Když jdou na Labi ostré II – “big mama”

Když přišel mladej s otázkou, kam na ryby?, ani na sekundu jsem nezaváhal, a řekl: divoké Labe nad Děčínem. Ty nádherné ostroretky mě prostě učarovaly. Jen mě trošku udivila Honzíkova otázka, jestli je opravdu budeme chytat, a tak jsem mu je slíbil. Jisté to samozřejmě nikdy není, nemusí zrovna být na místě, kde budeme, nebo tam může být hejno lopaťáků, může zapršet a zvedne se voda, ale slíbil jsem je. Trošku mě dělalo problém narychlo sehnat kýbl krmítek s osmdesátkou zátěží, protože jsme je minule totálně všechny utrhaly, ale pomohl mi kamarád „Konina“, který měl „malou“ zásobičku, od které jsem mu velmi rád pomohl, aby měl zase co vyrábět. Ráno jsme vstávali kolem čtvrté, cestou si již tradičně nakoupili proviant a snídani u benzínky a konečně v šest jsme na místě. Oproti minulé návštěvě trošinku klesla voda, ale průtok na „osmdesátku“ zůstal.

Rozděláváme krmení, měříme hranu, a přitom oba trháme, což asi bude na denním pořádku. Ale zatím máme co trhat. Počasí nám opět přeje až moc, od rána nám pere do očí sluníčko, jen se trošku zvedá vítr. Našli jsme tu „správnou“ rybí cestičku, a tak na začátek posíláme do vody pět krmelců a teprve potom navazujeme metrové forpasy. Na začátek zkouším pět červíků, ale to byla viditelně chyba, protože tam je do minuty ta malá černá potvůrka – hlaváč černoústý. Zvětšuji tedy háček na desítku a přidávám červíky, co se jich vejde a jsem za to odměněn první „ostrou“ krasavicí. A už je to tady, najelo nám celé hejno a taháme jednu za druhou. Dneska nám to ZATÍM žádná loď nekazí, a tak se bavíme. Oba máme do dvou – tří minut záběr, a tak vyndáváme druhý prut, protože nestíháme a zbytečně bychom motali. Jedna je krásnější než druhá, rychlé foto a znovu nahazujeme. Pokud není do dvou minut záběr, nečekáme na hlaváče, ale přehazujeme. Jednak si tím krmíme a jednak držíme hejno, aby námi jen neprojelo. Půl hodinky jde jedna za druhou, a lodička. A je to tady. Naštěstí byla malá, a tak přišla jen menší vlna, ale stejně se někde uvolnil nějaký bordel, protože máme vlasce obalené toaletními papíry.

Za půl hodinky si to „sedlo“, a tak zase překrmujeme. Tentokrát ale byli rychlejší cejni, nádherná zlatí lopaťáci a zřejmě je to větší hejno, protože se ostroretkám nedaří ho vytlačit. Nám to ale samozřejmě nevadí, taháme ryby dvě kila plus, a to nás samozřejmě baví. Jenže další loď s námi moc naší radost nesdílí, protože profrčela kolem a byla mnohem větší a nám je jasné, co bude následovat, kromě toho, že opět oba trháme. Tak zase převazujeme a dáváme bordelu čas si zase sednout. Než se něco začne dít, nahazujeme oba i druhý prut, ale opět trháme a chviličku to trvá, než se všechno zase vrátilo “k normálu”.

Já tentokrát prodlužuji fous na metr dvacet, a to se mi vzápětí vyplatilo. Mám na oba pruty téměř najednou záběr a jsou to velké ryby, tak mám co dělat. Je to paráda, obě jsou BIG mámy, nádherné ostré šedesát plus! Rychlé foto a dokud tu máme hejno těchto krasavic, tak se bavíme. Další dostal Honzík a pak nám hned dvě lodě najednou opět zatáhly montáže do vázek, a tak znovu trháme. Je tu tak nádherně, ale ty lodě mě sakra …..Chvilku na to kašleme a dáváme si oběd – bagetu od benzínky. A kolotoč zase začíná. Znovu navazujeme, krmíme, najela nám ryba, projela loď….a tak pořád dokola. Je to velká paráda.

Nakonec naše mise byla splněna. Parádně jsme si zachytali, několik opravdu velkých ostrých “big mama”jsme si vyfotili, ale od vody nás vyhnal nedostatek krmelců. Bohužel menší gramáže se rovná jeden hod, jedna vázka, jedno kompletní utržení, a tak velmi neradi balíme….

Tak zase příště…

sdílení obsahu

Odpověď

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na