Nemohli jsme to vydržet, vždyť naposledy jsme byli na rybách minulý rok!

a tak jsme nazuli boloňky a vyrazili na plavačku. Jako vždy bereme pár červíků, hnoječky, pařenou houstičku a do kapsa dvanáctku fluorine, pár háčků a náhradní splávek.

Vyrazili jsme na Labe, protože tady je největší šance si slušně zachytat, nebo si alespoň pustit tu “první letošní”. U vody nikdo nikde, jen se tu prohánějí kačeny a nutrie, takže žádná konkurence. Za pár minut máme naměřenou hloubku, lehonce posíláme pět koulí na uvítanou a jdeme na to.

A začíná parádní koncert. Honzík je letos nějaký soutěživý a tak ho to do patnácti baví počítat.

Oba zkoušíme něco jiného a tak každý tahá jiné ryby. Chutná jim ale všechno, houstička s hnoječkou, červík s hnoječkou, kulička s červíkem, jen to asi každý  trošku jinak vodí a nadržuje. Taháme cejnky, plotičky, tlouštíky, jeseny, proudníky, skaláky, dokonce i karáska a ostroretku… Prostě paráda! Jen s tím musí člověk trošku pracovat.

Úplně jsme zapomněli na čas a tak se pomalu začíná stmívat. Já už bohužel nejsem na dálku tak silný v “kramflecích” a tak každý druhý záběr prošvihávám, takže mě začíná Honzík silně drtit, ale nevzdávám se. Chytali bychom snad ještě teď, kdyby nám “maminka” tak trošku nepřipomněla, že bychom se měli pomalu vrátit domů. Tedy jestli chceme večeři. (klidně bych se jí vzdal, ale je teprve prvního.)

Na první den u vody jsme si ani nic lepšího nemohli přát. Tolik nádherných ryb a těch druhů.

No nic, tak zase jindy, třeba zítra.

JO

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..