Dost dlouho trvalo, než se nám podařilo najít skulinku v dost nabitém kalendáři a udělat si tři parádní dny a noci na rybách, už jen proto, že každý má jinak posunutou pracovní dobu, a tak sladit to dohromady nebyla žádná sranda. Ale nakonec se podařilo.

Honza nás zase pozval k sobě na Kopu, což se perfektně hodilo k dílu o kaprařině, který jsme si dali za cíl natáčet. Samozřejmě jsme předem netušili, jestli s námi budou kapříci spolupracovat a měli jsme v plánu natočit další montáž a hlavně olověnku. Oslovili jsme Kryštofa z Mikbaitsu, aby nám postavil nějaké papání pro kapříky, abychom tomu štěstíčku šli trošku naproti, a on nám velmi ochotně vyhověl, a jako další cíl jsme si ještě dali chytit alespoň jednoho jesetera, kterých tu na Kopě má Honza několik druhů.

Předpověď počasí byla taky velmi příznivá, i když pan „Aladin“ hlásal jeden den vítr s přeháňkama a ochlazením, ale to nám vůbec nevadilo (a docela mu to i vyšlo, jen v noci byla trošku víc zima a trošku víc pršelo). Postavili jsme si bivak, který si jako „separé“ pro sebe zabral Honzík a my s Jettym jsme si postavili doslova „hangár“, kam jsme složili všechny naše potřebné věci, jídlo, ale taky hlavně papání pro kamarády kapříky. Navařili jsme jim samé dobrůtky, vagon různých pelet, spařenou řepku, trošku uvařené kukuřice a hlavně koule.  Na chytání nám Kryštof postavil jejich plánovanou novinku WS2, která je postavena na rychlé chytání velkých kaprů, a doplnil jsem ještě „několik“ kuliček, které jsem zkoušel, a jezdili, jako je G2 nebo Koi, ty sebou tahám vždycky a Honzík ještě našel dva roky starou a perfektně vysušenou švestičku a nenahraditelnou kouli CCMoore Meteor, které si střežím jako oko v hlavě. Samozřejmě nesměl chybět můj „chemický“ kufřík, s kterým si troufám zachytat skoro všude.

Nakonec to byla paráda. Nakrmili jsme, kapříci sedli do krmení, něco málo jsme pochytali, dokonce přišli i tři krokodýlci, ani v noci nás nenechali vyspat a podařila se natočit i montáž s olověnkou. A jak to tak už bývá, zachytal jsem si i na feeder, i když na něj vážu klasickou montáž s olověnkou jako na kapráky. Ostatně jestli se nám to povedlo, můžete sami zhodnotit v přiloženém „dívku“. Honzo, děkujeme za zapůjčení nádherného revíru a Kryštofe, všechna čest, ty koule jste zmákli parádně, jezděj….

 

Tak zase někdy na rybách…

p1550320

sdílení obsahu