Po několika velmi náročných pracovních dnech jsme se nemohli dočkat, až se konečně dostaneme k vodě. Už dlouhou dobu máme naplánováno dotočení třetího dílu o nástrahách, a náhoda tomu chtěla, že jsme oba měli ve čtvrtek volno, a tak mohli vyrazit k vodě. Ještě jsme chvilku váhali nad lokalitou, přemýšleli jsme nad Labem, Sázavou nebo Berounkou, ale nakonec jsme si vybrali Berounku. Jednak je relativně nejblíže, jednak si můžeme vybrat z poměrně hodně míst, ale hlavně kdyby něco, máme ještě šanci přejet jinam. Ještě večer jsem sledoval na všech možných stanicích předpověď počasí, průtoky, a opět se neshodli, jen by nemělo pršet, což jim opravdu vyšlo.

Ráno se scházíme kolem šesté hodiny, klasická snídaně u benzínky, kde jsme dotankovali i bagetu, sušenky a kafe, a tak plně vyzbrojeni mohli vyrazit přes Baranďák k vodě. Celkem snadno jsme si vybrali pěkné místečko, natahali k vodě všechny věci, a spokojeni si konečně nahodili. Ráno je ještě trošku mlha, jde pára od pusy a tipujeme, že je kolem 7°C. Namíchali jsme úplně jednoduché krmení na Berounku, a to červeného kapra s troškou „ttx“, melásky, pocukrovali jsme krmení troškou anglické vločky, a zatížili černou lepivou hlínou. Voda táhla tak na třicítky krmelce, a protože byla velmi čistá, dolů jsme navázali dvanáctky vlasce. A je to tady, máme točit nástrahy a já bambulák je nechal v tom fofru doma v lednici. Tak rychlá kontrola, co že to vlastně všechno s sebou máme za nástrahy, a zase to nedopadlo úplně nejhůře. Na zkoušení máme dvě krabičky rousnic, tři krabičky žížalek, jednu malou krabičku barvených červíků (zapomenutou v kufru u auta), krabičku kukuřice bonduelky, krabičku osmiček červených a černých halibutích peletek od Mikbaitsu, půl napařeného rohlíku a půl kýble kukel. Zbytek zůstal doma. Tak uvidíme, co se z toho dá vykouzlit.

Protože jsem zvyklý chytat na Berounce velmi jemně, beru si svého Mavráckého stříbrňáka, dole dávám kmen šestnáct, návazec dvanáctku Mimetix a malý, ale velmi ostrý osmnáctku háček katana. Začínám jedním červíkem s bonduelkou. Jako druhý klacík si vybírám třistašedesátku Volžanku, kmen šestnáct, dole opět dvanátka Mimetix, a malý háček katana, na který zkouším kousek žížalky s červíkem. Honza jde taky do jemnoty, má oba klacíky od Colmicu next adventure s Peňáckými navijáky a taky chytá dole šestnáctku, a i on jde do dvanáctky Mimetixu, ale dolu zkouší háčky Tubertini na jednom a Nuclear na druhém klacíku. Chvilku se nic neděje, a tak se rozhodujeme trošku zakrmit.

Vyndávám jeden klacík z vody, měním malé krmítko za decovku, klipuji přes gumičku a posílám do vody asi osm decáčků, Jety dělá pode mnou to samé, jen jsme se dohodli, že já budu chytat za půlkou a on kousek od břehu, abychom rychleji našli ryby.
A vyplatilo se, jako první se jde na nás podívat krásný cejnek, za ním plotička a první kapřík. Jenže to bylo všechno, jako když utne, nic. Zkoušíme tedy kombinovat nástrahy, ale červíci nic, kukuřice nic, pařená houstička nic, až Jety napích tři kukličky a okamžitě záběr, kapřík. Za ním druhý, třetí a ty kapří potvůrky nechtěly nic jiného, než kukličky.

Oba jsme proto prodloužili spodní fous na nějakých šedesát čísel, aby kukličky plavaly ve sloupci, a to bylo to pravé. Jen jsme museli vysypat kukly do vody a používat jen ty, co plavou. Tahali jsme kapříka za kapříkem a docela slušně se bavili.

 

Ani jsme si nevšimli, že se to kolem nás nějak hodně zaplnilo rybářema, asi jim dal někdo echo, že se tahá. Později jsme z webu zjistili, že se včera všude zarybňovalo, ale o tom jsme neměli ani páru. V klidu jsme si dotočili další díl a úplně náhodou jsme byli svědky, jak kolem nás všichni masaří, až jsem musel vyndat oba svoje pruty, připnout si placku a jít ty bambuláky trošku umravnit. Holt klasická česká nátura, zaplatil jsem si povolenku, a tak to musím dostat v rybách zpátky. HRŮZA!!!!

Dnešní den byl přesně o tom, že se vyplatí se nevzdávat a zkoušet i velmi netradiční nástrahy, jako jsou klasické kukličky. Samozřejmě napíchnout je na klasický kaprový háček dost dobře nejde a asi ani na tu „osumadvacítku“, co všichni bobkaři chytají. Dokázali jsme odchytat i pěkné kapříky (asi největšího měl Jety kolem sedmi kilo) na dvanáctku vlásek a velmi malý háček, což ostatně uvidíte ve videu.

Tak zase někdy…

sdílení obsahu