Mezi moje velmi oblíbené ryby patří parmy a ostroretky. Nejen proto, že jsou krásné a bojovné, ale není snadné se do nich trefit, a když se to povede, je to zážitek, jak bych řekl doslova:”cvrnknul jsem si při tom do textilu“. A právě se mi namanula příležitost jet si zachytat na sever na Labíčko kousek od Děčína, na “divokou vodu”. Protože bydlím na Jižňáku, mám to všude kousek “stopade” od domova a tohle je přesně v normě. A tak je ten krásný den, kdy sedíme s Jettym v autě a pelášíme po dálnici směrem na Děčín a už se vidíme u vody. Samozřejmě nesměla chybět zastávka u benzínky, kde jsme natankovali “trošku pití, kafe, sušenku a bagetu”, navíc uhlí na grilovačku, protože si chceme udělat ten správnej chlapskej den, kdy budeme kromě rybařiny i “čmudit” na grilu nějakou tu flákotu.(máme naložené krkovice, navíc i pár buřtíků a grilovacích klobásek).

Míjíme Ústí a jedeme podél vody tak dlouho, než se nám nějaký pěkný flíček zalíbí. Není to zase tak jednoduché, když se nám konečně místečko líbí, sedí tu dva – tři rybáři a to není nic pro nás. Už jsme skoro v Děčíně a pořád jsme se nechytli a tak otáčíme a jedeme pomalu zpátky, jestli jsme něco nevynechali. A ejhle, pěkné místečko, ale z naší strany nebylo vůbec vidět. Na nic nečekáme, parkujem auto a vynášíme kromě našeho klasického cajku i všechny tři kamery, gril, lednici s jídlem a všechny ostatní věci nutné pro přežití dvou páprdů na rybách.

Pomalu se zabydlujeme, já míchám krmení, vybral jsem si pro dnešek novinku od Kryštofa, zalené metoďácké feederové krmení s příchutí limetka – máta, které jsem jako jediné ještě nikdy nemíchal, a rozdělávám celý kyblík spolu s troškou malých peletek, troškou bonduelky, hlínou a přidal jsem malinko koření, což mají parmy i ostré rádi, a máme od Prcka na dnešní den pět litrů bílých červíků, které lepím do krmítka. Beru si na tuhle vodu svoji “medvědobijku” –  specielní klacek od Volžanky proutek 432cm se zátěží plus 140g. První nához, zkouším šedesátku krmelec a po dopadu na hranu dvakrát poskočí a je ve vázce. Trhám koplet celou sestavu a tak znovu vážu a přezbrojuji na osmdesátku krmelec. Jednou poskočí a zastavuje se o kámen. Znovu to několikrát opakuji, a zkouším stovku, ale ta neposkočí, takže se vracím k osmdesátce krmelci. Labe opravdu slušně frčí. Po několika náhozech si označuji fixou délku a teprve navazuji na začátek třináctku návazec asi 60cm. Pár hodů, neváznu a začínám chytat. Půl hodiny se nic neděje a jsem z toho trošku “načnutej”. Jako první prodlužuji návazec na 110cm a na háček Tubertini červený velikost 13 napichuji čtyři bílé a tři červené červíky. Minuta a špička se malinko zachvěla, přihnula se a klasický vracák jako od cejna. Lehce přisekávám a první nádherný zlaťák se jde fotit. Aha, chtějí dlouhý fous. Znovu přehazuji a začíná koncert. Cejn, druhý, třetí, za ním konečně první ostrá, druhá , třetí a ….projela první loď. A je po záběrech. Jednak nás její vlna parádně ohodila, a jednak kompletně všechno krmení je v Německu.

Asi půl hodinky chytáme na vlasec všechny možné variace od hadrů, vložek, toaletních papírů až po klasický kabát. Ale kdo si počká, ten se dočká. Konečně další záběr a opět nádherná parádnice – ostrá. Za ní druhá, třetí, čtvrtá…Bavíme se a chytáme, když v tom projela další loď. A je to zase tady, papíry, hadry, vložky…Prostě jak projede loď, někde se něco zvedne a je po chytání. Kašleme na to a jdeme si škrtnout pod masíčkem. Chvilku jsme to nechali “odplavat”, a znovu se několika hody vracíme do hry. A zase najeli napřed nádhení cejni, jeden, druhý, třetí, čtvrtý…a opět projela loď a opět nám “šoupla” krmítka, takže oba trháme a znovu navazujeme. Je to taková hra na kočku a myš. Navážeme, chytáme, projede loď a trháme. A tak znovu navážeme, chytáme a znovu projede loď, šoupne nám krmítka a zase trháme. A tak pořád dokola…Když není do dvou – tří minut záběr, je jasné, že máme na háčku vetřelce – hlaváče. Proto ani nemělo smysl dávat menší háčky, nebo menší sousto. To se rovnalo rovnou nához=hlaváč. Přitom je to taková malá, roztomilá rybička, ale velký škůdce. Živí se jikrami ostatních ryb a tím je postupně vytlačuje z jejich přirozeného prostředí. Jednou se dostane k nám do všech řek a bude zle, a to bude hodně brzo.

Celý den se bavíme a taháme parádní ryby, a ani jsme nepostřehli, že se blíží večer, sluníčko pomalu zapadá a tak je za chvilku tma. Každý si chytíme ještě poslední rybičku a musíme se loučit. Byl to ale parádní “chlapský” den. Zachytali jsme, pokecali, probrali jsme všechno od ženských přes hokej až po Babiše, něco málo jsme pojedli, mimochodem krkovička byla ze “sedmého” schodu, no a tak se v pořádku vracíme k našim maminkám.

Tak zase zítra ahoj

sdílení obsahu

Odpověď

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na