Blíží se víkend, začíná plánování, co a jak udělat, kam zajít.

Po pátečním vytíženém dni se večer scházíme s moji milovanou ženou u domečku,vykládáme vše potřebné z aut a vybalujeme nakoupené zásoby. Předvíkendový rituál je u konce, sedáme ke stolu s dobrou večeří a probíráme, kam o sobotě a neděli. Dlouho přemýšlet nemusíme, je to jasné – když bude obstojné počasí, tak vyrazíme asi ven k vodě, v opačném případě domácí práce a jarní úklid.

Je sobota ráno. Ještě zachumlaní do teplých peřin zjišťujeme, jak je venku. Sluníčko pomalu vystrkuje nosík a počasí vypadá obstojně, tak nás to rychle tahá z postele. Ranní hygiena , potom vydatná snídaně. Balíme vše potřebné a vyrážíme k vodě na naši oblíbenou tůňku, která nám vždy přichystá milé zážitky.

Po příjezdu k vodě nakládám na záda vše potřebné k rybaření a moje Ivanka bere ten zbytek. Jdeme na naše oblíbené místo. Vítr chvilkami dost studeně pofukuje, ale chuť si zarybařit je silnější, tak se náš krok zrychluje. Místečko je volné, kolem taky prázdno. Sundávám vše co mám na zádech,vybaluji pruty a pozoruji vodu. Zatím žádný velký pohyb, sem tam malé kolečko od malých rybek. Máme připravený prut se splávkem a feederer ,tak se necháme překvapit, co bude lepší. Míchám trochu krmení, opravdu trochu, protože si myslím, že o tom to moc nebude. Raději víc živé nástrahy.

Splávek nahazujeme kousek pod nohy a feeder ke druhému břehu. Sem tam vykukuje sluníčko,ale vítr o sobě dává nepříjemně vědět. Na sezení to moc není, tak přešlapujeme kolem prutů sem a tam a čekáme na záběr. Čas utíká a ani ťuk. Po půl hodině přehazuji, bedlivě sleduji špičku prutu a sem tam kouknu na splávek k Ivance a naopak. Jak tak pokoukáváme, špička se zachvěla, asi větrem. Po chvilce se to opakuje,tak se více soustředím a vyplácí se. Špička se zatřese, pak se přihne a nic. Tak čekám a za chvilku se vše opakuje. Při mírném přihnutí lehce zasekávám a jsem mile překvapen, na druhém konci silnější odpor asi slušná rybka. Po chvilce zdolávání Ivanka podebírá pěkného kapříka, míra ukazuje 48 cm.

Nahazuji opět na stejné místo a pozoruji špičku. Záběr přichází tak do deseti minut a stejný jak přes kopírák. Kapříci  berou velmi opatrně, tak  musíme sledovat špičku opravdu pozorně. Následuje zásek a je tam. Netrvá dlouho a v podběráku je další kapřík 47 cm.

20160319-proch.3

Vítr neustává a je stále studenější, proto se chystáme balit. Ještě zdoláváme jednoho šupináče a loučíme se s vodou. Byly to krásné tři hodinky u vody s pěknými úlovky. Díky tůňko a zase někdy příště.

sdílení obsahu