, občas se podařil i jejich taťka, a byla místa, kde zase převažoval bolínek kolem patnácti centimetrů. V jednom vracáku jsem chytil malou kudličku a okouna, jinak to byla zase ta Sázava, kterou jsem znal před deseti lety – tloušťová voda. Bohužel kromě tří opravdu slušných tloušťů jsem o větší rybu nezavadil. Rybám naprosto nevadil čilý ruch vodáků, kteří tím, jak dřeli dna lodí o kameny, dělali neuvěřitelný rámus, kromě toho, že na sebe řvali, někteří zmoženi alkoholem (v tom vedru stačili dvě piva), někteří snažící se přehlušit rachot drhnutí lodí. Asi v tom velkém provozu se ryby tomu kraválu přizpůsobily.

 

Ušel jsem vodou asi tři kilometry a pomalu se stmívalo, ale ryby byly stále aktivní a při chuti. Musel jsem najít místo, kde se dalo dobře vylést z vody, protože kolem řeky byla dosti bujná vegetace od keřů, kopřiv a různých stonků divoce rostoucího něčeho, co připomínalo opravdovou “džungli”. Našel jsem si poslední ouplávek a než pro mě žena přijela, zvětšil jsem trošku nástrahu největší rotačkou, co jsem u sebe měl, a poctivě jsem ho prochytával s tím, že by tu mohla být i větší ryba, třeba štička nebo candátek, ale bohužel zase jen tlouštíci. Nevadí, třeba se do nich trefím příště. Odjíždím kolem půl dvanácté a teploměr stále ukazuje neskutečných plus 24°C. Když bych chtěl bilancovat, na jedné straně jsem docela potěšen, že je řeka konečně zase slušně zarybněná, i když jsou to v drtivé většině tlouštíci kolem 20 cm, na straně druhé se vůbec divím, že díky velmi nízkému stavu vody a tropickému počasí jsou ryby aktivní. Jako potěšující můžu jen konstatovat fakt, že jsem nepřišel ani o jedinou nástrahu, i když kdybych si vzal woblery nebo gumy, byla by to co hod, to vázka. Děkuji řeko, děkuji Sázavo a zase někdy! Petrův ZDAR!
“JO”

sdílení obsahu
error