Seriál JAK SE… díl 49

Seriál JAK SE… vyznat v krmení aneb jak se míchá krmení 

Krmení

Najít perfektní a vždy stoprocentní krmení je sen každého rybáře, potažmo závodníka, ale zatím se to nikomu nepodařilo a asi nikdy nepodaří, protože žádné zázračné krmení ani neexistuje. A ono je to i celkem logické. Každé krmení funguje jinak a je postaveno na určité roční období, teplotu vody, denní či noční dobu, hloubku a sílu proudu, rybí obsádku a podobně a je ovlivňováno dalšími mnoha faktory – jaké jsme použili komponenty, jakou barvu, vůni, příchuť a mnoho dalšího. Za svoji téměř třicetiletou závodní kariéru jsme nekonečně krát zkoušeli, vymýšleli a testovali stále nové a nové ingredience, a pokaždé, když už jsme si mysleli, že máme vyhráno a krmení nám začalo šlapat, párkrát nás vytáhlo na bednu, aby najednou bum, a pád na ústa.

Pamatuji se na svoje začátky, kdy jsme s kolegy a kamarády z týmu sbírali po známých a příbuzných tvrdý chleba a pečivo a potom jsme ho u Viktora na chatě mleli na jeho šroťáku, přidávali jsme různě namleté obilniny, kukuřice, po lékárnách jsme sháněli feminar, sunar, v cukrárnách jsme vždycky udělali rozruch, protože jsme kupovali ve velkém sušenky esíčka a opět jsme to všechno mleli ve šroťáku a míchali v různých konzistencích s různými posilovači a snažili se postavit si svoje vlastní krmení snů. Ten, kdo měl tenkrát peníze a více možností, si koupil „senzu a jejích grosí plóťu, ajdeho a černé turbíčko, mozelácký exploziv či damácký brasenšmouz“, měl z půlky vyhráno, protože za hlubokého „totáče“ se toho u nás více sehnat nedalo. Maximálně ještě „kremkusácké“ posilovače, a pamatuji, že mě mockrát na závodech zachránili zadek.

Dneska to je mnohem jednodušší, stačí zajít do svého oblíbeného rybářského obchůdku, prohodit pár slov s prodávajícím, koupit si pár pytlíků, u vody je namočit, udělat tu správnou konzistenci, přidat pytlík s vybranou inkrediencí, přetáhnout to přes síto a je to. Na trhu je tolik značek, různobarevných pytlíků s už hotovými a namíchanými směsi na určitou vodu, nebo na určitý druh ryby, černé, žluté, hnědé, jemné, hrubé, jen si vybrat. Stačí přimíchat nějaký komponent v určitém poměru, ale..Na pytlících jsou různé nápisy, PV1, Coco Belge, TTX, copra melasa, biskvit, pastoncino, anglická vločka….jak se v tom orientovat? A víme vůbec, co se za těmi slovy ukrývá?

Právě ty názvy mnoho z vás odrazuje, protože neradi kupujete něco, co neznáte, nebo nevíte, co to je. A říkáte si, že to je moc složité a že to není pro vás. Stačí koupit si jeden – dva pytlíky, u vody je roztrhnout, smíchat s vodou a je to. Ale to je chyba a já se vás pokusím přesvědčit, že v tom zase nic tak složitého hledat nemusíte. Pokud dodržíte určité zásady a nebudete míchat „jablka“ s „hruškami“, sami na rybách poznáte, že to klidně zvládnete a hlavně vám vámi zvolené krmení bude šlapat a chytat ryby. I když neříkám, že občas ta jablka s těmi hruškami je právě to, co ten den ryby chtějí.

V tomto pilotním díle si jen řekneme základ, a to že základ krmení je postaveno buď na strouhankách, nebo šrotech, které určují jeho lepivost, nebo-li strukturu, a tomu říkáme hlavní složka, dále je v krmení nějaký dip, posilovač, vůně, příchuť a tomu říkáme pachová stopa, a to má ryby přilákat, a něco, co má rybu zastavit v našem krmení, například pártikl, kukuřice, hrášek, ale i třeba kolínka, těstoviny, kroupy, nebo živá složka, jako jsou červíci, žížalky, patentky, kukly a tomu říkáme zarážka. O ostatním si povíme už v jednotlivých samostatných kapitolách.

Věřte, že namíchat krmení není zase taková věda, i když to chce spoustu zkoušení, experimentování a že to dokáže každý z vás, jen se nesmíte bát.

Tento obsah je zablokován. Přijmout soubory cookies pro zobrazení obsahu.