Seriál JAK SE… díl 38.

JAK SE… přesně zakrmuje a chytá s feederem

Chceme-li být velmi úspěšní při lovu s feederovými pruty, měli bychom dodržet několik zásad.

  • za prvé, snažit se krmit co nejpřesněji, a vždycky tak, abychom chytali tam, kde krmíme (což je podle mě 80% úspěšnosti)
  • za druhé zvolit správné krmení
  • za třetí přizpůsobit krmení a jeho strukturu dané lokalitě, ročnímu období a rybám, které bychom chtěli chytat. Všechny tyto tři věci dokážeme sami ovlivnit, ale mnohým dělá největší problém právě to přesné zakrmení a nevědí jak na to.

 

Asi největší problém dělá hlavně začátečníkům trefit se do místa, kde si zakrmili a to zvláště na velkých vodách, jako jsou jezera, rybníky a přehrady, nebo při chytání na středních a delších vzdálenostech. Možností se nám nabízí několik a postupně se s nimi seznámíme. Jako první a velmi důležité je prozkoumat si dno, najít překážky, vázky, prohlubně a zjistit, jaké je dno, jestli bahnité, kamenité, písčité, porostlé rostlinami a podobně. Pokusíme se odhadnout i hloubku například počítáním, za jak dlouho spadne určitá zátěž ke dnu a snažíme se najít nějakou prohlubeň či hranu, kde bychom měli předpokládat ryby. Stačí místo krmítka navázat na konec udice karabinku s olůvkem například 50g (samozřejmě podle prutu, jakým chytáme) a protahujeme dno. Když jsme si zmapovali dno a našli místo, které nám vyhovuje, nahodíme, označovačem vlasců (na světlé vlasce stačí lihový fix, na tmavé vlasce bílý označovač) si uděláme značku na vlasci mezi navijákem a největším očkem. Potom vyměníme na karabince olůvko za větší krmítko, najdeme si naproti nám nějaký orientační bod, například strom, stožár, plot, keř a podobně, naplníme krmítko krmením, namíříme na námi zvolený orientační bod a nahodíme.

Očima sledujeme, až z cívky vylétne označený vlasec, přikrytím rukou cívku navijáku zbrzdíme nához, zaklapneme naviják a ještě před dopadem krmítka na dno dotočíme značku na vlasci, aby byla přesně mezi navijákem a očkem. Vypadá to velmi složitě, ale je to jen otázka praxe a „prutohodin“. Necháme krmítko pár vteřin na dně, potom párkrát lehce přisekneme, aby se krmítko úplně vysypalo, a vše znovu opakujeme. Krmení musí mít takovou strukturu, aby nám při letu nevypadávalo, ale ani abychom ho nepřitáhli zpátky.

Máme naměřenou dálku, označenou fixem(označovačem) na vlasci, máme zvolený orientační bod, na který se snažíme nahazovat a díky tomu jsme si velmi přesně zakrmili. Ale co uděláme, když náhodou uvázneme a přetrhne se nám vlasec? Jak najdeme znovu vzdálenost, kterou jsme si zakrmili? Proto jako za druhé přeneseme naměřenou vzdálenost. Asi nejjednodušší je zapíchnout do země vidličku (případně klacek…), pověsíme na vidličku krmítko, a odmotáváme vlasec z cívky až po naměřený bod, nejlépe někde na cestě, napneme vlasec a označíme si druhý bod třeba druhou vidličkou. Kdykoliv utrhneme, nebo potřebujeme přenést vzdálenost na druhý prut, máme přesně změřenou vzdálenost, kde jsme si zakrmili.

Vylepšená verze a moc neznámá, kterou používají závodníci, je přenést si naměřenou vzdálenost mezi dvěmi vidličkami spojenými provázkem. Zapíchneme vidličku, rozmotáme provázek a zapíchneme druhou. Na jednu upevníme krmítko a omotáváme mezi vidličkami vlasec až do označeného místa, a počítáme počet omotů. Pokud chcete mít přesnou informaci, v jaké vzdálenosti chytáte, stačí spojit vidličky s provázkem změřeným na určitou vzdálenost, například tři metry, čtyři metry, pět metrů a potom jednoduše vynásobíte počet omotů počtem metrů a víte, jak daleko chytáte, ale není to podmínkou. Pro nás je jednoduché, že si zapamatujeme, že chytáme například jedenáct omotů a opět můžeme kdykoliv přenést vzdálenost, kde jsme si zakrmili.

Abychom nemuseli při nahazování stále sledovat, až nám vylétne značka na vlasci, máme další možnost, a to je zaklipovat vlasec. Jednoduché by bylo přímo zaklipovat vlasec pod klip, který je umístěný na navijáku, ale většinou bývají na klipech ostré hrany, o které se při švihu vlasec přestříhne a proto volíme raději klasickou gumičku.

Jednou nebo dvakrát ji navlékneme na cívku s vlascem a nehtem ji navlékneme pod klip. Vlasec se při švihu o ní zastaví. Její velká výhoda je, že odtlumí švihnutí a při záběru od velké ryby se gumička snadno přetrhne. Díky označenému vlasci se zase snadno vrátíme do naměřené vzdálenosti. Zase to je jen o technice hodu a jejímu nacvičení.

Pokud vás začne opravdu bavit lov s feederovými pruty, a budete se mu více věnovat, časem zjistíte, že se dá při krmení použít například naviják se šňůrou, nebo použijete jeden prut na krmení a druhým chytáte a podobně. Taktéž se dá speciálně pro krmení použít tzv. šokovou šňůru, kdy spojíte šňůru s vlascem, většinou se používá délka prutu a dvě otočky na navijáku, ale o tom si povíme příště.


 

 

sdílení obsahu
error
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vegrouš

Super video diky jen tak dal

Jarka

Velmi pěkné, poučné a zajímavé. Jen více takových videí, ode mě máte za jedna.

Lučíno

hezké videjko!

Pepča

Po dvaceti letech jsem znovu začal s rybařinou, a díky vašemu videu jsem se po hlavě vrhnul na feeder a je to paráda! Moc dík, jen víc takových dílů. Nemáte tam něco o krmení, v tom ještě hodně plavu…

laryfary

dost dobrý!

martin valta

Dá se u vás koupit lepidlo na červy a značkovač na tmavé vlasce?

Samozřejmě, oboje máme.

Pája

Jiřino, vzal si to za správný konec, to nemá chybu!