Vánoce jsou doslova za dveřmi a je pár dní do Štědrého dne, letité tradice velí mít kapra na štědrovečerní večeři  a nám rybářům nastává každoroční těžké dilema. Chytit si ho, nebo ho jít “potupně” koupit? Já osobně mám z kapra nejraději vepřový řízeček, ale máme malou Natálku a ta trvá na kapříkovi. Dědo, vždyť nám to říkala paní učitelka ve školce, a ta má přece vždycky pravdu, bez kapříka by nebyly ty správné vánoce. A tak již několik let po sobě vyrážím na “honidbu” na vánočňáka. Né, že by mě to nějak moc vadilo, na ryby stejně chodim i v zimě, ale znáte to, jak máte závazek, že kapra prostě musíte přinést, tak jako na potvoru ho nechytíte. A to to mám ještě ztížené tím, že musím přinést kapra mezi 52cm a 55cm, ne většího, ne menšího. Howk. Přes to vlak nejede. Holky nějak vypozorovaly, že prostě takový kapřík chutná nejlépe, ani nevím jak na to vlastně přišly. Ale nijak jim to nevymlouvám. Ale jak to těm kaprům říci, aby zabral přesně takový? Loni i před loni se mi to povedlo, letos se mi nedaří, buď jsou menší, nebo jdou cejni a podoustve.

  Zkoušel jsem všechny tři Pražské louže, ale milion “dědků”, kteří sakujou pětatřicítky, mi nedělají moc dobře a tak jsem se vrátil ke svoji rodné Vltavě, která mě už několikrát zachránila pr..zadek. Je mi jasné, že to tady nebudou žádná jatka, zpravidla přijdou tři – čtyři záběry, které musím proměnit a doufat, že to bude ta správná míra. Vltavu znám hodně dobře a díky tomu, že je tu celoročně téměř stejná teplota vody, a v zimě se sem stáhnou i ryby z Berounky, ale ryby cestují po celé řece a tak je důležité krmit a krmit a krmit a doufat, že projíždějící ryby moje krmení osloví a nachvilku se zastaví a zobnou. Je to hodně o trpělivosti. Navíc nejlepší počasí na úspěch jsou mlhy, zataženo, mírný větřík a hlavně stálý tlak.

  Počasí je dobré, teplota kolem plus 4°C, zataženo, tlak se pár dní nehnul, občas foukne, občas mrholí a tak vyrážím. Beru jen opravdu tu nejnutnější výbavu, protože díky cyklostezkám se nikam nesmí a tak všechno tahám hodně daleko, dva feedery, zkouším točit čtyři druhy nástrah – kukuřici, červíky, pařenou houstičku a hnojky, které různě mezi sebou  kombinuji. Ze svých poznámek, které si pravidelně zapisuji už hodně let zpátky jsem vyčetl, že v tuhle dobu nemá cenu zkoušet pelety, koule, kolínka, ani nic jiného, protože 99% chycených ryb deset let zpět je právě na tyto čtyři nástrahy, a z toho polovina na červíky(i když eviduji úlovek i na desítky koule nebo osmičky pelety). U krmení tu už není tak jasné, protože záleží, jak řeka letí a kde zrovna sedím, a tak jsem se rozhodl, že budu míchat na každý prut jiné. Na první beru černého wonderblacka, na druhý červeného kapra od sensasu, do kterého přidávám polévkovou lžíci soli, navíc ze svých poznámek vím, že na červeného kapra mám 60% chycených ryb, na černou 40% a do obou přidávám kukuřici. Většinou tu funguje páter, ale přesto vážu na jeden pátera a na druhý prut průběžku.

Skoro čtyři hodiny pravidelně po pěti minutách přehazuji a nic se neděje, jen se dvakrát změnil proud, zřejmě pustili vodu a zase ji zastavili. Ale nijak jsem se nenudil, společnost mi dělá labuťák, kterému hodně chutná červená sensa. Najednou hokejka jako v létě, že mi málem slítnul prut z vidličky a duhák krasavec. Zachutnala mu kombinace hnoječky s červíkem a kukuřičkou. Trošku jsem ožil a poslal tam pár krmelců navíc a vyplatilo se. Krátce za sebou přišel lehonký záběr na kukuřici s třemi červíky a první kapřík -48cm na krmelec s červeným krmením. Pár minut za ním přišel druhý, ten už měl o dva centimetry víc, ale i on šel zpátky do vody. Potom přišel kapřík na černé krmení a dvě čisté kukuřice, a ani on nebyl ten správný. A jak přijeli, tak zase odjeli a konec. Další hodinu krmím, a prd platné. Setmělo se, začalo trošku víc foukat a zase pustil a zastavil vodu. Musel jsem na špičky nasadil světýlka, abych viděl záběr, protože ti kapříci brali opravdu opatrně. Půl šesté, pomalu mi dochází čas a pořád nic. Blíží se šestá a tak nechci být za pytláka, pomalu balím. Uklízím první prut do pouzdra, když na druhém spozoruji malé zachvění. Soustředím se a když se nepatrně povolil vlasec, zasekávám a úplně potmě zdolávám posledního dnešního kapříka. Podle tahu v duchu doufám, že to bude ten pravý a je to ON! Konečně. Má 53cm! I když z toho nemám moc radost, mám splněno, asi budu doma i pochválen a největší radost bude mít malá Natálka, protože jí ho vezu živého do vany, a tím se i uklidňuji a kompenzuji to. Její rozzářená  očička a máchání ve studené vodě mi za to stojí.  Beru jednu rybu za rok, tak mi to snad svatý Petr odpustí.

Vltavo, dík, zasi jsi mě zachránila od toho, abych si musel svého vánočňáka kupovat. Já ti za to budu zase po celý rok všechny ryby vracet.

ee45775e5d_90233287_o2

 

sdílení obsahu
error
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Patrik

Jo,jo, ve Vltavě, plavou kapři, jeden až dva, někdy i tři….