Labe a první mrazík.

Po dlouhé době nám to klaplo a jedeme si s Jeťákem trošku vyčistit hlavy k vodě. Vybrali jsme si Labe pod Ústím, a tak musíme vyrazit brzo ráno. Ne že bychom čekali u vody nějakou tlačenici, ale máme to sto třicet kiláčků. Předpověď sice straší studenou frontou, ale uvidíme.

Ráno vstávám v půl čtvrté a teploměr ukazuje minus tři stupínky. Škrábu auto, nakládám věci a v půl páté jsem u Jeťule. Přehazujeme můj cajk do jeho auta a vyrážíme směr Ústí. Cestou se již tradičně stavujeme u benzínky na snídani a kupujeme si s sebou bagetu, kafe, a sušenku. Ostatně jako vždycky. Čím více se blížíme k cíli, tím je větší mlha. Konečně sjíždíme kopec do Ústí a v dálce leží v mlze Labíčko. Paráda, teploměr ukazuje minus pět stupínků, ale to nás nijak neodradí. Sjíždíme na první pěkný flíček, který sice nevidíme, ale tušíme, že by tu mohly ryby být.

Namáčím krmení a beru do ruky vláčák, že si to trošku prohážu, než se něco začne dít. Ale ouha, tři hody a konečná. Totálně zamrzla očka. Tak to je paráda.

Nevadí, balím vláčák a v ledové vodě míchám krmení, což dělá moc dobře mým rukám. Jeťule sedá kousek pode mne, ale v mlze ho skoro nevidím. Sestavuji proutek s velkýma očkama na špičkách a posílám do řeky několik krmelců s papáním pro ryby. Podle mne chytáme tak něco kolem půl druhého metru vody. Osmdesátka krmelec sedí, a tak jsem na začátek spokojen, až na ty ledové ruce.

Asi hodinu se nic neděje a ani Jeťule neměl ani ťukanec. Zkouším nakrmit druhé místo kousek dál, ale tam osmdesátka plave, tak ji měním za kilo, víc s sebou nemám. Krmidlo po dopadu dvakrát poskočí, ale zasekne se někde v kamenech. Zkouším krmit po dvou minutách, ale ani další hodinu jsem neměl ani ťukanec. Mezitím se v dálce prokousalo sluníčko, zvedla se mlha a začíná být docela fajn. Jenže před námi se tím pádem objevila nádherně křišťálově čistá voda, kde vidíme skoro všude na dno. Jasně, tady ryby nejsou, museli sjet někam do hloubky.

Na nic nečekáme a balíme. Jedeme směrem do Děčína a snažíme se najít někde hlubší tůňku, ale nikde to nevypadá, že by to bylo to pravé ořechové, a tak jsme sjeli až do města. Sedáme na pláž a tady to je jiná. Na hod ryba. To vědět, jeli jsme rovnou sem. Ani jsem nestačil vyndat druhý prut. Do minuty hokejka a ryby byly parádně při chuti. Tloušti, plotice, podoustve, prostě čítanka. Bavíme se a zkoušíme různé nástrahy od barvených červů, žížal, kukuřice, pařené housky, pelety, ale rybám je to úplně šumák. Minuta a hokejka. Jen to chce zvětšit háček a nacpat tam co nejvíc, jinak je tam ten čerňák – ošklivák hlaváč černoústý, který tady to Labe těžce zamořil. Ale nedáváme mu šanci. Dvacet červíků je i na něj moc.

Parádně se bavíme a pomalu zapadá sluníčko. A začíná foukat velmi ledový vítr. Sice jsme velmi teple nabaleni, ale sedět celý den v kose není nic moc, a tak si každý sáhne ještě na jednu rybku a balíme. Máme to domů slušně daleko, a tak se cestou ještě stavujeme na kávu u benzínky.

Parádní den, na to že je konec roku, kosa, jsme si velmi pěkně zachytali a hlavně vyčistili si hlavy.

 

Tak zase příště

JO

sdílení obsahu

Odpověď

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na